Fysika pro vyšší reálky #2 pro sedmou třídu

| Kategorie: Učebnice  | Tento dokument chci!

Již ve starověku bylo známo, že některé rudy železné, zvané magnetickými kameny, přitahují železné částice a že je trvale u sebe přidržují. Nejmohutněji tato vlastnost se projevujena magnetovci (metaželezitanu železnatém), méně již na kyzumagnetickém (pyrrhotinu) a některých jiných nerostech (např. limonitu (haematitu).Takovéto magnetické rudy jsou magnety přirozeným i a příčina zjevu nazývá se magnetismem.

Vydal: Jednota českých mathematiků Praha Autor: Bohumil Mašek

Strana 240 z 256

Vámi hledaný text obsahuje tato stránku dokumentu který není autorem určen k veřejnému šíření.

Jak získat tento dokument?






Poznámky redaktora
Při světle červeném jsou pruhy širší, než při světle modrém; při bílém světle objevují světlé pruhy jemně zbarvené. iffra ce. Místo toho pozoru­ jeme však stín rozplývavý, vroubený několika střídavě světlými a tmavými pruhy rovnoběžnými hranou, které přecházejí plné osvětlení. Kruhové ohybové zjevy pozorujeme při stínící kru­ h nebo při otvoru.) místnosti dokonale zatemněné vstupují paprsky mocného světelného zdroje nepatrným otvorem kru­ hovým (na př. N snažil vyložiti svojí emissní theorií. Ohybový zjev při úzké s jest obdobný. Tyto ohybové zjevy, zvané pozorujeme takto : Úzkou svislou' skulinou (obr. Podobné úkazy ohybové vznikají, nahradíme-li desku m •drátem rovnoběžným osvětlenou skulinou. stol. Správný výklad založený vlnivé theorii opírající interferenci podal francouzský inženýr (1788— 1827). Úkaz tento zove proto ohyb světla., vzniká ohybový zjev: Jasný středový pruh ovrouben jest obou stranách několika svět­ lými tmavými pruhy. Ohyb skulinou. Pruhům jasným říkáme tmavým Úkaz pozoruje . Světlo ohýbajíc podle překážky vniká částečně také geometrického stínu. ohniskové rovině spojné čočky velmi značné ohniskové dálky, postavené skulinou II. černém papíře neb staniolovém lístku) přímo před oko postaveným rovnoběžnou skulinu mm) zadu silně osvětlenou.) dopadá svazek rovnoběžných paprsků rovnoběžnou skulinu II. Některé ohybové úkazy popsal prvé II. Nejjednoduššími prostředky možno studovati ohy­ bové zjevy, hledíme-li větší vzdálenosti velmi úzkým (0-1— 0-2 mm) řezem (na př. Stín jeho prostoupen jest světlými pruhy; němu druží obou stranách několik slábnoucích pruhů světlých, vesměs rovnoběžných drátem. Jasný pruh středový, někdy prostoupený pruhy tmavými, obou stranách vrouben soustavou rovnoběžných světlých slábnoucích pruhů. Výklad omezíme případ nejjedno­ dušší, kdy bodový neb lineární zdroj jest ­ nosti. tmavého kruhu průsvitu řadě 19-0, 16-8, 15-7 mm. dirkou tenkém staniolu). Úkaz zůstává podstatě týž, jenom jasnější, užije-li se místo otvoru úzké skuliny rovnoběžné hranou stínící desky. Byl-li průměr ve světle natriovém 589 jufx) 17-6 mm, které délky vlny plynou z tohoto měření? (686, 537, 468 Ohyb světla.světle červeném, zeleném, modrém byly nalezeny průměry 5. 236. Podle věty přímočarém šíření světla mělo rozhraní mezi stínem, vrženým vzdálenou pro­ mítací stěnu, osvětlenou plochou býti docela ostré. Jim cestu vloží neprů­ hledná deska rovnou hranou