Již ve starověku bylo známo, že některé rudy železné, zvané magnetickými kameny, přitahují železné částice a že je trvale u sebe přidržují. Nejmohutněji tato vlastnost se projevujena magnetovci (metaželezitanu železnatém), méně již na kyzumagnetickém (pyrrhotinu) a některých jiných nerostech (např. limonitu (haematitu).Takovéto magnetické rudy jsou magnety přirozeným i a příčina zjevu nazývá se magnetismem.
Ze vzorce pro effekt proudový lze definovati í
e
d Je-li pracovní effekt proudu intensitě abs.
Obr.
Riessův elektrický teploměr.
Rovnice tato vyjadřuje zákon Jouleův, theoreticky pokusně do
kázal prvé (r. jednotky elmg. j
Spotřebovaná energie proudová měří elektrickými počitadly
(str.
Y soustavě cm-g-sec praktickou jed
notkou energie joule. 4-2
joulu 1/024 joulu (I. 1841).'perech) potenciálnych rozdílech bodech (ve voltech) dokazují
úměrnost součinem EJ. Obecně lze tedy psáti: konst. Ze
zákona Ohmová lze pak definovati abs.
/ Je-li odpor drátu vnořeného vody, ohmů, jest a
tedy možno též psáti: 024 hal, R.
Pokusem lze též přesvědčiti.. Jelikož kal. jednotce elmg. 100.
v .
rovný ergufsec, rozdíl potenciálný rovný abs. t. 51. 185.
Konstantu úměrnosti lze jednotlivých měření vypočísti; rovná 0'24,
takže
Q 0'24 hal.), jest
energie proudová dána vzorcem
L joulu.J-t joulů, RJ*
ivattů.
Teplo, jímž voda zahřála, dodal proud elektrický, procházející
•drátem známým nám dosud energiím přistupuje tedy nový druh
energie, energie proudu elektrického (proudová energie), jejíž měrou
(při ustáleném proudu) množství vzniklého tepla. 50.). Přístroj
pro důkaz Jouleova zákona;
Obr. Pracovní effekt proudu jest
L wattů. díl str
