Jde o experimenty, které tvoří základní východiska pro utváření fyzikální teorie a nebo ověřují jejich významné teoretické dedukce. Patří k nim jak významné experimenty heuristické a dlouhodobá pozorování tak experimenty ověřovací (verifikační).
Každý, kdo chce vědecky pracovat, měl proto
přečíst Ampèrovo pojednání jako skvěly případ stylu vědce
předkládajícího nový objev, avšak měl též studovat Faradaye,
aby rozvíjel svou schopnost vědecky pracovat tím, bude
konfrontovat nově objevená fakta uvedená Faradayem rodícími
se vlastními nápady. Zdá skoro neuvěřitelné, Ampèr
vskutku odhalil svůj zákon pomocí pokusů, které popisuje. Vnucuje
se podezření, jak ostatně sám říká odhalil svůj zákon
metodou, kterou nám neukazuje že, když dostatečně
zkonstruoval dokonalý důkaz, odstranil všechny stopy lešení,
které používal jeho vybudování . Josef Horálek
André Mária Ampère experiment
„…avšak Ampèrova metoda, třebaže zdánlivě induktivní
formu, neumožňuje nám sledovat proces, němž utvářely
myšlenky, jež vedly.
Na druhé straně Faraday nám předkládá své neúspěšné úspěšné
pokusy, myšlenky, které ještě nenabyly jasného tvaru myšlenky
přesně formulované, takže čtenáře, když jeho schopnost indukce
je podstatně menší, spíše pocítit porozumění než obdivu a
snadno uvěří, dokáže objevovat nové, kdyby tomu měl
příležitost.Mgr
