Již ve starověku bylo známo, že některé rudy železné, zvané magnetickými kameny, přitahují železné částice a že je trvale u sebe přidržují. Nejmohutněji tato vlastnost se projevujena magnetovci (metaželezitanu železnatém), méně již na kyzumagnetickém (pyrrhotinu) a některých jiných nerostech (např. limonitu (haematitu).Takovéto magnetické rudy jsou magnety přirozeným i a příčina zjevu nazývá se magnetismem.
2. :
J Konstanta úměrnosti slove elektrická vodivost o
proudovodu. drátem, nádobkou kapalinou pod.
Přiblížíme-li jedné svislých jeho
stran rovněž svislý drát, strana čtverce
se odpuzuje nebo přitahuje podle toho,
jakým směrem proud jím probíhá.
Na přitahování stejnosměrných rovnoběžných proudů zakládá se
P .) zaveďme proud.; jeho intensitu J
ukazuje ampermetr proudovodu vložený. 36. Později byl professorem fysiky
na technice Norimberce universitě Mnichově.
Obmův zákon. Proud jediného akkumulátoru volty)
prochází př. 1827, kdy byl učitelem berlínské válečné škole.
Nejsou-li vodiči rovnoběžní, hledí stociti tak, aby stali rovno
běžnými aby proud jimi procházel směrem souhlasným.
. lehkého aluminiového
drátu (obr.
Vzájemné působení proudo-
vodiěů.
Obrátíme-li závislost proměnných pravíme:
m . Užije-li zdroj 2,
3, akkumulátoru sebou spojených, zvětší intensita témž
poměru.
I elm.poli stočí jednu nebo druhou stranu
podle směru proudu. Cívka ustálí se
v rovnovážné poloze, jestliže dvojice,
kterou magnetickém poli tažena,
vyrovná dvojicí pružného péra, pů
sobící směru opačném. jeho počest jednotka od
poru nazvána byla ohm.
Galvanometry pohyblivou cívkou
jsou pro vnější magnetické poruchy
úplně necitlivé nezávislé zemském
magnetickém poli.
Úkaz tento pozoroval již Am
p stanovil pravidlo:
n d
s m
o .
*) (1787— 1854) uveřejnil zákon vedení proudu
r. Kovnovážnou
polohu cívky určíme ukazatelem na
stupnici.
