V této úvodní kapitole se pokusíme nastínit některé metodologické aspekty stavby fyziky a jejího začlenění do kontextu ostatní přírodovědy a vědeckého poznání vůbec. Tyto metodologické poznámky mohou být zajímavé např. pro studenty a zájemce nefyzikálních profesí, kteří si chtějí udělat ucelený obraz o fyzikálních aspektech zkoumání přírody.
Má-li záření krátký dosah (záření alfa), absorbovaná energie
rozložena podél krátké dráhy, lineární přenos energie vysoký, takže ionty jsou podél dráhy
částice rozloženy velmi hustě.1 §1.m-1).
Čím vyšší koncentrace iontů podél dráhy částice, tím menší pravděpodobnost jejich
opětné rekombinace předtím, než budou interagovat okolními molekulami ozařované látce -
tím výraznější bude chemický účinek ozáření, pro tkáň pak účinek radiobiologický.
♦ Záření hustě ionizující záření alfa, neutronové záření, protonové záření *).6 "Ionizující záření".
Hodnota jakostního faktoru závisí druhu energii záření.ochranačUllmann Radia
kde energie odevzdaná elektronům iontům nabitou částicí při jejím průchodu dráze ∆x. Pro záření gama beta jakostní
faktor Q=1, pro neutrony (pomalé neutrony) (rychlé neutrony), pro protony Q»10, pro
záření alfa dokonce 20.
jakostní faktor (nazývaný též "radiační váhový faktor" nebo "relativní biologická účinnost"), který
udává, kolikrát daný druh záření biologicky účinnější než záření fotonové nebo gama (za základ
se bere rentgenové záření energii 200keV). Jelikož LET
popisuje lokální distribuci ionizace mikroskopické úrovni, tato veličina důležitá pro
analýzu radiačních účinků subcelulární molekulární úrovni mikrodozimetrii.
Jelikož biologická účinnost různých druhů záření může značně lišit závislosti právě na
hustotě ionizace), pro účely radiobiologie radiační ochrany pro každý druh záření zavádí tzv.10-10 J.2008 12:15:26]
.
Základní jednotkou lineárního přenosu energie sice byl 1J/1m [J.cz/RadiacniOchrana.
Pro objektivnější posouzení účinku záření pomocí jakostního faktoru oblasti radiobiologie
a radiační ochrany zavádí "korigovaná" dávková veličina, která již zohledňuje rozdílnou
biologickou účinnost jednotlivých druhů záření:
q Dávkový ekvivalent (ekvivalentní dávka) uvažované tkáni dán součinem absorbované dávky D
v daném místě jakostního faktoru Q:
http://astronuklfyzika.
Radiobiologická účinnnost záření; dávkový ekvivalent
Z hlediska biologických účinků ionizujícího záření ozařovanou látku (popsaných níže) záření
dělí podle hustoty ionizace, kterou látce při svém průchodu vyvolává:
♦ Záření řídce ionizující záření gama, beta. Vysokoenergetické (cca 100MeV) protonové záření, jakož
i těžké ionty, však většinu své dráhy látkách řídce ionizující.6.
*) Toto platí pro nízkoenergetické záření, zhruba desítek MeV.10.m-1], praxi však používá keV/µm
(1 keVµm-1= 1,602.
na mikrometr délky dráhy).
Někdy zavádí veličina lineární ionizace, což počet iontových párů vztažený jednotkovou dráhu částice (např.htm 48) [15. Teprve konci dráhy, oblasti Braggova píku,
je hustota ionizace vysoká viz obr.1
