Již ve starověku bylo známo, že některé rudy železné, zvané magnetickými kameny, přitahují železné částice a že je trvale u sebe přidržují. Nejmohutněji tato vlastnost se projevujena magnetovci (metaželezitanu železnatém), méně již na kyzumagnetickém (pyrrhotinu) a některých jiných nerostech (např. limonitu (haematitu).Takovéto magnetické rudy jsou magnety přirozeným i a příčina zjevu nazývá se magnetismem.
Světlost obrazu závisí tedy na
výraze (dlf)2. Světlost obrazu jest tedy úměrná dvojmoci
průměru zrcadla (apertury) neb clonky. 158. obecném případě paprsky neprotí-
. iíq Zobrazování úběžné roviny,
velmi vzdálenému předmětu jsou 3
přímo úměrné ohniskové dálce zrcadla. tomto pří
padě jest obraz předmětem vztahu
p vzhledem středu Poměr podobnosti jest
(r b/a.
Propustí-li paprsky clonkou těsně zrcadla postavenou, která.
V ohniskové rovině zrcadla 200 cm) vzniká tedy z
S průměru 200 31' 1*8 cm, poněvadž zdánlivý
průměr Slunce 31'. Vzájemnost předmětu obrazu při dutém zrcadle.
d) Světlost obrazu. Zrcadlo stejné apertury, ale
dvojnásobné dálky ohniskové vytvoří kruh čtyřikráte větší, který při témže do
padajícím světle jest čtyřikráte méně osvětlen. Dopadajícím světlem osvětluje kruh
v ohniskové rovině, jenž plochu nfHg^a. Rovnoběžné paprsky úběžného bodu hlavni osy tvoří
v ohnisku obraz Osnova paprsků rovnoběžných vedlejší osou, které
vyšly bodu úběžného tvoří obraz
F (obr.
e) Astigmatism dutého zrcadla.rovině kolmé ose bodě B1. 159.).
Obr. Jenom při nullových paprscích
přísluší bodovému zdroji bodový obraz. Množství světla, kterým vzniká obraz velmi vzdáleného
kotouče (Slunce) ohniskové rovině, jest úměrné dvojmoci průměru zrcadla. Jeví-li oba zdroje A
v zorném úhlu jest rovině A
ohniskové skutečná vzdálenost pří
slušných obrazů FF* .tg Li
neární rozměry obrazu příslušného
", Obr.má průměr
dj3, velikost obrazu nezmění; ale vytvořen jest jen devátým dílem světla,
které dopadalo prvním případě.
Všimneme podrobněji případu nejdůležitějšího, jak zobrazuje
předmět př. vzdálená krajina, oblačná neb hvězd
natá obloha atd