Již ve starověku bylo známo, že některé rudy železné, zvané magnetickými kameny, přitahují železné částice a že je trvale u sebe přidržují. Nejmohutněji tato vlastnost se projevujena magnetovci (metaželezitanu železnatém), méně již na kyzumagnetickém (pyrrhotinu) a některých jiných nerostech (např. limonitu (haematitu).Takovéto magnetické rudy jsou magnety přirozeným i a příčina zjevu nazývá se magnetismem.
v . 50. jednotky elmg. j
Spotřebovaná energie proudová měří elektrickými počitadly
(str. 4-2
joulu 1/024 joulu (I. t. Přístroj
pro důkaz Jouleova zákona;
Obr.
Pokusem lze též přesvědčiti.J-t joulů, RJ*
ivattů. 1841). Jelikož kal.
Y soustavě cm-g-sec praktickou jed
notkou energie joule. Obecně lze tedy psáti: konst. 100.
/ Je-li odpor drátu vnořeného vody, ohmů, jest a
tedy možno též psáti: 024 hal, R..), jest
energie proudová dána vzorcem
L joulu. 185. 51.
Obr.
Riessův elektrický teploměr. Ze
zákona Ohmová lze pak definovati abs.
Ze vzorce pro effekt proudový lze definovati í
e
d Je-li pracovní effekt proudu intensitě abs.
rovný ergufsec, rozdíl potenciálný rovný abs. jednotce elmg.
Rovnice tato vyjadřuje zákon Jouleův, theoreticky pokusně do
kázal prvé (r. Pracovní effekt proudu jest
L wattů.).'perech) potenciálnych rozdílech bodech (ve voltech) dokazují
úměrnost součinem EJ.
Konstantu úměrnosti lze jednotlivých měření vypočísti; rovná 0'24,
takže
Q 0'24 hal. díl str.
Teplo, jímž voda zahřála, dodal proud elektrický, procházející
•drátem známým nám dosud energiím přistupuje tedy nový druh
energie, energie proudu elektrického (proudová energie), jejíž měrou
(při ustáleném proudu) množství vzniklého tepla
