V této úvodní kapitole se pokusíme nastínit některé metodologické aspekty stavby fyziky a jejího začlenění do kontextu ostatní přírodovědy a vědeckého poznání vůbec. Tyto metodologické poznámky mohou být zajímavé např. pro studenty a zájemce nefyzikálních profesí, kteří si chtějí udělat ucelený obraz o fyzikálních aspektech zkoumání přírody.
2' vylučuje např.Ullmann V..,xn), která funkcí pouze polohových souřadnic částic xi.10.htm 38) [15.. Tachyony
můžeme však doposud považovat výplod fantazie fyziků, neboť pro jejich existenci nesvědčí
žádné teoretické ani experimentální důvody (viz níže).: Gravitace její místo fyzice
Aplikace speciálního principu relativity elektrodynamiku tak přirozeně vysvětluje výsledek
Michelsonova pokusu. Einstein proto vzal poznatek konstantnosti rychlosti světla jako
primární (nezávislý) postulát spolu speciálním principem relativity:
Teorém 1. Formálně vyjádřeno popisem interakce částic
pomocí potenciální energie U(x1,x2,.
Postuláty 1. Jestliže
nastane nějaká změna jedním tělesem, pak druhém tělese, které ním interakci, tato
změna začne projevovat uplynutí konečného časového intervalu.
Druhý postulát speciální teorie relativity existence univerzální rychlosti, která velikosti
http://astronuklfyzika.cz/Gravitace1-6.2 (princip konstantní rychlosti světla)
Rychlost světla vakuu stejná všech inerciálních soustavách bez ohledu
na jakýkoliv pohyb zdroje nebo pozorovatele.2008 12:14:32]
.2' nejsou zcela ekvivalentní; formulace 1.2 1. elektrodynamiky
plyne, tato rychlost rovna rychlosti elektromagnetických vln rychlosti světla vakuu c.
Při axiomatické výstavbě obecné teorie, která měla být základem celé fyziky, však použití
složitých Maxwellových rovnic (popisujících konkrétní oblast elektromagnetických jevů) jako
výchozího axiómu nevýhodné.
Druhý základní postulát STR lze proto též formulovat tvaru :
Teorém 1.2' (princip univerzální rychlosti šíření interakcí)
Existuje maximální rychlost šíření interakcí vakuu, rovná rychlosti světla c,
která stejná pro všechny inerciální vztažné soustavy. možnost existence
tachyonů (částic pohybujících nadsvětelnou rychlostí), protože jejich prostřednictvím bylo
možno uskutečnit interakci rychlostí převyšující maximální rychlost šíření interakcí. Ve
skutečnosti však žádné bezprostřední okamžité působení "na dálku" přírodě neexistuje. Z
prvního postulátu STR (speciálního principu relativity) pak plyne, tato rychlost šíření interakcí je
stejná všech inerciálních soustavách tedy univerzální konstantou. Vzájemné působení se
tedy šíří konečnou rychlostí, takže existuje určitá maximální (mezní) rychlost šíření interakcí. Tuto dobu potřebuje
interakce (pole které zprostředkovává) překonání vzdálenosti mezi tělesy. problematiku rozebíranou této knize
jemné rozdíly obou formulacích druhého základního postulátu STR nemají vliv.
Klasická Newtonovská fyzika vychází předpokladu okamžité interakci těles: změna, polohy
(nebo obecně nějaké charakteristiky) jednoho interagujících těles projeví ostatních tělesech v
tomtéž okamžiku, nezávisle jejich vzdálenosti
