Již ve starověku bylo známo, že některé rudy železné, zvané magnetickými kameny, přitahují železné částice a že je trvale u sebe přidržují. Nejmohutněji tato vlastnost se projevujena magnetovci (metaželezitanu železnatém), méně již na kyzumagnetickém (pyrrhotinu) a některých jiných nerostech (např. limonitu (haematitu).Takovéto magnetické rudy jsou magnety přirozeným i a příčina zjevu nazývá se magnetismem.
Zákon Biot-Savartův. 33. Proud přivádí svorkám B,
k nimž připojen kruhový vodič tím způsobem,
že vzdálenosti jeden závit kdežto vzdá
lenosti dva závity II, točené opačným směrem
než Zavedeme-li proud vodiče, postaveného
ve směru magnetického poledníku, magnetka
zavěšená středu zůstane nepohnuta.
.solenoidu probíhá proud všemi závity týmž směrem vytvoří ve
středu každého jednotlivého závitu homogenní stejně silné magnetické
pole, takže solenoid jakožto celek homogenní
pole.
Mašek-Jeništa-Nachtikal, Fysika pro reálky II. 33.
Nutno ještě vyšetřiti závislost vzdálenosti bodu proudo-
vodiče počtu závitů, jimiž proud prochází. Volíme míru pro
intensitu proudu tak, klademe přímo úměrnou intensitě pole ma
gnetického konst h. -
s Obr. Průběh siločar lze ukázati železnými
pilinami, nasypanými vodorovnou rovinu, která prochází osou sole
noidu. Závislost mten-
d sily m^gn- pole polo_
m méru kruhového vodiče.)
Určíme-li kmitočet magnetky, lze stanovití intensitu Zvětšíme-li při
nezměněném poloměru počet závitů, intensita pole vzrůstá provedeným
měřením možno ukázati, á
p z. Póly solenoidu lze
určiti pravidlem Ampěreovým, jež tomto případě takto pozměňuje:
U tak, y
s pól é
s pal .
Pokud jde magnetické pole zevnější, lze nahraditi solenoid magne
tem tyčovitým, jehož osa totožná osou solenoidu. Jednoduchými pokusy přesvědčíme, že
intensita magnetického pole daném bodě kolem proudovodu závisí
jednak tohoto bodu, jednak určité veličině, pod
míněné jen proudem, kterou zoveme intensitou proudu Magnetické
pole poskytuje možnost číselně vyjádřiti tuto intensitu. Závislost tuto nejsnáze
lze najiti při vodiči kruhovém. Siločáry jsou uzavřené křivky, jež jednoho konce solenoidu vy
cházejí, probíhají vnějškem, druhém konci solenoidu vstupují a
vnitřkem jeho vracejí počátku.
Vedeme-li vodičem proud, vznikne jeho středu pole intensity kolmo
k jeho rovině, splývající magnetickým poledníkem; výsledné pole
má tudíž intensitu -|- anebo podle směru proudu vodičem,
procházejícího. (Při tom horizontální složka zemského magnetismu.
Jak závisí intensita pole středu kruhového
vodiče vzdálenosti ukazuje pokus znázorněný
na obr.
Kruhový vodič jedním závitem budiž postaven kolmo magne
tickému poledníku jeho středu budiž krátká deklinační magnetka
