Již ve starověku bylo známo, že některé rudy železné, zvané magnetickými kameny, přitahují železné částice a že je trvale u sebe přidržují. Nejmohutněji tato vlastnost se projevujena magnetovci (metaželezitanu železnatém), méně již na kyzumagnetickém (pyrrhotinu) a některých jiných nerostech (např. limonitu (haematitu).Takovéto magnetické rudy jsou magnety přirozeným i a příčina zjevu nazývá se magnetismem.
2. Později byl professorem fysiky
na technice Norimberce universitě Mnichově. .
Nejsou-li vodiči rovnoběžní, hledí stociti tak, aby stali rovno
běžnými aby proud jimi procházel směrem souhlasným. Kovnovážnou
polohu cívky určíme ukazatelem na
stupnici.
*) (1787— 1854) uveřejnil zákon vedení proudu
r. jeho počest jednotka od
poru nazvána byla ohm. 1827, kdy byl učitelem berlínské válečné škole. Cívka ustálí se
v rovnovážné poloze, jestliže dvojice,
kterou magnetickém poli tažena,
vyrovná dvojicí pružného péra, pů
sobící směru opačném. drátem, nádobkou kapalinou pod. lehkého aluminiového
drátu (obr. :
J Konstanta úměrnosti slove elektrická vodivost o
proudovodu.
Na přitahování stejnosměrných rovnoběžných proudů zakládá se
P .poli stočí jednu nebo druhou stranu
podle směru proudu.
Přiblížíme-li jedné svislých jeho
stran rovněž svislý drát, strana čtverce
se odpuzuje nebo přitahuje podle toho,
jakým směrem proud jím probíhá.
Obmův zákon.
Obrátíme-li závislost proměnných pravíme:
m . 36.
I elm.
Galvanometry pohyblivou cívkou
jsou pro vnější magnetické poruchy
úplně necitlivé nezávislé zemském
magnetickém poli. Proud jediného akkumulátoru volty)
prochází př.
Vzájemné působení proudo-
vodiěů.
.; jeho intensitu J
ukazuje ampermetr proudovodu vložený.) zaveďme proud. Užije-li zdroj 2,
3, akkumulátoru sebou spojených, zvětší intensita témž
poměru.
Úkaz tento pozoroval již Am
p stanovil pravidlo:
n d
s m
o
