Již ve starověku bylo známo, že některé rudy železné, zvané magnetickými kameny, přitahují železné částice a že je trvale u sebe přidržují. Nejmohutněji tato vlastnost se projevujena magnetovci (metaželezitanu železnatém), méně již na kyzumagnetickém (pyrrhotinu) a některých jiných nerostech (např. limonitu (haematitu).Takovéto magnetické rudy jsou magnety přirozeným i a příčina zjevu nazývá se magnetismem.
Pracovní effekt proudu jest
L wattů. Ze
zákona Ohmová lze pak definovati abs. 4-2
joulu 1/024 joulu (I. 51.
Rovnice tato vyjadřuje zákon Jouleův, theoreticky pokusně do
kázal prvé (r.).
Pokusem lze též přesvědčiti.J-t joulů, RJ*
ivattů. t.
Riessův elektrický teploměr.
Teplo, jímž voda zahřála, dodal proud elektrický, procházející
•drátem známým nám dosud energiím přistupuje tedy nový druh
energie, energie proudu elektrického (proudová energie), jejíž měrou
(při ustáleném proudu) množství vzniklého tepla. díl str..
rovný ergufsec, rozdíl potenciálný rovný abs. Obecně lze tedy psáti: konst.
v .
Konstantu úměrnosti lze jednotlivých měření vypočísti; rovná 0'24,
takže
Q 0'24 hal. Přístroj
pro důkaz Jouleova zákona;
Obr. j
Spotřebovaná energie proudová měří elektrickými počitadly
(str.
Y soustavě cm-g-sec praktickou jed
notkou energie joule. jednotce elmg.
/ Je-li odpor drátu vnořeného vody, ohmů, jest a
tedy možno též psáti: 024 hal, R.
Obr.'perech) potenciálnych rozdílech bodech (ve voltech) dokazují
úměrnost součinem EJ. jednotky elmg.), jest
energie proudová dána vzorcem
L joulu.
Ze vzorce pro effekt proudový lze definovati í
e
d Je-li pracovní effekt proudu intensitě abs. Jelikož kal. 185. 50. 1841). 100
