Již ve starověku bylo známo, že některé rudy železné, zvané magnetickými kameny, přitahují železné částice a že je trvale u sebe přidržují. Nejmohutněji tato vlastnost se projevujena magnetovci (metaželezitanu železnatém), méně již na kyzumagnetickém (pyrrhotinu) a některých jiných nerostech (např. limonitu (haematitu).Takovéto magnetické rudy jsou magnety přirozeným i a příčina zjevu nazývá se magnetismem.
Užije-li zdroj 2,
3, akkumulátoru sebou spojených, zvětší intensita témž
poměru. Kovnovážnou
polohu cívky určíme ukazatelem na
stupnici. Proud jediného akkumulátoru volty)
prochází př.poli stočí jednu nebo druhou stranu
podle směru proudu.
Přiblížíme-li jedné svislých jeho
stran rovněž svislý drát, strana čtverce
se odpuzuje nebo přitahuje podle toho,
jakým směrem proud jím probíhá. . lehkého aluminiového
drátu (obr.
Obrátíme-li závislost proměnných pravíme:
m .
2.
Na přitahování stejnosměrných rovnoběžných proudů zakládá se
P .
*) (1787— 1854) uveřejnil zákon vedení proudu
r.; jeho intensitu J
ukazuje ampermetr proudovodu vložený.
I elm. drátem, nádobkou kapalinou pod. Později byl professorem fysiky
na technice Norimberce universitě Mnichově. :
J Konstanta úměrnosti slove elektrická vodivost o
proudovodu.
. 1827, kdy byl učitelem berlínské válečné škole. jeho počest jednotka od
poru nazvána byla ohm.
Vzájemné působení proudo-
vodiěů. Cívka ustálí se
v rovnovážné poloze, jestliže dvojice,
kterou magnetickém poli tažena,
vyrovná dvojicí pružného péra, pů
sobící směru opačném.
Obmův zákon.
Nejsou-li vodiči rovnoběžní, hledí stociti tak, aby stali rovno
běžnými aby proud jimi procházel směrem souhlasným.) zaveďme proud.
Galvanometry pohyblivou cívkou
jsou pro vnější magnetické poruchy
úplně necitlivé nezávislé zemském
magnetickém poli.
Úkaz tento pozoroval již Am
p stanovil pravidlo:
n d
s m
o . 36
