Již ve starověku bylo známo, že některé rudy železné, zvané magnetickými kameny, přitahují železné částice a že je trvale u sebe přidržují. Nejmohutněji tato vlastnost se projevujena magnetovci (metaželezitanu železnatém), méně již na kyzumagnetickém (pyrrhotinu) a některých jiných nerostech (např. limonitu (haematitu).Takovéto magnetické rudy jsou magnety přirozeným i a příčina zjevu nazývá se magnetismem.
Žárové lampičky (jako vůbec všechny zdroje světelné) vysílají vedle
záření světelného též záření tepelné, míře velmi značné; jen 6—9%
veškerého vysílaného záření připadá světlo.
Zvláštního druhu žárovku sestrojil Žhoucím tělískem
je tjrčinka těžko tavitelných kysličníků hořčíku, vápníku j.
V prvních, lampách žárových svítila platina, ale poněvadž taví
při teplotě ještě příliš vysoké (1782°), užito bylo brzy uhlíku, jenž se
netaví ani při teplotě přes 3000°; aby volném vzduchu neshořel, uza
vírá skleněné baňky vzduchoprázdně, čímž omezuje jednak sálání
tepla venek, jednak rozprašování vlákna uhelného., jež za
obyčejné teploty tak veliký odpor, proud téměř nevede; teprve když
se zahřeje, klesne její odpor tak, rozežhaví svítí m
vzduchu.kdežto železný drát nikoliv, poněvadž již nižší teploty přepálí
(t.. některém místě roztaví).
Světlo obloukové. Výhodou kovových žárovek jest, vzrůstem teploty jejich odpor
vzrůstá, takže pro kolísání napětí tím intensity) síti elektrické jsou
mnohem necitlivější než žárovky uhlíkové. První uhlíkovou
žárovku sestrojil Američan zdokonalil 1880 tím,
že vlákno zhotovil zuhelnatělého bambusu. Drátky platinové připojí kovovým ploškám, jimiž
spojuje žárovka Edisonově objímce vedením. Svítivost každé žá
rovky normálních svíčkách určí fotometrický (viz Optice!). Pojistily. Spojíme-li svorky asi 50voltového zdroje
elektrického dvěma uhelnými tyčinkami, jež svými konci vzájemně
dotýkají, zahřejí konce tyčinek tak značně, rozežhaví.
Abychom mohli různé žárovky výhodnosti jejich spolu srov-
návati, určujeme specifickou spotřebu energie, počet wattů, jež při
padají svíčku. Od
dálíme-li pak konce tyčinek sebe, vznikne jasný světelný oblouk
Jtašek-Jeništa-Nachtikal, Fysika pro reálky II. praží vyloučení vzduchu),
pak zesílí prostředí uhlíkem bohatém (na př. Spotřeba specifická 1-5— 1-7 wattjsvíčha. Vlákno takové slove zkovověným, metallisovaný lze ho
užiti výrobě žárovek, jež snesou silnější proud mají specif, spotřebu
jen 2-2 wattjsvíčha. Nyní hotoví vlákna
z umělé cellulosy; (t. svítiplynu nebo
petroleji) připájejí drátkům platinovým, jež zataví skleněné
hrušky (sklo platina mají stejný koefficient roztaživosti), které se
vyčerpá vzduch. Tak posledním desítiletí vznikly žárovky osmiové
(spotřeba 1-6 watt/svíčka), tantalové (1-5 wattlsvičha), wolframové,
osramové slitiny osmia wolframu (1-2— 1-1 wattjsvíčha) atd. Jelikož
specifický odpor kovu poměrně malý, musí vlákna pro žárovky hoto-
viti velmi tenká dlouhá (zpravidla několik vláken sebou spo
jených).
Rozežhavených vodičů užívá elektrickému osvětlování. Žárovky uhlíkové mají specifickou spotřebu asi
3-5 watt/svíSlca, což hodnota značně veliká; proto také osvětlení žárov
kami uhlíkovými poměrně velmi drahé.
Uhelné vlákno přemění ,se elektrické peci vysoké teploty, nej-
větší části tuhu, jež vlastnosti kovu kladným temperaturním koeffi-
cientenhodporu.
Mnohem menší spotřebu mají vlákna, připravená velmi
nesnadno tavitelných
