V této úvodní kapitole se pokusíme nastínit některé metodologické aspekty stavby fyziky a jejího začlenění do kontextu ostatní přírodovědy a vědeckého poznání vůbec. Tyto metodologické poznámky mohou být zajímavé např. pro studenty a zájemce nefyzikálních profesí, kteří si chtějí udělat ucelený obraz o fyzikálních aspektech zkoumání přírody.
biologického poločasu T1/2
biol, tj.1. Efektivní poločas potom T1/2
ef T1/2
biol.2008 12:15:26]
.1).
♦ Dávková konstanta S
představuje dávku vztaženou jednotkovou aktivitu daného radionuklidu orgánu [Gy/Bq].
Hodnoty dávkové konstanty pro jednotlivé orgány radionuklidy stanovují pomocí mikrodozimetrických
metod zahrnujících modelování simulaci pomoci fantomů; zjednodušené verzi uvádějí tabulkách
radiační ochrany (jedná průměrné hodnoty vztažené člověka hmotnosti 70kg).10. Jeho
příspěvek konstantě závisí energii záření, vzdálenostech, velikosti tvaru zdrojových a
terčových orgánů, částečně druhu tkáně mezi nimi. Hodnotu kumulované aktivity stanovíme jako integrál plochu
pod křivkou časové závislosti aktivity orgánu času t=0 vstupu radionuklidu jeho
úplného vymizení (teoreticky Ą): 0ňĄA(t) (prostřední část obr. celého těla) přibližně exponenciální časovou závislost
a jeho rychlost charakterizuje tzv.htm (37 48) [15.
Částice alfa beta (jakož konverzní Augerovy elektrony) zdrojovém orgánu zcela absorbují
a přispívají jen dávce tomto orgánu, která pro tento případ činí Eα,β. Konstanta
S sobě zahrnuje vliv všech druhů záření emitovaného daným radionuklidem částice záření
γ, charakteristické brzdné X-záření, konvezní Augerovy elektrony. Tento efektivní poločas dán kombinací
fyzikálního poločasu rozpadu T1/2 daného radionuklidu tzv.ochranačUllmann Radia
tzv.5.
Vylučování (exkrece) dané radioaktivní látky orgánu (popř.5. hmotnost 70kg.
http://astronuklfyzika.5.
Pronikavé záření gama může prozařovat okolních tkání orgánů (obr.cz/RadiacniOchrana. AΣ/M, kde Eα,β je
střední energie emitovaných částic nebo kumulovaná aktivita, hmotnost daného orgánu či
tkáně (dávková konstanta tedy tomto případě Eα,β/M). doby potřebné
k vyloučení poloviny vstřebaného množství dané látky metabolismem.1 vlevo).
T1/2/(T1/2
biol+T1/2). Přesnější hodnoty dávek vnitřní kontaminace stanovují
na základě následujících modelů:
Radiační dávka [Gy] orgánu, němž obsažena radioaktivní látka (předpokládá pro
jednoduchost rovnoměrné rozložení), dána součinem dvou veličin
D :
♦ Kumulovaná aktivita AΣ
udává celkový počet radioaktivních přeměn, nimž dojde uvažovaném orgánu celou
dobu přítomnosti radionuklidu. "referenčního člověka" anatomickými fyziologickými charakteristikami typickými pro
průměrnou populaci, např. efektivním poločasem T1/2
ef
