Již ve starověku bylo známo, že některé rudy železné, zvané magnetickými kameny, přitahují železné částice a že je trvale u sebe přidržují. Nejmohutněji tato vlastnost se projevujena magnetovci (metaželezitanu železnatém), méně již na kyzumagnetickém (pyrrhotinu) a některých jiných nerostech (např. limonitu (haematitu).Takovéto magnetické rudy jsou magnety přirozeným i a příčina zjevu nazývá se magnetismem.
Riessův elektrický teploměr.
rovný ergufsec, rozdíl potenciálný rovný abs. Pracovní effekt proudu jest
L wattů. 51.'perech) potenciálnych rozdílech bodech (ve voltech) dokazují
úměrnost součinem EJ. 50. Přístroj
pro důkaz Jouleova zákona;
Obr.
v .
Rovnice tato vyjadřuje zákon Jouleův, theoreticky pokusně do
kázal prvé (r.J-t joulů, RJ*
ivattů. 1841). j
Spotřebovaná energie proudová měří elektrickými počitadly
(str.). Ze
zákona Ohmová lze pak definovati abs. Jelikož kal.
/ Je-li odpor drátu vnořeného vody, ohmů, jest a
tedy možno též psáti: 024 hal, R. 100.
Obr. jednotky elmg. t.
Y soustavě cm-g-sec praktickou jed
notkou energie joule. díl str. jednotce elmg. 185.
Ze vzorce pro effekt proudový lze definovati í
e
d Je-li pracovní effekt proudu intensitě abs.
Teplo, jímž voda zahřála, dodal proud elektrický, procházející
•drátem známým nám dosud energiím přistupuje tedy nový druh
energie, energie proudu elektrického (proudová energie), jejíž měrou
(při ustáleném proudu) množství vzniklého tepla.
Pokusem lze též přesvědčiti. 4-2
joulu 1/024 joulu (I. Obecně lze tedy psáti: konst..), jest
energie proudová dána vzorcem
L joulu.
Konstantu úměrnosti lze jednotlivých měření vypočísti; rovná 0'24,
takže
Q 0'24 hal
