Již ve starověku bylo známo, že některé rudy železné, zvané magnetickými kameny, přitahují železné částice a že je trvale u sebe přidržují. Nejmohutněji tato vlastnost se projevujena magnetovci (metaželezitanu železnatém), méně již na kyzumagnetickém (pyrrhotinu) a některých jiných nerostech (např. limonitu (haematitu).Takovéto magnetické rudy jsou magnety přirozeným i a příčina zjevu nazývá se magnetismem.
díl str.'perech) potenciálnych rozdílech bodech (ve voltech) dokazují
úměrnost součinem EJ.), jest
energie proudová dána vzorcem
L joulu. Ze
zákona Ohmová lze pak definovati abs.
v . 185. j
Spotřebovaná energie proudová měří elektrickými počitadly
(str. 4-2
joulu 1/024 joulu (I. 51. jednotky elmg.
Teplo, jímž voda zahřála, dodal proud elektrický, procházející
•drátem známým nám dosud energiím přistupuje tedy nový druh
energie, energie proudu elektrického (proudová energie), jejíž měrou
(při ustáleném proudu) množství vzniklého tepla. Přístroj
pro důkaz Jouleova zákona;
Obr.
Ze vzorce pro effekt proudový lze definovati í
e
d Je-li pracovní effekt proudu intensitě abs. t. jednotce elmg.
Riessův elektrický teploměr.
Obr. Jelikož kal. Pracovní effekt proudu jest
L wattů. 1841).). Obecně lze tedy psáti: konst.
Y soustavě cm-g-sec praktickou jed
notkou energie joule. 50.
/ Je-li odpor drátu vnořeného vody, ohmů, jest a
tedy možno též psáti: 024 hal, R.
rovný ergufsec, rozdíl potenciálný rovný abs.J-t joulů, RJ*
ivattů.
Konstantu úměrnosti lze jednotlivých měření vypočísti; rovná 0'24,
takže
Q 0'24 hal.. 100.
Pokusem lze též přesvědčiti.
Rovnice tato vyjadřuje zákon Jouleův, theoreticky pokusně do
kázal prvé (r
