Již ve starověku bylo známo, že některé rudy železné, zvané magnetickými kameny, přitahují železné částice a že je trvale u sebe přidržují. Nejmohutněji tato vlastnost se projevujena magnetovci (metaželezitanu železnatém), méně již na kyzumagnetickém (pyrrhotinu) a některých jiných nerostech (např. limonitu (haematitu).Takovéto magnetické rudy jsou magnety přirozeným i a příčina zjevu nazývá se magnetismem.
Tyto duhy vznikají
takto: Paprsek jednodu
chého světla dopadnuv na
vodní kouli bodě (obr.) pod úhlem láme
a)
.
Úkaz duhy 13.
obdobný úhel červených
paprsků vedlejší duhy jest
2X50°.duhu. fialovému okraji, zejména duhy
hlavní, někdy těsně připojují duhy Měření ukázala, že
zdánlivý poloměr červeného kraje duhy hlavní jest vždy asi 42°, duhy
vedlejší asi 50°. po
stavena lampou, objeví
se dvě soustředné duhy
kruhové, červenými okraji
k sobě obrácené. Jejich
střed spadá osy válco
vého svazku. Střed oblouku t„
zv. promítací
stěně, která př. podstatě týž úkaz pozoruje mocně osvětlených kapkách
vodních, rozptýlených vodopádem aneb rozprašovačem. oko Slunce jsou přitom jediné přímce. při mlze osvětlené Sluncem, vzniká duha. Jsou-li kapky velmi malé,
na př. Často vznikají dvě soustředné
duhy: vnitřní slove vnější, která slabší, slove ,
červené okraje obou duh jsou sobě obráceny; vzdálených okrajích
jest zbarvení fialové. století perští arabští učenci zhruba vysvětlili
lomem odrazem světla vodních kapkách. šířku. Také Měsíc může způsobiti duhu, která však zdá se
bí poněvadž její barvy jsou málo význačné.
Uvažujme nejprve děj veliké vodní kouli! čistou kulovou baňku
skleněnou, naplněnou zcezenou vodou, vložíme zatemněné místnosti do-
válcového svazku paprsků
slunečních neb oblou
kové lampy. Nechť jest
baňka jakéhokoli polo
měru, červené paprsky
hlavní duhy tvoří kuže
lový plášť, jehož osový
řez úhel 42°;. Kvantitativně tento výklad
zdokonalil francouzský filosof mathematik .
202a. Kraj fialový bývá nejjasnější. Zdánlivá šířka hlavní vedlejší duhy jest proměnná;
barvy, které nejsou čistě spektrální, případu případu mění intensitu
. každého
stanoviska spatřuje tedy jiná duha