V této úvodní kapitole se pokusíme nastínit některé metodologické aspekty stavby fyziky a jejího začlenění do kontextu ostatní přírodovědy a vědeckého poznání vůbec. Tyto metodologické poznámky mohou být zajímavé např. pro studenty a zájemce nefyzikálních profesí, kteří si chtějí udělat ucelený obraz o fyzikálních aspektech zkoumání přírody.
6. Příkladem jsou elektromagnetické vlny zatím hypotetické vlny gravitační.
Záření nese informace jednak svém zdroji (jeho povaze, složení, "síle", příp. následnou re-emisí části záření). Jedná záření korpuskulární.
Energie nesená zářením, prostřednictvím účinků záření látku, pak může být využívána řadě
tzv.
*) fyzikálního hlediska primárně způsobeno tím, rozruch fyzikálním poli (elektromagnetickém gravitačním)
se šíří konečnou rychlostí, takže pole samotné energii hybnost).htm 32) [15.3.0. Radioaktivita
1. Míra rozptylu absorbce většinou
energeticky závislá, důsledku čehož při průchodu záření látkou dochází nejen zeslabení záření,
ale často změně jeho spektrálního rozložení.cz/JadRadFyzika6.4. Ionizující záření
Záření důležitý přírodní fenomén
Pod zářením (radiací) obecně rozumíme procesy, při nichž dochází přenosu energie prostorem
"na dálku". Hovoříme
o záření vlnovém.), jednak
o látkovém prostředí, jímž záření prochází (hustota, tloušťka, chemické složení látkového prostředí). 1.
Přenos informace zářením
Přenos energie zářením, vzhledem jeho strukturovanosti, doprovázen přenosem informace.RNDr.
Tyto informace jsou "zakódovány" jednak intenzitě záření, jednak energetickém
spektrálním rozložení.6 Ionizující záření
AstroNuklFyzika Jaderná fyzika Astrofyzika Kosmologie -
Filosofie
Fyzika nukleární medicína
1. Atomy atomová jádra
1.2008 12:13:54]
.5.10. Elementární částice
1. proměnnosti atd. Jaderné reakce
1. Fyzika fundamentální přírodní věda
1. Jaderná radiační fyzika
1.1. radiačních technologií; medicínské oblasti aplikace záření pomáhá léčit některá
http://astronuklfyzika.6. Radionuklidy
1. Příkladem záření (proud rychle
letících elektronů) nebo (proud héliových jader).
■ Pohybující částice,
které jsou emitovány zdrojem, velkou rychlostí letí prostorem přenášejí tak kinetickou energii (a
též hybnost, popř. pomoci detekce spektrometrie nám tak záření může pomáhat
odhalovat tajemství složení hmoty, strukturu evoluci vesmíru (především hvězd galaxií, jakož
i globální kosmologické otázky), biologické oblasti pak anatomickou stavbu fyziologické děje
v živých organismech (§3. Tento přenos energie může být uskutečňován dvěma druhy mechanismů:
■ Časově proměnné pole,
které šíří prostorem formě vln *), jež odpoutávají zdroje přenášejí prostoru část energie
z tohoto zdroje. Dále, rovnice těchto polí mají vlnové řešení.
Záření může šířit buď:
q vakuu
- volné šíření vln volný pohyb částic podle zákona setrvačnosti; nebo
q látkovém prostředí,
kde část záření může projít původním směrem, avšak větší menší část záření bývá rozptýlena
a absorbována příp. elektrický náboj) zdroje okolního prostoru. Vojtěch Ullmann: Jaderná radiační fyzika.2 "Rentgenová diagnostika", kapitola "Radioisotopová scintigrafie"). Ionizující záření
1.2
