Již ve starověku bylo známo, že některé rudy železné, zvané magnetickými kameny, přitahují železné částice a že je trvale u sebe přidržují. Nejmohutněji tato vlastnost se projevujena magnetovci (metaželezitanu železnatém), méně již na kyzumagnetickém (pyrrhotinu) a některých jiných nerostech (např. limonitu (haematitu).Takovéto magnetické rudy jsou magnety přirozeným i a příčina zjevu nazývá se magnetismem.
.
Riessův elektrický teploměr.J-t joulů, RJ*
ivattů.'perech) potenciálnych rozdílech bodech (ve voltech) dokazují
úměrnost součinem EJ.
/ Je-li odpor drátu vnořeného vody, ohmů, jest a
tedy možno též psáti: 024 hal, R. 100.
Rovnice tato vyjadřuje zákon Jouleův, theoreticky pokusně do
kázal prvé (r.
Teplo, jímž voda zahřála, dodal proud elektrický, procházející
•drátem známým nám dosud energiím přistupuje tedy nový druh
energie, energie proudu elektrického (proudová energie), jejíž měrou
(při ustáleném proudu) množství vzniklého tepla. j
Spotřebovaná energie proudová měří elektrickými počitadly
(str.
Obr. 185. 4-2
joulu 1/024 joulu (I.).
Konstantu úměrnosti lze jednotlivých měření vypočísti; rovná 0'24,
takže
Q 0'24 hal.), jest
energie proudová dána vzorcem
L joulu.
Ze vzorce pro effekt proudový lze definovati í
e
d Je-li pracovní effekt proudu intensitě abs. Ze
zákona Ohmová lze pak definovati abs.
Y soustavě cm-g-sec praktickou jed
notkou energie joule. Přístroj
pro důkaz Jouleova zákona;
Obr. jednotce elmg.
rovný ergufsec, rozdíl potenciálný rovný abs. Obecně lze tedy psáti: konst. Pracovní effekt proudu jest
L wattů.
Pokusem lze též přesvědčiti. jednotky elmg. díl str. 50. Jelikož kal.
v . 51. t. 1841)
