Již ve starověku bylo známo, že některé rudy železné, zvané magnetickými kameny, přitahují železné částice a že je trvale u sebe přidržují. Nejmohutněji tato vlastnost se projevujena magnetovci (metaželezitanu železnatém), méně již na kyzumagnetickém (pyrrhotinu) a některých jiných nerostech (např. limonitu (haematitu).Takovéto magnetické rudy jsou magnety přirozeným i a příčina zjevu nazývá se magnetismem.
vápenatou, strontnatou, barnatou j. tedy výboj
elektřiny, procházející parami rtuťovými.
Ke vzniku světelného oblouku mezi dvěma uhlíky potřebí na
pětí asi voltů; podmíněno velikým spádem potenciálu těsně
u obou uhlíků, což zjev podobný jako při výboji elektřiny zředě
nými plyny (str.)
Uhel spojený kladným pólem zdroje vyhlubuje spaluje se
mnohem rychleji než uhel záporný, který zahrocuje. Tím spojí proud,
a když některém místě proužek rtuti přetrhne, vznikne světelný
oblouk, jenž vyplní celou trubici modravým světlem. Zavede-li se
do takových uhlíků proud, vzniklým teplem promění kovy solích
obsažené páry, jež žhouce dodávají světelnému oblouku neobyčejné sví
tivosti určitého zabarvení podle složení soli. 102.
Nejúspornější elektrické lampy jsou lampy plamencové, jichž
uhlíky zpravidla duté vyplněny jsou práškem uhelným, smíchaným ně
jakou solí (na př. kladného
uhlíku pochází 85%, záporného uhlíku 10% oblouku jen veške
rého světla. veškerého záření přeměňuje
se světlo asi 44%. Má-li tato
lampa rozsvítiti, skloní tak, aby rtuť přelila kladné elektrodě,
načež hned zase postaví původní svislé polohy. Elektrodou
zápornou rtuť, kladnou buď uhel, železo nebo též rtuť. 4amperová lampa 210 svíčková spotřebu
asi watt/svíčka, lampa 15amperová (1460 svíček) jen 0-56 watt[svíčka. Střední svítivost lampy lSamperové 3400 svíček, spotřeba
její asi 0-2 wattfsvíčka; potřebné napětí 45—50 voltů. Lampy tyto potřebují napětí asi voltů.
Peci elektrické. Specif, spotřeba lampy 0-5 wattfsvíčka. (Eegulátor )
Specifická spotřeba obloukových lamp tím menší, čím větší
intensita proudu.(oblouk vyho) jenž velikého množství elektřiny silně
zahřátým plynem mezi oběma uhlíky.
Nevýhodou lamp obloukových je, jejich uhlíky poměrně rychle
uhořují; částečně lze tomu zabrániti lampami, jichž světelný oblouk jest
uzavřen malou skleněnou bání. Béře tedy kladný
uhlík asi dvakrát silnější než záporný.
Má-li oblouková lampa rozsvítíti, musí uhlíky nejprve do
tknouti pak oddáliti; když lampa již svítí, nutno vzdálenost mezi uho-
řívajícími uhlíky udržovati možno stálou. Provedeným měřením poznalo,
že kladný uhlík teplotu asi 3500°, záporný asi 2600°. Tak př.). Vysoké teploty světelného oblouku jest užito
v elektrických pecích obloukových, nichž nejznámější pec a-
n rovnoběžnostěnu šamotovém dutina, níž vedou stran
.
K obloukovým lampám patří též lampa rtuťová, dlouhá trubice
skleněná (nebo taveného křemene) silně zředěným vzduchem (asi
1 g), jejímž koncům jsou přitaveny přívodní dráty. Uhlíky kladou zpravidla
šikmo vedle sebe oblouk, jenž mnohem více přispívá úhrnné svítivosti
než obyčejných lamp obloukových, rozšiřuje magnetem, postaveným
nad ním. děje regulací buď
ruční nebo samočinnou, jež zakládá obyčejně dynamickém působení
solenoidů železnou tyčinku. Kladný uhlík dává obloukových lampách zpravidla na
horu, poněvadž při boření vyhlubuje tvoří tak malý reflektor, jímž
se světlo vrhá zemi
