Již ve starověku bylo známo, že některé rudy železné, zvané magnetickými kameny, přitahují železné částice a že je trvale u sebe přidržují. Nejmohutněji tato vlastnost se projevujena magnetovci (metaželezitanu železnatém), méně již na kyzumagnetickém (pyrrhotinu) a některých jiných nerostech (např. limonitu (haematitu).Takovéto magnetické rudy jsou magnety přirozeným i a příčina zjevu nazývá se magnetismem.
50.
Riessův elektrický teploměr.J-t joulů, RJ*
ivattů.
Rovnice tato vyjadřuje zákon Jouleův, theoreticky pokusně do
kázal prvé (r. Pracovní effekt proudu jest
L wattů. díl str. Obecně lze tedy psáti: konst. jednotky elmg.).), jest
energie proudová dána vzorcem
L joulu.
v . 185.
Obr. 51. j
Spotřebovaná energie proudová měří elektrickými počitadly
(str. 100.
Pokusem lze též přesvědčiti. 4-2
joulu 1/024 joulu (I. Jelikož kal.
Y soustavě cm-g-sec praktickou jed
notkou energie joule.
Teplo, jímž voda zahřála, dodal proud elektrický, procházející
•drátem známým nám dosud energiím přistupuje tedy nový druh
energie, energie proudu elektrického (proudová energie), jejíž měrou
(při ustáleném proudu) množství vzniklého tepla.
Konstantu úměrnosti lze jednotlivých měření vypočísti; rovná 0'24,
takže
Q 0'24 hal. jednotce elmg. Přístroj
pro důkaz Jouleova zákona;
Obr. t. 1841).'perech) potenciálnych rozdílech bodech (ve voltech) dokazují
úměrnost součinem EJ.
/ Je-li odpor drátu vnořeného vody, ohmů, jest a
tedy možno též psáti: 024 hal, R. Ze
zákona Ohmová lze pak definovati abs.
Ze vzorce pro effekt proudový lze definovati í
e
d Je-li pracovní effekt proudu intensitě abs.
rovný ergufsec, rozdíl potenciálný rovný abs.
