Již ve starověku bylo známo, že některé rudy železné, zvané magnetickými kameny, přitahují železné částice a že je trvale u sebe přidržují. Nejmohutněji tato vlastnost se projevujena magnetovci (metaželezitanu železnatém), méně již na kyzumagnetickém (pyrrhotinu) a některých jiných nerostech (např. limonitu (haematitu).Takovéto magnetické rudy jsou magnety přirozeným i a příčina zjevu nazývá se magnetismem.
Spotřeba specifická 1-5— 1-7 wattjsvíčha. Vlákno takové slove zkovověným, metallisovaný lze ho
užiti výrobě žárovek, jež snesou silnější proud mají specif, spotřebu
jen 2-2 wattjsvíčha. První uhlíkovou
žárovku sestrojil Američan zdokonalil 1880 tím,
že vlákno zhotovil zuhelnatělého bambusu.
Světlo obloukové.kdežto železný drát nikoliv, poněvadž již nižší teploty přepálí
(t.
Rozežhavených vodičů užívá elektrickému osvětlování. Svítivost každé žá
rovky normálních svíčkách určí fotometrický (viz Optice!).. praží vyloučení vzduchu),
pak zesílí prostředí uhlíkem bohatém (na př. některém místě roztaví). svítiplynu nebo
petroleji) připájejí drátkům platinovým, jež zataví skleněné
hrušky (sklo platina mají stejný koefficient roztaživosti), které se
vyčerpá vzduch. Žárovky uhlíkové mají specifickou spotřebu asi
3-5 watt/svíSlca, což hodnota značně veliká; proto také osvětlení žárov
kami uhlíkovými poměrně velmi drahé. Výhodou kovových žárovek jest, vzrůstem teploty jejich odpor
vzrůstá, takže pro kolísání napětí tím intensity) síti elektrické jsou
mnohem necitlivější než žárovky uhlíkové.
Uhelné vlákno přemění ,se elektrické peci vysoké teploty, nej-
větší části tuhu, jež vlastnosti kovu kladným temperaturním koeffi-
cientenhodporu. Od
dálíme-li pak konce tyčinek sebe, vznikne jasný světelný oblouk
Jtašek-Jeništa-Nachtikal, Fysika pro reálky II., jež za
obyčejné teploty tak veliký odpor, proud téměř nevede; teprve když
se zahřeje, klesne její odpor tak, rozežhaví svítí m
vzduchu. Pojistily.
Zvláštního druhu žárovku sestrojil Žhoucím tělískem
je tjrčinka těžko tavitelných kysličníků hořčíku, vápníku j.
Mnohem menší spotřebu mají vlákna, připravená velmi
nesnadno tavitelných.
Abychom mohli různé žárovky výhodnosti jejich spolu srov-
návati, určujeme specifickou spotřebu energie, počet wattů, jež při
padají svíčku.
V prvních, lampách žárových svítila platina, ale poněvadž taví
při teplotě ještě příliš vysoké (1782°), užito bylo brzy uhlíku, jenž se
netaví ani při teplotě přes 3000°; aby volném vzduchu neshořel, uza
vírá skleněné baňky vzduchoprázdně, čímž omezuje jednak sálání
tepla venek, jednak rozprašování vlákna uhelného. Jelikož
specifický odpor kovu poměrně malý, musí vlákna pro žárovky hoto-
viti velmi tenká dlouhá (zpravidla několik vláken sebou spo
jených).
Žárové lampičky (jako vůbec všechny zdroje světelné) vysílají vedle
záření světelného též záření tepelné, míře velmi značné; jen 6—9%
veškerého vysílaného záření připadá světlo. Tak posledním desítiletí vznikly žárovky osmiové
(spotřeba 1-6 watt/svíčka), tantalové (1-5 wattlsvičha), wolframové,
osramové slitiny osmia wolframu (1-2— 1-1 wattjsvíčha) atd. Nyní hotoví vlákna
z umělé cellulosy; (t. Spojíme-li svorky asi 50voltového zdroje
elektrického dvěma uhelnými tyčinkami, jež svými konci vzájemně
dotýkají, zahřejí konce tyčinek tak značně, rozežhaví. Drátky platinové připojí kovovým ploškám, jimiž
spojuje žárovka Edisonově objímce vedením
