Již ve starověku bylo známo, že některé rudy železné, zvané magnetickými kameny, přitahují železné částice a že je trvale u sebe přidržují. Nejmohutněji tato vlastnost se projevujena magnetovci (metaželezitanu železnatém), méně již na kyzumagnetickém (pyrrhotinu) a některých jiných nerostech (např. limonitu (haematitu).Takovéto magnetické rudy jsou magnety přirozeným i a příčina zjevu nazývá se magnetismem.
Množství světla, kterým vzniká obraz velmi vzdáleného
kotouče (Slunce) ohniskové rovině, jest úměrné dvojmoci průměru zrcadla.
V ohniskové rovině zrcadla 200 cm) vzniká tedy z
S průměru 200 31' 1*8 cm, poněvadž zdánlivý
průměr Slunce 31'. Jeví-li oba zdroje A
v zorném úhlu jest rovině A
ohniskové skutečná vzdálenost pří
slušných obrazů FF* .tg Li
neární rozměry obrazu příslušného
", Obr.
Propustí-li paprsky clonkou těsně zrcadla postavenou, která.
d) Světlost obrazu. Zrcadlo stejné apertury, ale
dvojnásobné dálky ohniskové vytvoří kruh čtyřikráte větší, který při témže do
padajícím světle jest čtyřikráte méně osvětlen.). iíq Zobrazování úběžné roviny,
velmi vzdálenému předmětu jsou 3
přímo úměrné ohniskové dálce zrcadla. tomto pří
padě jest obraz předmětem vztahu
p vzhledem středu Poměr podobnosti jest
(r b/a.
e) Astigmatism dutého zrcadla. Rovnoběžné paprsky úběžného bodu hlavni osy tvoří
v ohnisku obraz Osnova paprsků rovnoběžných vedlejší osou, které
vyšly bodu úběžného tvoří obraz
F (obr.
Obr. 159. Světlost obrazu jest tedy úměrná dvojmoci
průměru zrcadla (apertury) neb clonky. Dopadajícím světlem osvětluje kruh
v ohniskové rovině, jenž plochu nfHg^a. Vzájemnost předmětu obrazu při dutém zrcadle. vzdálená krajina, oblačná neb hvězd
natá obloha atd.má průměr
dj3, velikost obrazu nezmění; ale vytvořen jest jen devátým dílem světla,
které dopadalo prvním případě. Jenom při nullových paprscích
přísluší bodovému zdroji bodový obraz.rovině kolmé ose bodě B1. 158. obecném případě paprsky neprotí-
. Světlost obrazu závisí tedy na
výraze (dlf)2.
Všimneme podrobněji případu nejdůležitějšího, jak zobrazuje
předmět př