Již ve starověku bylo známo, že některé rudy železné, zvané magnetickými kameny, přitahují železné částice a že je trvale u sebe přidržují. Nejmohutněji tato vlastnost se projevujena magnetovci (metaželezitanu železnatém), méně již na kyzumagnetickém (pyrrhotinu) a některých jiných nerostech (např. limonitu (haematitu).Takovéto magnetické rudy jsou magnety přirozeným i a příčina zjevu nazývá se magnetismem.
Byl-li průměr
ve světle natriovém 589 jufx) 17-6 mm, které délky vlny plynou
z tohoto měření? (686, 537, 468
Ohyb světla. černém papíře neb staniolovém lístku) přímo před oko
postaveným rovnoběžnou skulinu mm) zadu silně osvětlenou. Ohybový zjev při úzké
s jest obdobný. Kruhové ohybové zjevy pozorujeme při stínící kru
h nebo při otvoru. 236.
N snažil vyložiti svojí emissní theorií. Při světle červeném jsou pruhy širší, než při
světle modrém; při bílém světle objevují světlé pruhy jemně zbarvené. dirkou tenkém staniolu).
Některé ohybové úkazy popsal prvé II. Místo toho pozoru
jeme však stín rozplývavý, vroubený několika střídavě světlými
a tmavými pruhy rovnoběžnými hranou, které přecházejí plné
osvětlení. Stín jeho prostoupen jest
světlými pruhy; němu druží obou stranách několik slábnoucích
pruhů světlých, vesměs rovnoběžných drátem. Výklad omezíme případ nejjedno
dušší, kdy bodový neb lineární zdroj jest
nosti. Tyto ohybové zjevy, zvané pozorujeme
takto :
Úzkou svislou' skulinou (obr. ohniskové rovině spojné čočky
velmi značné ohniskové dálky, postavené skulinou II. Správný výklad
založený vlnivé theorii opírající interferenci podal francouzský
inženýr (1788— 1827). Jasný pruh středový, někdy prostoupený pruhy
tmavými, obou stranách vrouben soustavou rovnoběžných světlých
slábnoucích pruhů., vzniká ohybový
zjev: Jasný středový pruh ovrouben jest obou stranách několika svět
lými tmavými pruhy.) dopadá svazek rovnoběžných
paprsků rovnoběžnou skulinu II. Jim cestu vloží neprů
hledná deska rovnou hranou. Úkaz zůstává podstatě týž, jenom jasnější, užije-li se
místo otvoru úzké skuliny rovnoběžné hranou stínící desky.
Úkaz tento zove proto ohyb světla. iffra ce. Podle věty přímočarém
šíření světla mělo rozhraní mezi stínem, vrženým vzdálenou pro
mítací stěnu, osvětlenou plochou býti docela ostré.
Podobné úkazy ohybové vznikají, nahradíme-li desku m
•drátem rovnoběžným osvětlenou skulinou. Světlo
ohýbajíc podle překážky vniká částečně také geometrického stínu.
Ohyb skulinou.
Pruhům jasným říkáme tmavým Úkaz pozoruje
. stol.světle červeném, zeleném, modrém byly nalezeny průměry 5.
Nejjednoduššími prostředky možno studovati ohy
bové zjevy, hledíme-li větší vzdálenosti velmi úzkým (0-1— 0-2 mm)
řezem (na př.) místnosti dokonale zatemněné
vstupují paprsky mocného světelného zdroje nepatrným otvorem kru
hovým (na př.
tmavého kruhu průsvitu řadě 19-0, 16-8, 15-7 mm
