Již ve starověku bylo známo, že některé rudy železné, zvané magnetickými kameny, přitahují železné částice a že je trvale u sebe přidržují. Nejmohutněji tato vlastnost se projevujena magnetovci (metaželezitanu železnatém), méně již na kyzumagnetickém (pyrrhotinu) a některých jiných nerostech (např. limonitu (haematitu).Takovéto magnetické rudy jsou magnety přirozeným i a příčina zjevu nazývá se magnetismem.
; jeho intensitu J
ukazuje ampermetr proudovodu vložený. drátem, nádobkou kapalinou pod.
Vzájemné působení proudo-
vodiěů. Užije-li zdroj 2,
3, akkumulátoru sebou spojených, zvětší intensita témž
poměru. Později byl professorem fysiky
na technice Norimberce universitě Mnichově. 1827, kdy byl učitelem berlínské válečné škole.
2.
I elm. lehkého aluminiového
drátu (obr.) zaveďme proud.
Úkaz tento pozoroval již Am
p stanovil pravidlo:
n d
s m
o . :
J Konstanta úměrnosti slove elektrická vodivost o
proudovodu.
Na přitahování stejnosměrných rovnoběžných proudů zakládá se
P . 36.
Obrátíme-li závislost proměnných pravíme:
m . .
Nejsou-li vodiči rovnoběžní, hledí stociti tak, aby stali rovno
běžnými aby proud jimi procházel směrem souhlasným.
Galvanometry pohyblivou cívkou
jsou pro vnější magnetické poruchy
úplně necitlivé nezávislé zemském
magnetickém poli.
.poli stočí jednu nebo druhou stranu
podle směru proudu. Proud jediného akkumulátoru volty)
prochází př. Cívka ustálí se
v rovnovážné poloze, jestliže dvojice,
kterou magnetickém poli tažena,
vyrovná dvojicí pružného péra, pů
sobící směru opačném.
Obmův zákon.
*) (1787— 1854) uveřejnil zákon vedení proudu
r. Kovnovážnou
polohu cívky určíme ukazatelem na
stupnici.
Přiblížíme-li jedné svislých jeho
stran rovněž svislý drát, strana čtverce
se odpuzuje nebo přitahuje podle toho,
jakým směrem proud jím probíhá. jeho počest jednotka od
poru nazvána byla ohm
