Již ve starověku bylo známo, že některé rudy železné, zvané magnetickými kameny, přitahují železné částice a že je trvale u sebe přidržují. Nejmohutněji tato vlastnost se projevujena magnetovci (metaželezitanu železnatém), méně již na kyzumagnetickém (pyrrhotinu) a některých jiných nerostech (např. limonitu (haematitu).Takovéto magnetické rudy jsou magnety přirozeným i a příčina zjevu nazývá se magnetismem.
; jeho intensitu J
ukazuje ampermetr proudovodu vložený. Cívka ustálí se
v rovnovážné poloze, jestliže dvojice,
kterou magnetickém poli tažena,
vyrovná dvojicí pružného péra, pů
sobící směru opačném.
*) (1787— 1854) uveřejnil zákon vedení proudu
r.
Obrátíme-li závislost proměnných pravíme:
m . lehkého aluminiového
drátu (obr. 36.) zaveďme proud.
.
Obmův zákon. Později byl professorem fysiky
na technice Norimberce universitě Mnichově.
Galvanometry pohyblivou cívkou
jsou pro vnější magnetické poruchy
úplně necitlivé nezávislé zemském
magnetickém poli. :
J Konstanta úměrnosti slove elektrická vodivost o
proudovodu.
Vzájemné působení proudo-
vodiěů.
I elm.
Úkaz tento pozoroval již Am
p stanovil pravidlo:
n d
s m
o . 1827, kdy byl učitelem berlínské válečné škole.
Na přitahování stejnosměrných rovnoběžných proudů zakládá se
P .
Nejsou-li vodiči rovnoběžní, hledí stociti tak, aby stali rovno
běžnými aby proud jimi procházel směrem souhlasným.poli stočí jednu nebo druhou stranu
podle směru proudu. jeho počest jednotka od
poru nazvána byla ohm. . Proud jediného akkumulátoru volty)
prochází př.
2. drátem, nádobkou kapalinou pod. Kovnovážnou
polohu cívky určíme ukazatelem na
stupnici.
Přiblížíme-li jedné svislých jeho
stran rovněž svislý drát, strana čtverce
se odpuzuje nebo přitahuje podle toho,
jakým směrem proud jím probíhá. Užije-li zdroj 2,
3, akkumulátoru sebou spojených, zvětší intensita témž
poměru
