V této úvodní kapitole se pokusíme nastínit některé metodologické aspekty stavby fyziky a jejího začlenění do kontextu ostatní přírodovědy a vědeckého poznání vůbec. Tyto metodologické poznámky mohou být zajímavé např. pro studenty a zájemce nefyzikálních profesí, kteří si chtějí udělat ucelený obraz o fyzikálních aspektech zkoumání přírody.
radioterapii (cesiové kobaltové
ozařovače, brachyterapeutické zářiče), nukleární medicíně, řadě průmyslových aplikací (viz
kap. Vojtěch Ullmann: Jaderná radiační fyzika.).cz/JadRadFyzika6. Radiační ochrana".5).RNDr. defektoskopické, lékařské ozařovače pod.
http://astronuklfyzika. záření neutronové) vzniká při radioaktivních přeměnách jader -
viz §1.
■ Záření vesmírného původu,
které vzniká při bouřlivých vysoce energetických procesech vesmíru termonukleární reakce nitru hvězd,
výbuchy supernov, procesy okolí černých děr, rázové vlny ionizovaném plynu pod.2008 12:13:54]
. Každý předmět, přístroj, látka
nebo preparát, který emituje ionizující záření označuje jako zdroj ionizujícího záření zkráceně
zářič. Jsou
to především rentgenové trubice (§3.
Při těchto manipulacích otevřenými zářiči existuje možnost nežádoucího uvolnění radioaktivních látek do
okolního prostředí riziko radioaktivní kontaminace osob pracovního životního prostředí.
§2.2-1. plyny.6 Ionizující záření
jaderné fyzice této skupiny patří pouze elektromagnetické záření jehož kvanta jsou fotony, v
obecné teorii relativity kvantové gravitaci pak ještě gravitační vlny gravitačních vlnách pojednává např. Radioaktivní zářiče využívají např. 1.5 jsme ukázali řadu jevů, při nichž vzniká ionizující záření.2 "Radioaktivita".3 "Aplikace ionizujícího záření").2 "Rentgenová diagnostika") urychlovače částic (viz část
"Urychlovače nabitých částic" §1.), podle své "síly" tím
míry radiačního rizika při jeho používání (drobný zdroj, nevýznamný, významný velmi významný
zdroj), viz kap.
q Otevřené zářiče,
kde vlastní zářící radioaktivní látka preparát volně přístupná manipulacím porcování, pipetaci
a pod..
Další detailnější dělení zdrojů ionizujícího záření podle druhu emitovaného záření (zářič γ,
X, neutronový zdroj, zdroj urychlených protonů těžších iontů), podle aplikace níž zdroj
určen (průmyslové zdroje např.
■ Radioaktivní zářiče,
v nichž ionizující záření (α, popř.).7 "Gravitační vlny" knize "Gravitace, černé díry fyzika prostoročasu"), jejichž kvanta jsou gravitony (gravitační
vlny jsou zatím prokázány jen nepřímo, experimentální prokázání gravitonů není naděje dohledné budoucnosti).
■ Záření korpuskulární kvanta tohoto záření mají nenulovou klidovou hmotnost, jedná se
o proud hmotných částic pohybujících rychlostí menší než rychlost světla, které zachovávají
svou existenci zastavení pohybu..
Elektronické zdroje záření tohoto hlediska automaticky spadají kategorie uzavřených zářičů.
Podle technického řešení konstrukčního uspořádání dále zdroje ionizujícího záření,
především radioaktivní zářiče, dělí na:
q Uzavřené zářiče,
v nichž vlastní zářivá látka hermeticky zapouzdřena neradioaktivním obalu tak, za
normálních okolností používání zdroje nemůže radioaktivní látka uniknout okolního prostředí -
nemůže dojít kontaminaci. vakuová televizní počítačová obrazovka slabým zdrojem měkkého X-záření. Zvláště mohutnými zdroji záření jsou jaderné reaktory. Zářiče lze klasifikovat podle několika kritérií.10.5 "Biologické účinky záření. Složitější situace je
u vysokoenergetických urychlovačů, kde částice vysoké kinetické energii mohou vyvolávat jadrerné reakce a
aktivovat předměty svém okolí mohou vznikat otevřené zářiče.
Zdroje ionizujícího záření
V §1.htm 32) [15. Podle principu mechanismu vzniku záření
můžeme zářiče rozdělovat na:
■ Elektronické zdroje záření,
v nichž ionizující záření vzniká důsledku elektromagnetického urychlování nabitých částic. Všechny uvedené druhy záření navíc záření protonové) vzniká
při jaderných reakcích, štěpení slučování jader. Jsou především radioaktivní roztoky, prášky, popř. Patří sem záření β−, β+, protonové záření p+, neutronové záření
no, neutrinové záření řada dalších druhů záření vznikajícího při vysokoenergetických
srážkách elementárních částic (µ-mezonové π-mezonové záření, . viz níže pasáž
"Kosmické záření"
