V této úvodní kapitole se pokusíme nastínit některé metodologické aspekty stavby fyziky a jejího začlenění do kontextu ostatní přírodovědy a vědeckého poznání vůbec. Tyto metodologické poznámky mohou být zajímavé např. pro studenty a zájemce nefyzikálních profesí, kteří si chtějí udělat ucelený obraz o fyzikálních aspektech zkoumání přírody.
2. nyní náš organismus důsledku přírodní radioaktivity a
kosmického záření každou sekundu ozařován několika tisíci kvanty ionizujícího záření.: Toto zhruba platí pro "řídce" ionizující záření. "Hustě" ionizující záření vyvolává dvojité zlomy DNA, které jsou hůře
opravitelné, což vede jeho vyšší radiobiologické účinnosti včetně vyššího rizika stochastických účinků.
Radiační hormeze adaptivní odezva
Někteří odborníci navíc domnívají, přiměřené množství poruch vyvolaných malou dávkou záření může v
organismu iniciovat stimulovat reparační mechanismy úrovni chromozomů, které "opraví" nejen tyto
radiační poruchy, ale "přiberou" řadu dalších defektů vzniklých při metabolismu, které jinak mohly zůstat
neopraveny.
http://astronuklfyzika. Lze proto očekávat, škodlivé radikály vyvolané malou
dávkou ionizujícího záření ztratí "jako kapka moři" velkého množství škodlivých zplodin běžného metabolismu. Tato radiační hormeze, adaptivní odezva ozáření buněk organismů, jakási obdoba "imunizace"
v organismu.
Konzervativní radiobiologové odborníci radiační ochraně tedy vezmou bod [0,0] jako výchozí (nulová dávka =
nulový účinek), proloží přímkovou závislost nuly skutečně prokázaných hodnot chybějící hodnoty v
oblasti nejnižších dávek bez rozpaků nahradí extrapolovanými hypotetickými hodnotami (přímka obr.: Slovo hormeze pochází řec. "hormaein" "vybudit, excitovat". Účinky oblasti nízkých dávek jsou zřejmě menší než odpovídalo
dříve předpokládané lineární závislosti (blíže skutečnosti možná modrá nebo zelená křivka obr.10.3
vlevo).
Pozn. Tvrzení často opakované proto obecně přijímané), avšak neprokázané!
Pečlivou analýzou nashromážděných údajů vztazích dávek biologických účinků ukazuje, závislost účinku
na dávce pravděpodobně není lineární.2008 12:15:26]
.5.
Obraťme argumentaci jiného směru vývoje života Zemi úloze reparačních procesů jádrech buněk.cz/RadiacniOchrana. tyto mechanismy si
pravděpodobně zachovaly svou účinnost dodnes. Při vyšší dávce, kdy rozsah
radiačního poškození překročí "reparační kapacitu", již účinek ozáření negativní. Tato vysoká úroveň radiačního pozadí byla jednak důležitou
hybnou silou evoluce života (mutace přírodní výběr vývoj nových druhů), jednak přinutila buňky, aby si
vyvinuly dostatečně účinné reparační mechanismy proti radiačnímu poškození.
Pozn. Je-li množství
poškození způsobených zářením menší než "kapacita" reparačního systému, opraví další chyby; ozáření
malou dávkou DNA méně chyb než před ním dochází pozitivnímu účinku.
Základní mechanismus genetického předávání informací prvotních buňkách vyvinul před stovkami milónů let,
kdy úroveň přírodního ionizujícího záření byla mnohem vyšší než dnes (vyšší zemská přírodní radioaktivita, nižší
stínící schopnost atmosféry vůči kosmickému záření).ochranačUllmann Radia
je nutno přiznat, "terra incognita", kde chybí spolehlivé údaje; nelze tomu divit, neboť samo
označení "stochastické účinky" říká, obtížné najít zde nějaké kauzální zákonitosti.htm (18 48) [15.2.
Velké množství reaktivních radikálů oxidantů vzniká jako zplodiny běžného metabolismu organismu; jich
dokonce mnohem více než při ozáření nízkými středními dávkami ionizujícího záření (odhaduje statisíce
poškození nukleotidů DNA každé buňce den).5.
Podle těchto názorů (dosud však též spolehlivě neprokázaných) tedy malé dávky záření mohly být pro
organismus dokonce prospěšné! Nízká dávka záření spustí "signál" vydávaný poškozenými DNA následný
reparační proces opraví veškeré nalezené chyby odstraní nukleotidy, jež opravit nelze).3 vlevo). Předpoklad lineární závislosti bezprahovosti stochastických účinků, němž budována dosavadní
koncepce radiační ochrany, představuje konzervativní přístup, nadhodnocující rizika oblasti malých dávek.
A hned máme tvrzení škodlivých stochastických účincích nejnižších dávek záření, neboli o
bezprahovosti stochastických účinků
