Již ve starověku bylo známo, že některé rudy železné, zvané magnetickými kameny, přitahují železné částice a že je trvale u sebe přidržují. Nejmohutněji tato vlastnost se projevujena magnetovci (metaželezitanu železnatém), méně již na kyzumagnetickém (pyrrhotinu) a některých jiných nerostech (např. limonitu (haematitu).Takovéto magnetické rudy jsou magnety přirozeným i a příčina zjevu nazývá se magnetismem.
Bílý čtverec černém poli jest zdánlivě větší než stejně
veliký černý čtverec poli bílém. Oko reaguje nejlépe na
paprsky barvy žluté zelené, pro paprsky červené, modré fialové
jest oko méně citlivé. směru svislém bývá zakřivení větší než směru vodorovném.
. Jasnost obrazu oku závisí při téže jasnosti zdroje prů
měru zornice citlivosti sítnice. fysiologický mezný úhel), nerozeznáme předmětu bodu,
poněvadž tomto případě obraz sítnici padá jen jediný
čípek. Oko není dokonalá optická sou
stava. Klesne-li zorný úhel pod hodnotu, která klade mezí
f' (t.!) Yedle tohoto
p astigmatismu způsobuje různorodá struktura oční
čočky astigmatismus nepravidelný. tomto fysiologickém úkazu založeny jsou
známé přístroje haumat . Oko tmě odpočaté jest nejcitlivější reagens světlo. zv. Citlivost oka mění podle stupně předcházejícího
podráždění. Nejcitlivějším místem sítnice je
žlutá skvrna.
K podráždění sítnice stačí velice krátká doba (na př.). Hledíme-li na
obrazec (obr. Ani body ose nezobrazují jako body, nýbrž jako í
k které sice obyčejných okolností nepřekážejí, jsouce nepatrné,
ale při velmi jasném osvětlení způsobují Tento subjektivní
úkaz záleží tom, jasně osvětlené bílé předměty zdají -se větší, než
vskutku jsou. 192. výboj elektrický,
blesk), ale stav podráždění ním vzniklý obraz zmizí teprve po
určité době (asi 0'1 sec). 215. 217. Proto oko samovolně stáčí tak, aby nejdůležitější část
pozorovaného předmětu padla žlutou skvrnu.
Proto pro paprsky téměř osou rovnoběžné vzniká s
podobného druhu, který byl popsán čoček (str.Pokud jde zobrazování, lze oko připodobniti velmi malému fo
tografickému přístroji, jehož čočka ohniskovou dálku. Tomuto zvyku podléháme tehdy, když víme jistě,
že obraz není převrácený.), zdají svislé čáry ostré, vodorovné neostré, vzdálíme-li
oko, vidíme ostře čáry vodorovné, neostře svislé; určité poloze jsou obě
soustavy čar stejně neostré. 216.
Eeálný obraz oku jest všech okolností Avšak od
nejútlejšího dětství uvykli jsme obrazy vznikající hořejší části sítnice
promítati blíže zemi, kdežto obrazy dolejší části sítnice vzniklé pro
mítáme dále země. (Yiz soustavy kruhů obr.)
Velikost obrazu sítnici závisí zorném úhlu němž spa
třujeme svého místa vzdálený předmět, zadní ohniskové
dálce oka.
Vady emmetropiekého oka. Lámavé plochy oku nejsou souměrné vzhledem optické ose
oční, různých meridiánových řezech proložených osou mají různé zakři
vení. Držíme-li před zornicí špendlík hlavičkou
vzhůru obrácený hledíme-li malým otvorem tuhém papíru, spatřu
jeme obraz špendlíku převrácené poloze. tomto případě vzniká na
sítnici jen obraz špendlíku, který zvykem promítáme
do prostoru obrácené poloze (obr. Srpek Měsíce objímá šedou neosvět
lenou část. Nejznámějším příkladem hvězdo-
vitý tvar stálic, které měly jeviti jako malinké kotoučky
