V této úvodní kapitole se pokusíme nastínit některé metodologické aspekty stavby fyziky a jejího začlenění do kontextu ostatní přírodovědy a vědeckého poznání vůbec. Tyto metodologické poznámky mohou být zajímavé např. pro studenty a zájemce nefyzikálních profesí, kteří si chtějí udělat ucelený obraz o fyzikálních aspektech zkoumání přírody.
1938 poprvé detekoval spršky kosmického záření který též objevil elektrony vyzařované při vnitřní
konverzi charakteristického X-záření excitovaných atomech).1991 detekovat spršku zatím nejenergetičtější
částice, jejíž energie byly odhadnuta asi 3. Skládal 67
zrcadel průměru 1,5metru) 880 fotonásobičů.
Bude vytvořena pozemní síť 1600 těchto detektorů vzdálenostech 1,5 km.
Observatoř AUGER pracuje jako hybridní detekční systém: spršky kosmického záření zaznamenávají soustavy
dvou rozdílných druhů detektorů (všechny tyto detektory jsou elektronicky propojeny) :
Čerenkovy detektory rychlých nabitých částic
dopadajících zemský povrch, tvořené nádržemi vodou, kde záblesky průletu částic jsou snímány fotonásobiči. mezinárodní spolupráci (pod vedením J.RNDr. Bude rozmístěno těchto detektorů, každý sběrnou plochou 3,6x3,6 m2
a 440 fotonásobiči.1998
zkonstruován dokonalejší detektor vyšším rozlišením, nazvaný HIRes (High Resolution Fly´s Eye).Cronina a
A. Nabité částice kosmického záření při svém průchodu ionizují excitují molekuly v
atmosféře (především dusíku) při svém přechodu zpět základního stavu vysílají viditelné světlo záření.
Je naděje, signifikantního počtu vysoce energetických částic podaří najít směr jejich příletu ztotožnit jej
se směrem některé pozorovaných supernov nebo galaxii aktivním jádrem (kvasarem masivní černou dírou) v
jejím nitru. Ve
stádiu přípravy severní větev projektu AUGER Coloradu USA. Každý obsahuje 1200 litrů vysoce čisté vody
a fotonásobiče.Watsona) zde bude ploše asi 3000 km2 rozmístěno velké množství detektorů spršek kosmického záření.
První funkční detektor tohoto typu, nazvaný "Fly´s Eye" ("muší oko"), byl r.6 Ionizující záření
nepřezařovala slabé fluorescenční světlo. Poziční analýzou impulsů jednotlivých fotonásobičů lze určit místo (směr) obloze,
odkud sprška přichází. Sumární výška impulzů fotonásobičů úměrná energii
spršky.
Kosmické záření život
Vedle důležitých informací, které kosmické záření nese vlastnostech elementárních částic jevech
ve vzdáleném vesmíru, kosmické záření zajímavé svým vztahem fenoménu života.. Kosmické záření vysokých energií tak zároveň mohlo stát
novým "pozorovacím oknem" bouřlivých procesů vesmíru.2008 12:13:55]
. Analýza dat řady teleskopů umístěných různých
místech systému, korelaci údaji pozemních Čerenkovových detektorů, mohla poskytnout
geometrickou (stereoskopickou) energetickou rekonstrukci spršky, což mohlo přispět kinematické
rekonstrukci směru primárních vysokoenergetických kvant kosmického záření zjistit tak, odkud vesmíru přicházejí.
Atmosférické fluorescenční teleskopy
detekují záblesky fluorescenčního záření, jež vzniká při průletu částic spršky sekundárního kosmického záření
zemskou atmosférou.1020 elektronvoltů! Nedaleko tohoto prvního typu byl r.cz/JadRadFyzika6. Časovou analýzou signálů fotonásobičů lze principu sledovat postupný
rozvoj spršky atmosféře.
Sehrálo pravděpodobně důležitou úlohu při vzniku evoluci života, přinejmenším dvou směrech :
■ Syntéza biogenních sloučenin
Primární kosmické záření při interakci mezihvězdnou hmotou, především částečkami
mezihvězdného prachu, stimulovalo chemické reakce mezi atomy uhlíku, vodíku, kyslíku dusíku, při
nichž velkém množství vznikly některé důležité biogenní sloučeniny (jednoduché složité
uhlovodíky, aminokyseliny, . Namibii v
oblasti dobrých atmosférických podmínek byl letech 2002-4 vybudován systém teleskopů detekujících
atmosférické Čerenkovovo záření, pod názvem HESS (High Energy Stereoscopic System); bude soustřeďovat
především detekci spršek pocházejících interakce vysokoenergetického kosmického γ-záření.
Přichází kosmické záření náhodně všech směrů, nebo jsou nějaké význačné směry odpovídající určitým
konkrétním zdrojům vesmíru? Jak bylo uvedeno výše, dráhy kosmického záření nízkých středních energií jsou
velmi křivolaké (zakřivené magnetickými poli) určení směru jejich zdroje nemožné. Zde podařilo r.), které dostaly Zemi později sloužily jako výchozí "stavební
http://astronuklfyzika. Svůj směr jsou schopny si
zachovat jen částice velmi vysokých energiích nad 1019eV; projekt AUGER zaměřuje především. Taková pozorování nás významným způsobem mohla posunout nalezení zdrojů a
vysvětlení mechanismů vzniku kosmického záření.. Vojtěch Ullmann: Jaderná radiační fyzika.
Observatoř Pierre Auger detekuje sekundární kosmické záření, avšak hlavním cílem analyzovat primární
kosmické záření, především nejvyššími energiemi.htm (30 32) [15.
Detekční systém AUGER
Pro účinnou komplexní detekci spršek (sekundárního) kosmického záření nyní Argentinské stepi provincii
Mendoza budován rozsáhlý systém detektorů zvaný Pierre AUGER (podle francouzského fyzika Pierra Augera, který
v r.1982 spuštěn Utahu. 1.
Tyto záblesky fluorescenčního záření, trvající řádově mikrosekundy, jsou detekovány optickými teleskopy o
vysoké světelnosti zorném úhlu 180-360° (mají tvar jakéhosi "mušího oka" mnoha zrcadlových segmentů),
vybavené fotonásobiči nebo CCD detektory.10
