Již ve starověku bylo známo, že některé rudy železné, zvané magnetickými kameny, přitahují železné částice a že je trvale u sebe přidržují. Nejmohutněji tato vlastnost se projevujena magnetovci (metaželezitanu železnatém), méně již na kyzumagnetickém (pyrrhotinu) a některých jiných nerostech (např. limonitu (haematitu).Takovéto magnetické rudy jsou magnety přirozeným i a příčina zjevu nazývá se magnetismem.
Pro elektrické paprsky dokázal fysik
H (1887). Saccharometr. Nejdůle
žitější kapalinou jest roztok saccharosy, jenž otáčí pravo. Nejjednodušší polarimetr sestává
ze dvou nikolů, polarisátoru analysátoru mezi něž vložena
trubice roztokem. Měří-li
se úhel otočení délka lze určiti koncentraci roztoku. 248.
Jako křemen stáčejí polarisační rovinu mnohé jiné krystaly a
kapaliny, jež zoveme tom přesvědčíme,
vložíme-li místo deštičky chodu paprsků trubici koncích skleně
nými kotoučky uzavřenou naplněnou příslušnou kapalinou. Vystupující purpu
rová směs slove poněvadž malé otočení rovin
z polohy —180° způsobuje znatelnou změnu barvy. Otočení lze pro
světlo sodíkové vyjádřiti výrazem nik, němž 0'0665°.). děje
se (saccharometry).desky přísluší polarisační rovina 12'7°X 3'75 47-7° otočená, světlu 1)
o 71,4°, světlu 192° otočená. 248. Otočení určí děleném kruhu (Obr. Úkazy interference, ohybu, polarisace dvojlomu pozorovati
možno vhodnými prostředky také při paprscích elektrických, infračervených
a ultrafialových. Při zkřížených
nikolech objeví barva citlivé doplňková Otáčí-li
se polarisátorem polohy 180°, pozoruje pozvolný přechod
barev: purpurová, červeno-žlutá, žlutavá, zeleno-modrá, purpurová. Tyto druhy záření šíří etherem příčných různě
dlouhých vlnách (str.
Obr.
. Má-li polarisační rovina analysátoru také
polohu 0°— 180°, může jím projiti světlo fialové tmavomodré beze
změny světlo světlemodré červené však poněkud zeslabeno, světlo zelené
a oranžové značně zeslabeno, kdežto jistý odstín žlutý vůbec neprojde,
neboť jeho polarisační rovina polohu 90°— 270°.)
Závěr. 211. Specifická
jeho otáčivost závisí délce vrstvy cm) koncentraci určené
počtem gramů cukru rozpuštěného 100 cm3 roztoku
