V této úvodní kapitole se pokusíme nastínit některé metodologické aspekty stavby fyziky a jejího začlenění do kontextu ostatní přírodovědy a vědeckého poznání vůbec. Tyto metodologické poznámky mohou být zajímavé např. pro studenty a zájemce nefyzikálních profesí, kteří si chtějí udělat ucelený obraz o fyzikálních aspektech zkoumání přírody.
Podle základního způsobu cesty, jakou záření dostává požadovaného cílového místa
(postižené tkáně orgánu) radioterapie metodicky dělí tři oblasti:
n Teleterapie ozařování "na dálku" vnějšího ozařovače
(Název teleterapie zde však příliš nepoužívám pro jeho zavádějící podobnost šarlatánskými metodami "telepatie"
http://astronuklfyzika.
*) Stejná radiační dávka aplikovaná kratší čas vyšší biologickou účinnost. toleranční dávka těchto kritických orgánech, aby nedošlo jejich ireverzibilnímu poškození. akcelerovaná radioterapie. Popř. Lze očekávat, budoucnu
se bude výrazněji uplatňovat imunoterapie, monoklonální protilátky, genová terapie nádorů.RNDr. neoadjuvantní terapie před
chirurgickým výkonem, pro redukci rozsahu nádoru zlepšení jeho operability.
Úkolem radioterapie klinické praxi najít optimální kompromis mezi těmito dvěma
protichůdnými požadavky. adjuvantní radioterapie, pro snížení rizika recidivy
v okolí původního nádoru. Vojtěch Ullmann: Detekce aplikace ionizujícího záření
terapie vedoucí úplnému vyléčení nádorového onemocnění, těžších pokročilejších případech
pak paliativní terapie, zmírňující zpomalující průběh onemocnění. rychle rostoucích nádorů používá
tzv. chirurgickém
odstranění nádorového ložiska často aplikuje tzv. Používá frakcionované ozařování *), kdy se
celková dávka rozdělí většího počtu menších denních dávek, aplikovaných řadu dní (cca 3-5
týdnů).
Ozařování někdy vhodně kombinuje chemoterapií, která může určitých okolností
zvyšovat účinek radioterapie (tzv. před ozářením aplikuje neoadjuvantní chemoterapie
pro redukci rozsahu nádoru, aby bylo možno nádorové ložisko selektivněji ozářit při dostatečném
šetření okolních kritických tkání orgánů. radiobiologického hlediska tedy
bylo nejúčinnější jednorázové ozáření daného ložiska potřebnou dávkou záření několika desítek Gy.
*) Nejčastější chemoterapie pomocí cytostatik, dále uplatňuje hormonální terapie.2008 12:14:48]
. Při radioterapii proto nesmí být překročena
určitá tzv. hyperfrakcionace, kdy aplikuje více dávek kratších časových intervalech, např. Kumulativní biologický účinek nádorovou tkáň pak zpravidla vyšší než zdravou tkáň,
která větší regenerační schopnost. Nejobvyklejší
frakcionace spočívá aplikaci cca 2Gy 1×denně, dobu 3-8týdnů, celková dávka cca 60-80Gy.10. Proto nutno kurativní radiační dávku rozdělit většího počtu menších částí -
frakcí.
Strategickým cílem radioterapie selektivní likvidace nádorového ložiska při nejmenším
poškození okolních zdravých tkání. Vhodnou frakcionací lze dosáhnout toho, časovém intervalu mezi frakcemi dochází částečné reparaci
a regeneraci zdravé tkáně, která pak schopna tolerovat zatížení další dávkou. určitých případech používá tzv. Pro radioterapii velmi
důležitá radiosenzitivita konkrétního druhu nádoru, jakož rozdíl citlivosti záření mezi nádorovou
a zdravou tkání. tomto odstavci fyzikálního hlediska stručně popíšeme, jak je
základního strategického cíle radioterapie dosahováno jednotlivými metodami ozařování. G2). Problémem by
zde však byla vysoká akutní radiotoxicita pro okolní zdravé tkáně, které vždy dostávají určitou (byť menší) dávku
záření spolu cílovým ložiskem.cz/JadRadMetody. Optimální
frakcionační schéma závisí druhu nádoru, zda pomalu nebo rychle rostoucí. Celý ozařovací proces
se přitom často zkracuje urychluje tzv.
*) Kritickým orgánem tkání rozumíme takovou strukturu organismu, jejíž radiační poškození mělo vážné
zdravotní následky, případě životně důležitých orgánů dokonce smrt. potenciace) zvyšovat radiační citlivost ozařovaných tkání buď
přímo, nebo inhibicí reparačních mechanismů DNA, vhodným časovým ovlivněním buňečného cyklu
do fáze citlivější záření (např. cílové oblasti třeba
zavést dostatečně vysokou dávku záření (pro nádorové buňky letální tumorózní kanceroletální
dávku, cca 50-100Gy) takovým způsobem, aby okolní zdravé tkáně nebyly enormně poškozeny. 2-3× den. Nádorová tkáň, která stavu intenzívního (patologického) buněčného dělení,
je zpravidla citlivější záření než tkáň zdravá. toleranční dávku kritických tkáních orgánech *).htm (32 49) [15.
Optimálního terapeutického účinku záření dosahuje koprodukcí dvou druhů faktorů:
♦ Fyzikální faktory selektivní zavedení dostatečně vysoké dávky záření patologického
ložiska vhodnou ozařovací technikou, využitím fyzikálních vlastností záření;
♦ Biologické faktory druh nádoru vlastnosti okolní zdravé tkáně. Ozáření okolních tkání přitom nikdy nedá zcela vyhnout, je
však třeba dodržet tzv. Tím ale současně zvýží i
tolerance nádorových buněk, takže nutné zvýšit celkovou dávku nádorového ložiska
