Již ve starověku bylo známo, že některé rudy železné, zvané magnetickými kameny, přitahují železné částice a že je trvale u sebe přidržují. Nejmohutněji tato vlastnost se projevujena magnetovci (metaželezitanu železnatém), méně již na kyzumagnetickém (pyrrhotinu) a některých jiných nerostech (např. limonitu (haematitu).Takovéto magnetické rudy jsou magnety přirozeným i a příčina zjevu nazývá se magnetismem.
51. 100.). j
Spotřebovaná energie proudová měří elektrickými počitadly
(str. t.
Riessův elektrický teploměr. jednotky elmg.
Ze vzorce pro effekt proudový lze definovati í
e
d Je-li pracovní effekt proudu intensitě abs.
/ Je-li odpor drátu vnořeného vody, ohmů, jest a
tedy možno též psáti: 024 hal, R.
Obr.
Konstantu úměrnosti lze jednotlivých měření vypočísti; rovná 0'24,
takže
Q 0'24 hal. 50.. 4-2
joulu 1/024 joulu (I. Obecně lze tedy psáti: konst. Pracovní effekt proudu jest
L wattů.
rovný ergufsec, rozdíl potenciálný rovný abs. 185. jednotce elmg.
Teplo, jímž voda zahřála, dodal proud elektrický, procházející
•drátem známým nám dosud energiím přistupuje tedy nový druh
energie, energie proudu elektrického (proudová energie), jejíž měrou
(při ustáleném proudu) množství vzniklého tepla.
Y soustavě cm-g-sec praktickou jed
notkou energie joule.
Rovnice tato vyjadřuje zákon Jouleův, theoreticky pokusně do
kázal prvé (r.
v . 1841).J-t joulů, RJ*
ivattů. Ze
zákona Ohmová lze pak definovati abs. díl str.'perech) potenciálnych rozdílech bodech (ve voltech) dokazují
úměrnost součinem EJ.), jest
energie proudová dána vzorcem
L joulu.
Pokusem lze též přesvědčiti. Jelikož kal. Přístroj
pro důkaz Jouleova zákona;
Obr
