Fysika pro vyšší reálky #2 pro sedmou třídu

| Kategorie: Učebnice  | Tento dokument chci!

Již ve starověku bylo známo, že některé rudy železné, zvané magnetickými kameny, přitahují železné částice a že je trvale u sebe přidržují. Nejmohutněji tato vlastnost se projevujena magnetovci (metaželezitanu železnatém), méně již na kyzumagnetickém (pyrrhotinu) a některých jiných nerostech (např. limonitu (haematitu).Takovéto magnetické rudy jsou magnety přirozeným i a příčina zjevu nazývá se magnetismem.

Vydal: Jednota českých mathematiků Praha Autor: Bohumil Mašek

Strana 240 z 256

Vámi hledaný text obsahuje tato stránku dokumentu který není autorem určen k veřejnému šíření.

Jak získat tento dokument?






Poznámky redaktora
Při světle červeném jsou pruhy širší, než při světle modrém; při bílém světle objevují světlé pruhy jemně zbarvené. Místo toho pozoru­ jeme však stín rozplývavý, vroubený několika střídavě světlými a tmavými pruhy rovnoběžnými hranou, které přecházejí plné osvětlení. Jim cestu vloží neprů­ hledná deska rovnou hranou. Světlo ohýbajíc podle překážky vniká částečně také geometrického stínu. Úkaz tento zove proto ohyb světla. Ohybový zjev při úzké s jest obdobný. Správný výklad založený vlnivé theorii opírající interferenci podal francouzský inženýr (1788— 1827). Stín jeho prostoupen jest světlými pruhy; němu druží obou stranách několik slábnoucích pruhů světlých, vesměs rovnoběžných drátem.světle červeném, zeleném, modrém byly nalezeny průměry 5. Nejjednoduššími prostředky možno studovati ohy­ bové zjevy, hledíme-li větší vzdálenosti velmi úzkým (0-1— 0-2 mm) řezem (na př. Úkaz zůstává podstatě týž, jenom jasnější, užije-li se místo otvoru úzké skuliny rovnoběžné hranou stínící desky. Byl-li průměr ve světle natriovém 589 jufx) 17-6 mm, které délky vlny plynou z tohoto měření? (686, 537, 468 Ohyb světla. Jasný pruh středový, někdy prostoupený pruhy tmavými, obou stranách vrouben soustavou rovnoběžných světlých slábnoucích pruhů. Podobné úkazy ohybové vznikají, nahradíme-li desku m •drátem rovnoběžným osvětlenou skulinou. Výklad omezíme případ nejjedno­ dušší, kdy bodový neb lineární zdroj jest ­ nosti. ohniskové rovině spojné čočky velmi značné ohniskové dálky, postavené skulinou II. iffra ce. N snažil vyložiti svojí emissní theorií. Pruhům jasným říkáme tmavým Úkaz pozoruje ., vzniká ohybový zjev: Jasný středový pruh ovrouben jest obou stranách několika svět­ lými tmavými pruhy. Tyto ohybové zjevy, zvané pozorujeme takto : Úzkou svislou' skulinou (obr. Ohyb skulinou. dirkou tenkém staniolu).) dopadá svazek rovnoběžných paprsků rovnoběžnou skulinu II. stol. 236.) místnosti dokonale zatemněné vstupují paprsky mocného světelného zdroje nepatrným otvorem kru­ hovým (na př. Podle věty přímočarém šíření světla mělo rozhraní mezi stínem, vrženým vzdálenou pro­ mítací stěnu, osvětlenou plochou býti docela ostré. černém papíře neb staniolovém lístku) přímo před oko postaveným rovnoběžnou skulinu mm) zadu silně osvětlenou. Některé ohybové úkazy popsal prvé II. tmavého kruhu průsvitu řadě 19-0, 16-8, 15-7 mm. Kruhové ohybové zjevy pozorujeme při stínící kru­ h nebo při otvoru