Již ve starověku bylo známo, že některé rudy železné, zvané magnetickými kameny, přitahují železné částice a že je trvale u sebe přidržují. Nejmohutněji tato vlastnost se projevujena magnetovci (metaželezitanu železnatém), méně již na kyzumagnetickém (pyrrhotinu) a některých jiných nerostech (např. limonitu (haematitu).Takovéto magnetické rudy jsou magnety přirozeným i a příčina zjevu nazývá se magnetismem.
Při Galileově dalekohledu jest výstupovou clonkou kruh který
leží mezi objektivem okulárem. Výhoda
*7 -»T reflektorů spočívá té
Obr. Objevil jím hory
na Měsíci, skvrny Slunci, fáze Venuše Merkuru, družice Jupiterovy,
. 1608 podány byly vládě tří různých brusičů čoček žádosti
za patentování nového optického přístroje.) vzniká ohniskové rovině skutečný obraz velmi
vzdálené roviny. Směr
vystupujících rovnoběžných paprsků najdeme uvážíce, paprsek kuže
lového svazku rovnoběžný optickou osou, lomu byv prodloužen
prochází ohniskem Úhel určen jest vztahem
V2A u'.
chází jenom vzduchem, kdežto refraktorů sklem objektivu část záření
se pohlcuje. uslyšev tom, sa
mostatně (1610) podobný přístroj sestrojil zdokonalil.ohniskové dálky Přední ohnisková rovina okuláru splývá ohniskovou
rovinou objektivu tak, délka dalekohledu rovná f\—-/2. Obraz buď
H pozoruje okulárem O,
—t --------jpf-— nebo zachycuje na
z
fotografické desce ro-
— vině ohniskové y'.
Poměr mjm^ stanoví zvětšení.
Zvětšení dalekohledu kteréhokoli druhu možno zjistiti takto: Na
vzdáleném měřítku vyznačí dva body (cm) tak, aby byly do
dálky dobře patrny. Zaří-
zení dalekohledu urči-
y předmět usnadňuje
hledačem jehož op-
tffj tická osa est rovnoběžná
I osou zrcadla. Zrcadlový dalekohled (reflektor) Newtonův. Proto př. Pozorujeme-li jedním okem přímo délku zdá se
druhému oku, hledícímu dalekohledem, kryje zvětšenými dílky. 232.
7. Poněvadž zobrazování překážela dopa
dajícím paprskům aspoň částečně hlava pozorovatelova. 232. Protože nemůže zornice oka splynouti
s touto clonkou, jest zorné pole dalekohledu poměrně malé.
Vynález dalekohledu složeného spojky rozptylky stal Hol-
landsku.
u Newtonova reflektoru vkládá cestu odraženým paprskům malé ro
vinné zrcadlo tak, obraz vznikne souměrné poloze y'. Galileova
dalekohledu, který dává vzpřímené obrazy, užívá pro mírná zvětšení
(až 6tinásobného) při divadelních polních dalekohledech starších
soustav.
Vzhledem tomu, že
F\A tgu,
vyplývá pro zvětšení vzorec
N j\_
tg ’
jako při Keplcrově dalekohledu. Také dutým zrcadlem kulovým neb para
bolickým (obr. Dalekohled zrcadlový. okolnosti? záření prQ
