Již ve starověku bylo známo, že některé rudy železné, zvané magnetickými kameny, přitahují železné částice a že je trvale u sebe přidržují. Nejmohutněji tato vlastnost se projevujena magnetovci (metaželezitanu železnatém), méně již na kyzumagnetickém (pyrrhotinu) a některých jiných nerostech (např. limonitu (haematitu).Takovéto magnetické rudy jsou magnety přirozeným i a příčina zjevu nazývá se magnetismem.
Zpět vrací tedy dvoje vlnění,
které vzájemně Zpozdí-li druhé vlnění proti prvnímu
tak, sejdou vlny fázi, nastává interferencí největší ze
s neboli maximum, sejdou-li však ázi opač jest vý
sledek zeslabení neboli minimum, jež při stejných rozkmitech rovná
nulle (tma).účelnému studiu těchto jemných úkazů jest výhodné užívati
vrstev, jejichž tloušťka pravidelně mění. svetle jest počet kruhu
omezený. Pak následuje několik rychle slábnoucích barevných
kruhů, nichž vyniká barva červená zelená.) nechť hraničí
nahoře prostředím opticky řidším, dole prostředím opticky hustším. vzduchu
vznikne mezi dvěma sebe položenými, možná rovinnými deskami
skleněnými, jež jednou hranou dotýkají, kdežto hranách protilehlých
jsou odděleny proužkem staniolu. Vznik íniG iiC -v- -ry vjí i
cervenem. 233. světle červeném jest vzdálenost pruhů větší než ve
světle modrém. Rozdíl fázový záleží tom, kolik vln vytvoří podél
.
2.). První kruh kolem bodu dotyku jest
tmavý. Oku akko-
modujícímu sklo objevuje odraženém
světle široký monochromatický zdroj cele po
krytý soustavou soustředných interferenčních
kruhů. Ostatní kruhy čím dál středu jsou
blíže sebe. poměrů jinak stejných ve
.
Rovinné vlnění délky vlny nechť dopadá směrem naznačených
paprsků. Obojí
odraz děje prostředí opticky hustší. Tyto úkazy tenkých vrstvách vysvětlíme vlnivou theorií
světla, uvažujíce zprvu dva případy nejjednodušší:
I Velmi tenká (obr. Střední nejmenší tmavý kruh široký bílý okraj, jenž vystřídá
se pruhem černým.
Nejlépe hodí pozorování
n Ploskovypuklá čočka skleněná,
velmi mírně zakřivená, právě uprostřed dotýká
se rovné desky skleněné, takže mezi nimi vznikne
vzduchová vrstva proměnné sice tloušťky, ale
souměrně kolem poloměru příslušného hodu do
tykového zvětšující (obr. světle modrém jsou kruhy hustší než světle
Obr. 234. 234.
v kopírovacím rámu), objeví vrstva, osvětlená širokým monochroma
tickým plamenem, přeryta soustavou střídavě tmavých světlých inter
ferenčních pruhů, rovnoběžných hranou klínu, tím vzdálenějších, čím
ostřejší klín. Vlnění rozhraní částečně odráží, částečně však
vniká vrstvy rozhraní opět části odráží. Interferenční úkaz na
Newtonově skle neb mydlinové bláně lze pozorovati také velkém
j promítne-li silně, osvětlená vrstva dobrou spojkou na
bílou stěnu. hraně klínu přiléhá pruh světle bílém
pozoruje velmi omezený počet pruhů jen hrany klínu. Přitlačí-li obě desky sobě (na př. Vzdálenost
pruhů závisí směru dopadajících paprsků
