V této úvodní kapitole se pokusíme nastínit některé metodologické aspekty stavby fyziky a jejího začlenění do kontextu ostatní přírodovědy a vědeckého poznání vůbec. Tyto metodologické poznámky mohou být zajímavé např. pro studenty a zájemce nefyzikálních profesí, kteří si chtějí udělat ucelený obraz o fyzikálních aspektech zkoumání přírody.
Názvy těchto částic vytvářejí příponou "ino", nebo předponou "s-" k
názvu výchozí částice.
s částice
Někdy diskutují supersymetrické částice dalším fermionům: s-leptony jako superpatneři k
leptonům, např.
Supersymetrické částice
V supersymetrických unitárních teoriích elementárních částic každé částici přiřazen její
tzv. gravitačních vlnách pojednává např. Nejčastěji diskutované supersymetrické částice jsou gravitina fotina:
Gravitina
jsou kvanta kalibračního pole supergravitační unitární teorii pole (superpartner gravitonu), mají spin
3/2 nebo 5/2. Gravitační vlny se
od elektromagnetických liší jednak svým velmi nepatrným působením látku, jednak svým
tzv. Higgsova-Kibleova skalárního pole, které kalibračních unitárních teoriích
pole zavádí lagrangiánu účelem tzv. "barevný náboj",
charakterizující různé druhy kvarků. glue=klih, lepidlo drží kvarky "slepeny" pohromadě hadronech)
jsou částice, které zprostředkovávají silné interakce mezi kvarky. Toto pole vede též tomu,
že některé intermediální bozony získají hmotnost příslušné interakce stanou silami krátkého dosahu. gluonium.
Higgsovy bozony
- jsou kvanta tzv.7 "Gravitační vlny" v
knize "Gravitace, černé díry fyzika prostoročasu". experimentální prokázání
gravitonů není naděje dohledné budoucnosti.
Kvarky
jsou modelové "stavební" částice hadronů (jak nastíněno níže).cz/JadRadFyzika5. Kvarky jsou fermiony spinem 1/2
a nesou třetinový elektrický náboj -(1/3)e, +(2/3)e.
Foton, který zprostředkovává elektromagnetickou interakci, sám nenese náboj této interakce (elektrický náboj);
fotony mezi sebou neinteragují.
Gluony (angl. Bylo zavedeno celkem druhů kvarků, každý má
svou antičástici antikvark.htm (20 43) [15.
Jejich supersymetričtí partneři nazývají axina. Gravitační vlny předpovídá obecná teorie relativity jakožto fyzika
gravitace prostoročasu; jsou řešením Einsteinových rovnic gravitačnho pole, podobně jako
z Maxwellových rovnic elektrodynamiky plyne existence elektromagnetických vln. §2.
Další hypotetické částice:
Axiony
jsou velmi lehké (klidová hmotnost cca 10-5eV) hypotetické částice spinem které rámci
kvantové chromodynamiky zavádějí při řešení CP-problému narušení kombinace nábojové symetrie
a parity teorii kvarků.5 Elementární částice
určitých více méně ověřených teorií modelů, avšak nebyly dosud experimentálně prokázané
- zůstávají částicemi hypotetickými. 1. Kvarkový model hadronů stručně popsán níže. Jsou bosony spinem mají
nulovou klidovou hmotnost, nemají elektrický náboj, nesou však tzv. superpartner každý boson svého fermionového superpartnera fermion naopak
svůj bosonový protějšek. Jelikož toto experimentálně nepozoruje, byla kvantové chromodynamiky zavedena
dodatečná symetrie (která spontánně narušena), kvanta příslušného pole jsou nový typ částic nazvaných axiony. s-elektron, s-mion, s-neutrino (zvané též neutralino mělo mít vysokou hmotnost
desítky stovky GeV); kvarkům s-kvarky.
Preony
jsou hypotetické sub-kvarkové částice, nichž mohly skládat kvarky (viz níže pasáž "Preonová hypotéza").2008 12:13:46]
. kvadrupólovým charakterem.
Gravitony
jsou kvanta gravitačního vlnění. spontánního narušení symetrie.
http://astronuklfyzika.RNDr. Mohly teoreticky vytvářet vázané systémy tzv. Podobně jako foton, nemá gluon antičástici (je svou vlastní antičásticí).
Gravitační vlny zatím nepodařilo přímo detekovat, jsou prokázány jen nepřímo. symetrie, která narušena slabých interakcí, teoretického hlediska měla být narušena
i pro silnou interakci. Graviton nulovou klidovou hmotnost, pohybuje rychlostí
světla, jeho spinové číslo 2. Gluony však nesou "barvu" náboj silné interakce, takže mohou mezi sebou
interagovat.
Fotina
jsou slabě interagující hmotné částice spinem 1/2, zaváděné jako supersymetrický partner fotonu. Vojtěch Ullmann: Jaderná radiační fyzika.10
