Již ve starověku bylo známo, že některé rudy železné, zvané magnetickými kameny, přitahují železné částice a že je trvale u sebe přidržují. Nejmohutněji tato vlastnost se projevujena magnetovci (metaželezitanu železnatém), méně již na kyzumagnetickém (pyrrhotinu) a některých jiných nerostech (např. limonitu (haematitu).Takovéto magnetické rudy jsou magnety přirozeným i a příčina zjevu nazývá se magnetismem.
J-t joulů, RJ*
ivattů. díl str.
Teplo, jímž voda zahřála, dodal proud elektrický, procházející
•drátem známým nám dosud energiím přistupuje tedy nový druh
energie, energie proudu elektrického (proudová energie), jejíž měrou
(při ustáleném proudu) množství vzniklého tepla. 51. Pracovní effekt proudu jest
L wattů.'perech) potenciálnych rozdílech bodech (ve voltech) dokazují
úměrnost součinem EJ.
Konstantu úměrnosti lze jednotlivých měření vypočísti; rovná 0'24,
takže
Q 0'24 hal. jednotky elmg. jednotce elmg.).
v .
rovný ergufsec, rozdíl potenciálný rovný abs. t. 185. Ze
zákona Ohmová lze pak definovati abs.
Pokusem lze též přesvědčiti. Přístroj
pro důkaz Jouleova zákona;
Obr. 50.
Rovnice tato vyjadřuje zákon Jouleův, theoreticky pokusně do
kázal prvé (r. 1841). 100. 4-2
joulu 1/024 joulu (I.
/ Je-li odpor drátu vnořeného vody, ohmů, jest a
tedy možno též psáti: 024 hal, R. Jelikož kal.
Riessův elektrický teploměr.), jest
energie proudová dána vzorcem
L joulu.
Ze vzorce pro effekt proudový lze definovati í
e
d Je-li pracovní effekt proudu intensitě abs. Obecně lze tedy psáti: konst. j
Spotřebovaná energie proudová měří elektrickými počitadly
(str..
Obr.
Y soustavě cm-g-sec praktickou jed
notkou energie joule
