TAJEMSTVÍ atomu ENERGIE BEZ KOUŘE TREZOR NA TISÍC LET SUROVINA NEBO ODPAD PODIVUHODNÉ PAPRSKY TAJEMSTVÍ ENERGIE HMOTY BEZPEČNOST JADERNÝCH ELEKTRÁREN JADERNÁ SYNTÉZA
Autor: ČEZ
Strana 24 z 68
Vámi hledaný text obsahuje tato stránku dokumentu který není autorem určen k veřejnému šíření.
Zanedbatelná část kapalných odpadů se
ředí čistou vodou řízeně vypouští povr
chových vod. Přebytečná voda odpařuje odpar
kách, koncentrát chemicky sráží, cementu
je, nebo upravuje bitumenu asfaltové ži
vice. Síť monito
rovacích stanic pravidelné měření vzorků za
jišťuje neustálou kontrolu. Mo
hou být organické, anorganické, přírodní
i umělé.
K čištění vody primárního sekundárního
okruhu reaktorů, vody bazénů pro skladová
ní vyhořelého paliva kondenzátů odparek
se používá tzv.
Řez.
Kapalné odpady zpracovávají areálu
elektrárny speciálních linkách. Nevýhodou tohoto procesuje to,
že bitumen (živice, organická látka podobná
asfaltu) potenciálně hořlavý vyžaduje spe
ciální opatření při zacházení. Nejdůležitějšími
těkavými radionuklidy jsou halogeny, vzácné
plyny, tritium uhlík l4C. Zahušťují se
a koncentrují, aby nejvíce zmenšil jejich
objem.
S pomocí filtrů odstředivek kapalných
odpadů odstraňují pevné částice.
Mokrépevné odpady, které zůstanou zpra
cování kapalných odpadů, ještě nutno pře
měnit pevných produktů, takové
chemicky fyzikálně stabilní formy, která sni
žuje možnost pohybu radionuklidů nebo jejich
uvolnění při dopravě, skladování nebo koneč
ném uložení.
Plynné odpady radioaktivní aerosoly
Při normálním provozu jaderné elektrárny
vznikají plynné radioaktivní odpady for
mě plynných radioaktivních prvků, rozptýle
ných částeček nebo aerosolů.
dekontaminační faktory 104až 106 (to zname
ná, kondenzátu pouhá desetitisícina až
milióntina původního množství radionuklidů),
jsou dekontaminační faktory chemické me
tody nízké stupeň oddělení není úplný, takže
je nutné kombinovat dalšími účinnějšími
metodami. metoda výměny iontů. Proto se
tento proces používá jen tam, kde zpevnění
do cementu nebo bitumenu technicky nevhod
né.
Jejich použitíje však nesrovnatelně nákladnější
a vyžaduje relativně složitá zařízení. Pro zpevnění znehybnění se
používají nejčastěji metody:
- cementace
- bitumenace
- polymerace
Zpevňování radioaktivních odpadů ce
Úložiště Cabril Španělsku. Výhodou umělých hmot velká odolnost
vůči vyluhování radionuklidů chemická ne
tečnost. Jako doplněk
se někdy používají biologické čisticí metody,
které využívají schopnosti některých mikroor
ganismů kumulovat sobě radionuklidy. levné,
nepotřebuje nijak složité zařízení, výsledný
produkt stabilní, pojme sebe relativně
hodně odpadu vysokou schopnost sa-
mostínění.
nepropustný geologický materiál
mentu (cementace) přináší řadu výhod pou
žívá celém světě již mnoho let. Koncentrace radionuklidů ve
výpustích jaderných elektráren splňuje limity
pro pitnou vodu 100 150x nižší než kon
centrace přírodních radionuklidů povrcho
vých vodách běžných tekutinách. Jedinou
výjimku představuje izotop vodíku tritium,
ale jeho koncentrace odpadních vodách
z jaderné elektrárny lOOx nižší, než maxi
mální přípustný limit pro pitnou vodu.
Poměrně novým procesem znehybněnímok
rých pevných odpadů polymerace, tj. Pro
tože stejné chemické vlastnosti jako lehký
vodík, dostává odpadních vod. Díky tomu velmi snižuje objem odpa
dů náklady. Přesto bitu-
menizace stále více uplatňuje USA, Japon
sku, Rusku, Švédsku, Švýcarsku jinde. Tritium
nelze dostupnými způsoby vody odstranit. Ionto-
měniče jsou nerozpustné vysokomolekulárni
látky ionizovatelnou funkční skupinou.
Na rozdíl cementace prováděné stude
náje bitumenace horký proces, který umožňuje,
aby byl odpad před znehybněním zbaven další
vody. Veškeré plynné
odpady jsou před vypuštěním atmosféry
z beton radioaktivní odoad
. Iontoměničové filtry účinně zachy
távají radionuklidy.Cementační linka středně aktivní odpady. Když nasytí, možno
je bud' regenerovat, nebo zpracují také jako
radioaktivní odpad. jejich
zabudování umělých hmot, jako jsou po
lyester, vinylester nebo epoxidové pryskyřice. povrchovým
úložištěm.
Nejčastěji používají kombinované fyzi-
kálně-chemické metody: adsorpce, iontová
výměna, elektrodialýza, reversní osmóza
