Již ve starověku bylo známo, že některé rudy železné, zvané magnetickými kameny, přitahují železné částice a že je trvale u sebe přidržují. Nejmohutněji tato vlastnost se projevujena magnetovci (metaželezitanu železnatém), méně již na kyzumagnetickém (pyrrhotinu) a některých jiných nerostech (např. limonitu (haematitu).Takovéto magnetické rudy jsou magnety přirozeným i a příčina zjevu nazývá se magnetismem.
Obrátíme-li závislost proměnných pravíme:
m . Proud jediného akkumulátoru volty)
prochází př.
2. 36. lehkého aluminiového
drátu (obr. Kovnovážnou
polohu cívky určíme ukazatelem na
stupnici. .
.
Nejsou-li vodiči rovnoběžní, hledí stociti tak, aby stali rovno
běžnými aby proud jimi procházel směrem souhlasným.
Úkaz tento pozoroval již Am
p stanovil pravidlo:
n d
s m
o . :
J Konstanta úměrnosti slove elektrická vodivost o
proudovodu.
Přiblížíme-li jedné svislých jeho
stran rovněž svislý drát, strana čtverce
se odpuzuje nebo přitahuje podle toho,
jakým směrem proud jím probíhá.
Na přitahování stejnosměrných rovnoběžných proudů zakládá se
P .
Obmův zákon. drátem, nádobkou kapalinou pod.
Galvanometry pohyblivou cívkou
jsou pro vnější magnetické poruchy
úplně necitlivé nezávislé zemském
magnetickém poli.poli stočí jednu nebo druhou stranu
podle směru proudu. jeho počest jednotka od
poru nazvána byla ohm. Později byl professorem fysiky
na technice Norimberce universitě Mnichově.) zaveďme proud.
I elm. Cívka ustálí se
v rovnovážné poloze, jestliže dvojice,
kterou magnetickém poli tažena,
vyrovná dvojicí pružného péra, pů
sobící směru opačném.; jeho intensitu J
ukazuje ampermetr proudovodu vložený.
*) (1787— 1854) uveřejnil zákon vedení proudu
r.
Vzájemné působení proudo-
vodiěů. Užije-li zdroj 2,
3, akkumulátoru sebou spojených, zvětší intensita témž
poměru. 1827, kdy byl učitelem berlínské válečné škole
