Již ve starověku bylo známo, že některé rudy železné, zvané magnetickými kameny, přitahují železné částice a že je trvale u sebe přidržují. Nejmohutněji tato vlastnost se projevujena magnetovci (metaželezitanu železnatém), méně již na kyzumagnetickém (pyrrhotinu) a některých jiných nerostech (např. limonitu (haematitu).Takovéto magnetické rudy jsou magnety přirozeným i a příčina zjevu nazývá se magnetismem.
Zvětšení dalekohledu kteréhokoli druhu možno zjistiti takto: Na
vzdáleném měřítku vyznačí dva body (cm) tak, aby byly do
dálky dobře patrny. 232.
Vynález dalekohledu složeného spojky rozptylky stal Hol-
landsku. Také dutým zrcadlem kulovým neb para
bolickým (obr. 1608 podány byly vládě tří různých brusičů čoček žádosti
za patentování nového optického přístroje. Zrcadlový dalekohled (reflektor) Newtonův. Objevil jím hory
na Měsíci, skvrny Slunci, fáze Venuše Merkuru, družice Jupiterovy,
. Směr
vystupujících rovnoběžných paprsků najdeme uvážíce, paprsek kuže
lového svazku rovnoběžný optickou osou, lomu byv prodloužen
prochází ohniskem Úhel určen jest vztahem
V2A u'. Pozorujeme-li jedním okem přímo délku zdá se
druhému oku, hledícímu dalekohledem, kryje zvětšenými dílky.
u Newtonova reflektoru vkládá cestu odraženým paprskům malé ro
vinné zrcadlo tak, obraz vznikne souměrné poloze y'. Výhoda
*7 -»T reflektorů spočívá té
Obr.ohniskové dálky Přední ohnisková rovina okuláru splývá ohniskovou
rovinou objektivu tak, délka dalekohledu rovná f\—-/2.
7. okolnosti? záření prQ. 232.) vzniká ohniskové rovině skutečný obraz velmi
vzdálené roviny. Zaří-
zení dalekohledu urči-
y předmět usnadňuje
hledačem jehož op-
tffj tická osa est rovnoběžná
I osou zrcadla.
chází jenom vzduchem, kdežto refraktorů sklem objektivu část záření
se pohlcuje.
Při Galileově dalekohledu jest výstupovou clonkou kruh který
leží mezi objektivem okulárem. Proto př. Obraz buď
H pozoruje okulárem O,
—t --------jpf-— nebo zachycuje na
z
fotografické desce ro-
— vině ohniskové y'. uslyšev tom, sa
mostatně (1610) podobný přístroj sestrojil zdokonalil. Dalekohled zrcadlový. Poněvadž zobrazování překážela dopa
dajícím paprskům aspoň částečně hlava pozorovatelova. Protože nemůže zornice oka splynouti
s touto clonkou, jest zorné pole dalekohledu poměrně malé.
Poměr mjm^ stanoví zvětšení. Galileova
dalekohledu, který dává vzpřímené obrazy, užívá pro mírná zvětšení
(až 6tinásobného) při divadelních polních dalekohledech starších
soustav.
Vzhledem tomu, že
F\A tgu,
vyplývá pro zvětšení vzorec
N j\_
tg ’
jako při Keplcrově dalekohledu
