Již ve starověku bylo známo, že některé rudy železné, zvané magnetickými kameny, přitahují železné částice a že je trvale u sebe přidržují. Nejmohutněji tato vlastnost se projevujena magnetovci (metaželezitanu železnatém), méně již na kyzumagnetickém (pyrrhotinu) a některých jiných nerostech (např. limonitu (haematitu).Takovéto magnetické rudy jsou magnety přirozeným i a příčina zjevu nazývá se magnetismem.
Teplo, jímž voda zahřála, dodal proud elektrický, procházející
•drátem známým nám dosud energiím přistupuje tedy nový druh
energie, energie proudu elektrického (proudová energie), jejíž měrou
(při ustáleném proudu) množství vzniklého tepla. Obecně lze tedy psáti: konst. jednotce elmg.
Y soustavě cm-g-sec praktickou jed
notkou energie joule. Jelikož kal.
rovný ergufsec, rozdíl potenciálný rovný abs.
Riessův elektrický teploměr..
/ Je-li odpor drátu vnořeného vody, ohmů, jest a
tedy možno též psáti: 024 hal, R. jednotky elmg.'perech) potenciálnych rozdílech bodech (ve voltech) dokazují
úměrnost součinem EJ.
Ze vzorce pro effekt proudový lze definovati í
e
d Je-li pracovní effekt proudu intensitě abs.
Konstantu úměrnosti lze jednotlivých měření vypočísti; rovná 0'24,
takže
Q 0'24 hal. Pracovní effekt proudu jest
L wattů.), jest
energie proudová dána vzorcem
L joulu. 51. 4-2
joulu 1/024 joulu (I. t. Ze
zákona Ohmová lze pak definovati abs.).
Rovnice tato vyjadřuje zákon Jouleův, theoreticky pokusně do
kázal prvé (r.
Obr.J-t joulů, RJ*
ivattů.
v . 100. 185. díl str.
Pokusem lze též přesvědčiti. Přístroj
pro důkaz Jouleova zákona;
Obr. 1841). 50. j
Spotřebovaná energie proudová měří elektrickými počitadly
(str
