Fyzika - fundamentální přírodní věda

| Kategorie: Skripta  | Tento dokument chci!

V této úvodní kapitole se pokusíme nastínit některé metodologické aspekty stavby fyziky a jejího začlenění do kontextu ostatní přírodovědy a vědeckého poznání vůbec. Tyto metodologické poznámky mohou být zajímavé např. pro studenty a zájemce nefyzikálních profesí, kteří si chtějí udělat ucelený obraz o fyzikálních aspektech zkoumání přírody.

Vydal: - Neznámý vydavatel Autor: Vojtěch Ullmann

Strana 86 z 673

Vámi hledaný text obsahuje tato stránku dokumentu který není autorem určen k veřejnému šíření.

Jak získat tento dokument?






Poznámky redaktora
U jader železa posloupnost termonukleárních reakcí končí, protože prvky kolem železa mají nejvyšší vazbovou energii, takže jaderná syntéza těžších prvků již není exotermickou reakcí (energie se musí naopak dodat). Pokud hvězda zbylou hmotnost vyšší než asi 1,25 hmotností Slunce (tzv. Takto tyto těžší prvky, které by jinak zůstaly silnou gravitací uvězněné nitru hvězdy, dostávají vesmíru mohou účastnit jeho další chemické evoluce.cz/JadRadFyzika. Tím obsah elektronů hvězdě zmenšuje jejich Fermiho tlak klesá, čímž látka hvězdy stává snadněji stlačitelnou dochází dalšímu smršťování a pohlcování elektronů. Při implozi vedoucí vzniku neutronové hvězdy dochází náhlému uvolnění velkého množství energie, které částečně vyzáří neutriny elektromagnetickým zářením (nejen infračerveným a viditelným světlem, ale hlavně tvrdým rtg gama zářením), přičemž vnější vrstvy hvězdy se prudce rozpínají prostoru vytvářejí posléze zářící mlhovinu: vznik neutronové hvězdy je doprovázen výbuchem supernovy, při níž vyzářeno obrovské množství energie vnější vrstvy hvězdy jsou "rozmetány" okolního prostoru.RNDr. Co stane dál? záleží zbylé hmotnosti hvězdy. http://astronuklfyzika. Rychle rotující neutronové hvězdy jsou vesmíru pozorovány jako tzv. Malé hvězdy dokáží vytvořit vodíku jen hélium, hmotnější hvězdy jako naše Slunce vytvoří jádra hořčík, podstatně větších hvězd pak proběhne celá posloupnost termonukleárních reakcí.10. Fermiho tlakem degenerovaného elektronového plynu v plně ionizované látce. Pokud vyhořelá hvězda zbylou hmotnost více jak dvojnásobnou než hmotnost Slunce, jsou gravitační síly již tak velké, překonají Fermiho síly mezi neutrony, katastrofální gravitační kolaps nezastaví stádiu neutronové hvězdy pokračuje dál, hvězda podle obecné teorie relativity dostane pod svůj gravitační poloměr, překročí horizont vznikne černá díra (podrobnosti kapitole "Černé díry" knihy "Gravitace, černé díry a fyzika prostoročasu"). Hvězda tomto stavu nazývá bílý trpaslík (dokud září rozžhavena zbylým teplem; posléze stává černým trpaslíkem); pro chemický vývoj vesmíru nemá taková hvězda valný význam těžší prvky syntetizované během její evoluce zůstávají gravitačně "uvězněné" v nitru bílého trpaslíka okolního vesmíru nedostanou. Gigantické gravitační síly jsou vyváženy Fermiho tlakem degenerovaného neutronového "plynu". tomto stádiu pak může (ale nemusí!) opět nastat rovnováha vznikne neutronová hvězda, která průměr jen několik desítek kilometrů složena neutronové "látky" hustotou ≈1014g/cm3 stejného řádu jako hustota v atomových jádrech. Všechny jaderné reakce uvolňující energii ustanou, doba aktivního života hvězdy končí nastává konečná fáze hvězdné evoluce. Chandrasekharova mez), není již tlak elektronového plynu schopen vyvážit tak obrovské gravitační síly, gravitace zvítězí a smršťování bude pokračovat. Elektrony jsou "vtlačovány" jader jimi pohlcovány (dochází k masívnímu elektronovému záchytu); slučují tam protony vzniku neutronů vylétajících neutrin: e− (inverzní β-rozpad). pulzary vysílají totiž při své rotaci kužel směrovaného elektromagnetického záření, které podobně jako majáku pozorujeme jako velmi pravidelné rychlé záblesky záření. Pokud tato hmotnost není vyšší než asi 1,25 hmotností Slunce, zůstává hvězda (stlačená gravitací původních několika set tisíc kilometrů do průměru několika tisíc kilometrů hustoty řádu tisíců kilogramů cm3) rovnovážném stavu, kdy gravitační síly jsou vyváženy tzv. Proces pokračuje lavinovitě narůstající rychlostí: během zlomku sekundy dojde k prudkému smrštění (jakési "implozi") hvězdy, při němž téměř všechny protony elektrony sloučí na neutrony (atomová jádra rozplynou přestanou existovat). Výbuch supernovy pro chemický vývoj vesmíru zásadní význam, dvou směrech: ■ Při tomto výbuchu okolního prostoru vyvrženo velké množství látky obsahující nejen vodík a hélium, ale těžší prvky syntetizované hvězdou během její evoluce.htm (55 58) [15.2008 12:13:17] . Vojtěch Ullmann: Jaderná radiační fyzika jejím nitru dostatečně vysoké tlaky teploty