Již ve starověku bylo známo, že některé rudy železné, zvané magnetickými kameny, přitahují železné částice a že je trvale u sebe přidržují. Nejmohutněji tato vlastnost se projevujena magnetovci (metaželezitanu železnatém), méně již na kyzumagnetickém (pyrrhotinu) a některých jiných nerostech (např. limonitu (haematitu).Takovéto magnetické rudy jsou magnety přirozeným i a příčina zjevu nazývá se magnetismem.
Jelikož kal.J-t joulů, RJ*
ivattů.. Přístroj
pro důkaz Jouleova zákona;
Obr.
Rovnice tato vyjadřuje zákon Jouleův, theoreticky pokusně do
kázal prvé (r.
v . 4-2
joulu 1/024 joulu (I.
Konstantu úměrnosti lze jednotlivých měření vypočísti; rovná 0'24,
takže
Q 0'24 hal.), jest
energie proudová dána vzorcem
L joulu.
Ze vzorce pro effekt proudový lze definovati í
e
d Je-li pracovní effekt proudu intensitě abs.
Pokusem lze též přesvědčiti.).'perech) potenciálnych rozdílech bodech (ve voltech) dokazují
úměrnost součinem EJ. 100. Pracovní effekt proudu jest
L wattů.
rovný ergufsec, rozdíl potenciálný rovný abs. 51. Obecně lze tedy psáti: konst.
Teplo, jímž voda zahřála, dodal proud elektrický, procházející
•drátem známým nám dosud energiím přistupuje tedy nový druh
energie, energie proudu elektrického (proudová energie), jejíž měrou
(při ustáleném proudu) množství vzniklého tepla.
Riessův elektrický teploměr. 1841). jednotce elmg. j
Spotřebovaná energie proudová měří elektrickými počitadly
(str. jednotky elmg. t.
Obr. 185. díl str. Ze
zákona Ohmová lze pak definovati abs.
Y soustavě cm-g-sec praktickou jed
notkou energie joule.
/ Je-li odpor drátu vnořeného vody, ohmů, jest a
tedy možno též psáti: 024 hal, R. 50
