Fyzika - fundamentální přírodní věda

| Kategorie: Skripta  | Tento dokument chci!

V této úvodní kapitole se pokusíme nastínit některé metodologické aspekty stavby fyziky a jejího začlenění do kontextu ostatní přírodovědy a vědeckého poznání vůbec. Tyto metodologické poznámky mohou být zajímavé např. pro studenty a zájemce nefyzikálních profesí, kteří si chtějí udělat ucelený obraz o fyzikálních aspektech zkoumání přírody.

Vydal: - Neznámý vydavatel Autor: Vojtěch Ullmann

Strana 115 z 673

Vámi hledaný text obsahuje tato stránku dokumentu který není autorem určen k veřejnému šíření.

Jak získat tento dokument?






Poznámky redaktora
Spektrum záření odpovídající tomuto Fermiho výrazu spojitý tvar podle obr. duchu kvantové teorie pole však každá interakce měla být způsobena kvantem příslušného pole částicí zprostředkující interakci.Salam S. za třetí, jak uvidíme níže, dceřinné jádro vzniká většinou excitovaném stavu při deexcitaci vyzařuje záření γ.3 vpravo souhlasu experimentem. http://astronuklfyzika. Pokud rozdíl m(Z,N) m(Z-1,N) me, dochází přednostně přeměně β+. Při tomto procesu zvaném elektronový záchyt (EC Electron Capture), žádné korpuskulární záření jádra nevysílá (pomineme-li nezachytitelná neutrina), energie rozdělí energii neutrina vazbovou energii elektronu.1.2. Původní Fermiho teorie byla zformulována sice duchu kvantové fyziky, nikoli však kvantové teorie pole slabá interakce zde byla pojímána jako "kontaktní" "bodová" produkty rozpadu vznikají tomtéž bodě okamžiku, němž zaniká neutron (žádná zprostředkující částice zde nepředpokládala).2 Radioaktivita oběžnou dráhu, uchvátit elektron sloučit ním: e−→ obr.2.htm (26 36) [15.10. *) Pozn. Pozoruhodná skutečnost: Elektronový záchyt jediným druhem radioaktivní přeměny jádra, kterém podílí elektronový obal atomu.1934, který zavedl tzv.1967-8 S. Elektronovým záchytem rozpadá např.RNDr.1. slabou interakci působící mezi elementárními částicemi.Fermi r.1? Odpověď zní: ano! prve, dochází transmutaci jádra. Tato koncepce byla r.cz/JadRadFyzika2. Posunovací pravidla mezi nukleonovým protonovým číslem mateřského dceřinného jádra jsou stejné jako β+.1. Jaká však vnitřní příčina mechanismus těchto přeměn? První teorii rozpadu β podal E.: jen humorně-alegorická formulace! Podle zákonitostí kvantové mechaniky část vlnové funkce obíhajícího elektronu zasahuje oblasti jádra, takže popsaný proces elektronového záchytu může přímo bezprostředně nastat. 57-kobalt 57Co27 57Fe26 železo, nebo 125-jód 125I53 → 125Te52 telur.2008 12:13:25] . Mechanismus rozpadu Slabé interakce. K elektronovému záchytu dochází tehdy, když hmotnost původního jádra m(Z,N) větší než hmotnost jádra m(Z-1,N), ale méně než klidovou hmotnost elektronu. Při výkladu radioaktivity jsme vznik záření objasnili vzájemnou přeměnou neutronů a protonů situace, kdy důsledku zvýšeného počtu neutronů protonů jsou obsazovány vyšší energetické hladiny. Tuto koncepci rozpracovali v r.1983 experimentálně ověřena: v interakcích vstřícných proton-antiprotonových svazků (270GeV proti 270GeV) collideru velkého protonového synchrotronu CERN byly objeveny intermediální bosony W+, W - , hmotnostmi mW=82GeV mZ=93GeV, jejichž způsoby rozpadu dobře souhlasily předpovědí Weinberg-Salamova modelu.4 vpravo. elektroslabou interakci.2. druhé, uprázdněné místo elektronu na slupce okamžitě přeskočí elektron vyšší slupky (L) vyzáření charakteristického X-záření; každý radionuklid rozpadající elektronovým záchytem zdrojem intenzívního rentgenového záření. Jedná tedy vůbec radioaktivitu smyslu naší definice schématu obr. Vojtěch Ullmann: Jaderná radiační fyzika.Glashow, kteří pro slabou interakci zavedli tři zprostředkující částice W+, W - , (s kladným záporným nábojem bez náboje) přibráním fotonů vytvořili jednotnou teorii slabých a elektromagnetických interakcí tzv.Weinberg, A. 1. Podle zákonitostí kvantové fyziky Fermi popsal emitovaný elektron neutrino vlnovými funkcemi závislosti jejich hybnostech, přičemž pravděpodobnost emise elektronu neutrina určitém intervalu hybností vyjádřil jako součin čtverců těchto vlnových funkcí speciálního výrazu obsahujícího integrál vlnových funkcí původního neutronu a výsledného protonu, násobený konstantou charakterizující sílu interakce vedoucí emisi elektronu neutrina nově zavedené slabé interakce