Již ve starověku bylo známo, že některé rudy železné, zvané magnetickými kameny, přitahují železné částice a že je trvale u sebe přidržují. Nejmohutněji tato vlastnost se projevujena magnetovci (metaželezitanu železnatém), méně již na kyzumagnetickém (pyrrhotinu) a některých jiných nerostech (např. limonitu (haematitu).Takovéto magnetické rudy jsou magnety přirozeným i a příčina zjevu nazývá se magnetismem.
Rovnoběžné paprsky úběžného bodu hlavni osy tvoří
v ohnisku obraz Osnova paprsků rovnoběžných vedlejší osou, které
vyšly bodu úběžného tvoří obraz
F (obr. obecném případě paprsky neprotí-
.
Všimneme podrobněji případu nejdůležitějšího, jak zobrazuje
předmět př. Světlost obrazu závisí tedy na
výraze (dlf)2.má průměr
dj3, velikost obrazu nezmění; ale vytvořen jest jen devátým dílem světla,
které dopadalo prvním případě. 158. Zrcadlo stejné apertury, ale
dvojnásobné dálky ohniskové vytvoří kruh čtyřikráte větší, který při témže do
padajícím světle jest čtyřikráte méně osvětlen.). 159.
Obr. Vzájemnost předmětu obrazu při dutém zrcadle. Množství světla, kterým vzniká obraz velmi vzdáleného
kotouče (Slunce) ohniskové rovině, jest úměrné dvojmoci průměru zrcadla.
e) Astigmatism dutého zrcadla. Dopadajícím světlem osvětluje kruh
v ohniskové rovině, jenž plochu nfHg^a.
d) Světlost obrazu. Světlost obrazu jest tedy úměrná dvojmoci
průměru zrcadla (apertury) neb clonky. iíq Zobrazování úběžné roviny,
velmi vzdálenému předmětu jsou 3
přímo úměrné ohniskové dálce zrcadla. Jenom při nullových paprscích
přísluší bodovému zdroji bodový obraz.rovině kolmé ose bodě B1. tomto pří
padě jest obraz předmětem vztahu
p vzhledem středu Poměr podobnosti jest
(r b/a.
Propustí-li paprsky clonkou těsně zrcadla postavenou, která. Jeví-li oba zdroje A
v zorném úhlu jest rovině A
ohniskové skutečná vzdálenost pří
slušných obrazů FF* .
V ohniskové rovině zrcadla 200 cm) vzniká tedy z
S průměru 200 31' 1*8 cm, poněvadž zdánlivý
průměr Slunce 31'.tg Li
neární rozměry obrazu příslušného
", Obr. vzdálená krajina, oblačná neb hvězd
natá obloha atd