Jaderná energie

| Kategorie: Učebnice  | Tento dokument chci!

TAJEMSTVÍ atomu ENERGIE BEZ KOUŘE TREZOR NA TISÍC LET SUROVINA NEBO ODPAD PODIVUHODNÉ PAPRSKY TAJEMSTVÍ ENERGIE HMOTY BEZPEČNOST JADERNÝCH ELEKTRÁREN JADERNÁ SYNTÉZA

Autor: ČEZ

Strana 24 z 68

Vámi hledaný text obsahuje tato stránku dokumentu který není autorem určen k veřejnému šíření.

Jak získat tento dokument?






Poznámky redaktora
Zanedbatelná část kapalných odpadů se ředí čistou vodou řízeně vypouští povr­ chových vod. Přebytečná voda odpařuje odpar­ kách, koncentrát chemicky sráží, cementu­ je, nebo upravuje bitumenu asfaltové ži­ vice. Síť monito­ rovacích stanic pravidelné měření vzorků za­ jišťuje neustálou kontrolu. Mo­ hou být organické, anorganické, přírodní i umělé. K čištění vody primárního sekundárního okruhu reaktorů, vody bazénů pro skladová­ ní vyhořelého paliva kondenzátů odparek se používá tzv. Řez. Kapalné odpady zpracovávají areálu elektrárny speciálních linkách. Nevýhodou tohoto procesuje to, že bitumen (živice, organická látka podobná asfaltu) potenciálně hořlavý vyžaduje spe­ ciální opatření při zacházení. Nejdůležitějšími těkavými radionuklidy jsou halogeny, vzácné plyny, tritium uhlík l4C. Zahušťují se a koncentrují, aby nejvíce zmenšil jejich objem. S pomocí filtrů odstředivek kapalných odpadů odstraňují pevné částice. Mokrépevné odpady, které zůstanou zpra­ cování kapalných odpadů, ještě nutno pře­ měnit pevných produktů, takové chemicky fyzikálně stabilní formy, která sni­ žuje možnost pohybu radionuklidů nebo jejich uvolnění při dopravě, skladování nebo koneč­ ném uložení. Plynné odpady radioaktivní aerosoly Při normálním provozu jaderné elektrárny vznikají plynné radioaktivní odpady for­ mě plynných radioaktivních prvků, rozptýle­ ných částeček nebo aerosolů. dekontaminační faktory 104až 106 (to zname­ ná, kondenzátu pouhá desetitisícina až milióntina původního množství radionuklidů), jsou dekontaminační faktory chemické me­ tody nízké stupeň oddělení není úplný, takže je nutné kombinovat dalšími účinnějšími metodami. metoda výměny iontů. Proto se tento proces používá jen tam, kde zpevnění do cementu nebo bitumenu technicky nevhod­ né. Jejich použitíje však nesrovnatelně nákladnější a vyžaduje relativně složitá zařízení. Pro zpevnění znehybnění se používají nejčastěji metody: - cementace - bitumenace - polymerace Zpevňování radioaktivních odpadů ce­ Úložiště Cabril Španělsku. Výhodou umělých hmot velká odolnost vůči vyluhování radionuklidů chemická ne­ tečnost. Jako doplněk se někdy používají biologické čisticí metody, které využívají schopnosti některých mikroor­ ganismů kumulovat sobě radionuklidy. levné, nepotřebuje nijak složité zařízení, výsledný produkt stabilní, pojme sebe relativně hodně odpadu vysokou schopnost sa- mostínění. nepropustný geologický materiál mentu (cementace) přináší řadu výhod pou­ žívá celém světě již mnoho let. Koncentrace radionuklidů ve výpustích jaderných elektráren splňuje limity pro pitnou vodu 100 150x nižší než kon­ centrace přírodních radionuklidů povrcho­ vých vodách běžných tekutinách. Jedinou výjimku představuje izotop vodíku tritium, ale jeho koncentrace odpadních vodách z jaderné elektrárny lOOx nižší, než maxi­ mální přípustný limit pro pitnou vodu. Poměrně novým procesem znehybněnímok­ rých pevných odpadů polymerace, tj. Pro­ tože stejné chemické vlastnosti jako lehký vodík, dostává odpadních vod. Díky tomu velmi snižuje objem odpa­ dů náklady. Přesto bitu- menizace stále více uplatňuje USA, Japon­ sku, Rusku, Švédsku, Švýcarsku jinde. Tritium nelze dostupnými způsoby vody odstranit. Ionto- měniče jsou nerozpustné vysokomolekulárni látky ionizovatelnou funkční skupinou. Na rozdíl cementace prováděné stude­ náje bitumenace horký proces, který umožňuje, aby byl odpad před znehybněním zbaven další vody. Veškeré plynné odpady jsou před vypuštěním atmosféry z beton radioaktivní odoad . Iontoměničové filtry účinně zachy­ távají radionuklidy.Cementační linka středně aktivní odpady. Když nasytí, možno je bud' regenerovat, nebo zpracují také jako radioaktivní odpad. jejich zabudování umělých hmot, jako jsou po­ lyester, vinylester nebo epoxidové pryskyřice. povrchovým úložištěm. Nejčastěji používají kombinované fyzi- kálně-chemické metody: adsorpce, iontová výměna, elektrodialýza, reversní osmóza