V této úvodní kapitole se pokusíme nastínit některé metodologické aspekty stavby fyziky a jejího začlenění do kontextu ostatní přírodovědy a vědeckého poznání vůbec. Tyto metodologické poznámky mohou být zajímavé např. pro studenty a zájemce nefyzikálních profesí, kteří si chtějí udělat ucelený obraz o fyzikálních aspektech zkoumání přírody.
Nyní však víme, tento mechanismus pouze druhořadý
význam, neboť pravděpodobnost takových "přímých zásahů" poměrně nízká, takže citlivost živé tkáně
k záření byla podstatně menší než pozoruje.1 odpovídá horní
větvi fyzikálně-chemického stádia).5.10.
Z obr.1.5. vysvětlení skutečně pozorované radiosenzitivity živé hmoty je
proto třeba obrátit druhému mechanismu:
q Radikálová teorie "nepřímého účinku" vychází toho, každý organismus složen především
z vody (tvoří téměř 80%), níž jsou rozptýleny biologicky aktivní látky.2.: Měřítko časové ose zásadě logaritmické, avšak některých úsecích poněkud upraveno tak, aby bylo možno
přehledně zakreslit jednotlivé děje.
Všechny tyto situace, které vyústí nebo nevyústí radiační účinky, budou rozebírány níže.
K radiačním účinkům organismus dochází především dvou okolností:
N Když organismus ozářen vysokou dávkou záření zanikne příliš mnoho buněk, které organismus
není schopen včas nahradit;
N Když reparační mechanismy úrovni buněk neopraví úspěšně správně všechna poškození a
imunitní systém organismu včas nerozpozná neeliminuje mutované buňky, které dále dělí.2008 12:15:26]
.ochranačUllmann Radia
Pozn. Přímý účinek může výrazněji projevovat případě
hustě ionizujícího záření (jako alfa).cz/RadiacniOchrana. Vlivem ionizace bude docházet radiolýze
vody, přičemž vznikají velmi reaktivní volné radikály produkty schopné oxidace (H2O2,
HO2). Tyto reaktivní zplodiny pak napadají organické molekuly biologicky důležitých látek chemicky
http://astronuklfyzika.
Zásahová radikálová teorie radiačního účinku
Snaha vysvětlení účinků ionizujícího záření živou tkáň vedla vyslovení dvou základních teorií
(či spíše představ) starší zásahová novější radikálová teorie :
q Zásahová teorie "přímého účinku", podle níž poškození důležité části buňky, především jejího
jádra, nastává při přímém zásahu kvantem záření, při němž dochází lokální absorbci energie, ionizaci
a následné chemické změně zasažené struktury (obr.2 nahoře; obr. tehdy, když:
J Dojde rekombinaci volných radikálů dříve, než tyto stačí reagovat biologicky důležitými látkami;
J Reaparační mechanismy úrovni buňky úspěšně opraví poškození DNA jiných látek;
J Buňky usmrcené zářením jsou rychle nahrazeny dělením zdravých buněk;
J Imunitní mechanismy organismu rozpoznají zlikvidují geneticky zmutované buňky.5.2.htm 48) [15. Interakce záření živou tkání
bude proto probíhat především molekulách vody.1 mimo jiné vidět, většině případů interakce kvant ionizujícího záření živou
tkání nedochází žádnému účinku
