Již ve starověku bylo známo, že některé rudy železné, zvané magnetickými kameny, přitahují železné částice a že je trvale u sebe přidržují. Nejmohutněji tato vlastnost se projevujena magnetovci (metaželezitanu železnatém), méně již na kyzumagnetickém (pyrrhotinu) a některých jiných nerostech (např. limonitu (haematitu).Takovéto magnetické rudy jsou magnety přirozeným i a příčina zjevu nazývá se magnetismem.
Výhoda
*7 -»T reflektorů spočívá té
Obr. 232. okolnosti? záření prQ. Také dutým zrcadlem kulovým neb para
bolickým (obr. Objevil jím hory
na Měsíci, skvrny Slunci, fáze Venuše Merkuru, družice Jupiterovy,
.ohniskové dálky Přední ohnisková rovina okuláru splývá ohniskovou
rovinou objektivu tak, délka dalekohledu rovná f\—-/2. 232. Proto př.
Poměr mjm^ stanoví zvětšení.
Zvětšení dalekohledu kteréhokoli druhu možno zjistiti takto: Na
vzdáleném měřítku vyznačí dva body (cm) tak, aby byly do
dálky dobře patrny. uslyšev tom, sa
mostatně (1610) podobný přístroj sestrojil zdokonalil. Pozorujeme-li jedním okem přímo délku zdá se
druhému oku, hledícímu dalekohledem, kryje zvětšenými dílky. Zrcadlový dalekohled (reflektor) Newtonův.
Při Galileově dalekohledu jest výstupovou clonkou kruh který
leží mezi objektivem okulárem. 1608 podány byly vládě tří různých brusičů čoček žádosti
za patentování nového optického přístroje.
u Newtonova reflektoru vkládá cestu odraženým paprskům malé ro
vinné zrcadlo tak, obraz vznikne souměrné poloze y'. Poněvadž zobrazování překážela dopa
dajícím paprskům aspoň částečně hlava pozorovatelova. Galileova
dalekohledu, který dává vzpřímené obrazy, užívá pro mírná zvětšení
(až 6tinásobného) při divadelních polních dalekohledech starších
soustav.
7. Zaří-
zení dalekohledu urči-
y předmět usnadňuje
hledačem jehož op-
tffj tická osa est rovnoběžná
I osou zrcadla.) vzniká ohniskové rovině skutečný obraz velmi
vzdálené roviny. Dalekohled zrcadlový. Směr
vystupujících rovnoběžných paprsků najdeme uvážíce, paprsek kuže
lového svazku rovnoběžný optickou osou, lomu byv prodloužen
prochází ohniskem Úhel určen jest vztahem
V2A u'.
Vzhledem tomu, že
F\A tgu,
vyplývá pro zvětšení vzorec
N j\_
tg ’
jako při Keplcrově dalekohledu.
chází jenom vzduchem, kdežto refraktorů sklem objektivu část záření
se pohlcuje.
Vynález dalekohledu složeného spojky rozptylky stal Hol-
landsku. Protože nemůže zornice oka splynouti
s touto clonkou, jest zorné pole dalekohledu poměrně malé. Obraz buď
H pozoruje okulárem O,
—t --------jpf-— nebo zachycuje na
z
fotografické desce ro-
— vině ohniskové y'
