V této úvodní kapitole se pokusíme nastínit některé metodologické aspekty stavby fyziky a jejího začlenění do kontextu ostatní přírodovědy a vědeckého poznání vůbec. Tyto metodologické poznámky mohou být zajímavé např. pro studenty a zájemce nefyzikálních profesí, kteří si chtějí udělat ucelený obraz o fyzikálních aspektech zkoumání přírody.
stol.E (q/c).
Elektromagnetická pole byla považována projev určitých druhů pohybu éteru *). Elektromagnetismus tak sehrál významnou heuristickou úlohu při
odhalování hlubších obecnějších zákonitostí přírody zákonitostí relativistické fyziky..(v nabité částice elektromagnetickém poli pod vlivem
Lorentzovy síly (1.8 "Specifické vlastnosti gravitační energie". Takový éter však musel mít velmi neobvyklé fyzikální vlastnosti.v q. aether, analogii prchavým
organickým rozpouštědlem zvaným ether) univerzální vše prostupující "látky", vyplňující veškerý prostor a
pronikající veškerou hmotou (podobně jako voda proniká oky rybářské sítě tažené lodí).Einstein pak
ve speciální teorii relativity završil tuto koncepci vývodem, stálost rychlosti světla odrazem
souvislosti prostoru času.: Gravitace její místo fyzice
reakcí vyzařovaných vln, plné energetické shodě vzorcem (1.
*) :
Fyzika 19. Jelikož se
éter neprojevoval žádných jiných fyzikálních chemických jevech, soudilo se, průsvitný, nevažitelný,
dokonale prostupný bez tření, nemá žádné chemické vlastnosti.10.
http://astronuklfyzika.Ullmann V.
Rovnici pohybu m.61) získaným analýzou pole ve
vzdálené vlnové zóně.cz/Gravitace1-5. Snahy uvést tuto skutečnost do
souladu modelem éteru nevedly úspěchu (např.30) třeba doplnit brzdící účinek elektromagnetického vyzařování:
m q. považovala samozřejmé, každé vlnění může šířit jen tom pružném hmotném (látkovém)
prostředí, jehož kmitavým pohybem vzniká. Tak zrodila představa éteru (lat. Těžko lze představit mořské vlny bez vody nebo zvuk bez vzduchu
(či jiného pružného akustického prostředí plynné, kapalné nebo pevné fáze viz známý elementární pokus s
budíkem nebo zvonkem pod recipientem vývěvy). Tento éter vytváří
prostředí pro šíření světla, tepla jiných elektromagnetických vlnění; rovněž nositelem gravitace. Proto byla představa éteru opuštěna
a dospělo poznání, nositelem elektromagnetického pole samotný prostor.E (q/c) (2q2/3c3) v
. vůbec není mechanický model éteru slučitelný experimentálně zjištěnou
konstantností rychlosti světla všech inerciálních soustavách.htm (16 17) [15.63)
tato rovnice použitelná tehdy, když rychlost částice malá oproti rychlosti světla brzdící síla je
podstatně menší než Lorentzova síla působící náboj vnějšího pole B. Když zjistilo, světlo ostatní elektromagnetické vlny se
šíří nejen vzduchu dalších optických látkových prostředích, ale vakuu, vyvstal problém prostředí či
média, němž šíří elektromagnetické vlny. Některá
(elektricky nabitá) tělesa uvádějí tento éter pohybu, který něm šíří konečnou rychlostí a
předává jiným tělesům.
Další podrobnosti vlastnostech elektromagnetického pole jejich aplikacích lze nalézt v
příslušné literatuře; přehledových momografií uveďme např. Aby
se něm mohly šířit elektromagnetické vlny, které jsou příčné, musel mít některé vlastnosti
pevného tělesa. A. předpoklad "strhávání éteru" pohybem Země
neobstál při konfrontaci pozorovanou aberací světla stálic).
; (1. [235],[264],[206]. Látka takovými rozpornými vlastnostmi byla
experimentálně prakticky neprokazatelná. Takovýto rozbor svou velkou důležitost gravitačních vln, kde výpočet
energie vlnové zóně není zdaleka tak jasný jednoznačný jako tomu elektrodynamice to
uvidíme §2.2008 12:14:17]
