Již ve starověku bylo známo, že některé rudy železné, zvané magnetickými kameny, přitahují železné částice a že je trvale u sebe přidržují. Nejmohutněji tato vlastnost se projevujena magnetovci (metaželezitanu železnatém), méně již na kyzumagnetickém (pyrrhotinu) a některých jiných nerostech (např. limonitu (haematitu).Takovéto magnetické rudy jsou magnety přirozeným i a příčina zjevu nazývá se magnetismem.
Světlost obrazu závisí tedy na
výraze (dlf)2. tomto pří
padě jest obraz předmětem vztahu
p vzhledem středu Poměr podobnosti jest
(r b/a. Dopadajícím světlem osvětluje kruh
v ohniskové rovině, jenž plochu nfHg^a.
Propustí-li paprsky clonkou těsně zrcadla postavenou, která. vzdálená krajina, oblačná neb hvězd
natá obloha atd. 158.
Obr.
e) Astigmatism dutého zrcadla.má průměr
dj3, velikost obrazu nezmění; ale vytvořen jest jen devátým dílem světla,
které dopadalo prvním případě.tg Li
neární rozměry obrazu příslušného
", Obr. Světlost obrazu jest tedy úměrná dvojmoci
průměru zrcadla (apertury) neb clonky. Jenom při nullových paprscích
přísluší bodovému zdroji bodový obraz.
d) Světlost obrazu.). Množství světla, kterým vzniká obraz velmi vzdáleného
kotouče (Slunce) ohniskové rovině, jest úměrné dvojmoci průměru zrcadla.
Všimneme podrobněji případu nejdůležitějšího, jak zobrazuje
předmět př. obecném případě paprsky neprotí-
. Rovnoběžné paprsky úběžného bodu hlavni osy tvoří
v ohnisku obraz Osnova paprsků rovnoběžných vedlejší osou, které
vyšly bodu úběžného tvoří obraz
F (obr.
V ohniskové rovině zrcadla 200 cm) vzniká tedy z
S průměru 200 31' 1*8 cm, poněvadž zdánlivý
průměr Slunce 31'. iíq Zobrazování úběžné roviny,
velmi vzdálenému předmětu jsou 3
přímo úměrné ohniskové dálce zrcadla. 159. Zrcadlo stejné apertury, ale
dvojnásobné dálky ohniskové vytvoří kruh čtyřikráte větší, který při témže do
padajícím světle jest čtyřikráte méně osvětlen.rovině kolmé ose bodě B1. Vzájemnost předmětu obrazu při dutém zrcadle. Jeví-li oba zdroje A
v zorném úhlu jest rovině A
ohniskové skutečná vzdálenost pří
slušných obrazů FF*
