Fotonika je termín pro označení oboru vědy a techniky, který zahrnuje jevy a zařízení, ve kterých je kontrolovaným způsobem ovládaný tok fotonů. Vznikl analogicky k termínu elektronika. V případě elektroniky se jedná o oblast zabývající se jevy a zařízeními, ve kterých je řízen tok elektronů. Vznik fotoniky je důsledkem vývoje, který nastal v optice po třech velkých objevech: vynálezu laseru, zvládnutí technologie optických vláken a zvládnutí výroby polovodičových optických prvků (luminiscenčních diod, laserových diod, a fotodiod).
12)
kde výraz časově středované veličiny levé straně nazývá strukturní funkce indexu lomu;
A,B jsou body prostoru; čas; vzdálenost bodů [m]; Cn
2
je strukturní parametr
indexu lomu [m-2/3
]. Pro rel,
2
1→ dochází
k jevu nasycení relativní variance optické intenzity dále neroste.
V atmosféře předpokládá existence vzdušných vírů (nehomogenit indexu lomu) tvaru
koulí průměru L∈( Vlastnosti atmosféry dovolují jen určité rozměry vzdušných vírů
(řádově km).Fotonika optické komunikace 95
Pomalé změny přijímaného výkonu vyvolané mlhou nelze analyticky vyjádřit.
1
1
Oblast
slabých
turbulencí
Oblast silných
turbulencí
0
Obrázek 7.4) je
graficky znázorněná přibližná závislost relativní variance optické intenzity parametru
7 11
2 6
0 APPKC . takové atmosféře platí Kolmogorův zákon „dvou třetin“ (poprvé
publikovaný 1961)
( 3
2
22
,, ρn
time
CtBntAn (7.4 Závislost relativní variance optické intenzity parametru 0β
. Pro modelování
vzdušných turbulencí (jinak „čisté“ atmosféry) používá následující postup. předpokladem homogenního stacionárního APP relativně slabé turbulence lze pro
relativní varianci optické intenzity odvodit výraz
7 11
2 6
0 APPKC (7.
Náhodné nehomogenity indexu lomu vyvolávají fluktuace fáze amplitudy procházející
vlny. Analytický model existuje pouze pro
rychlé fluktuace vyvolané deštěm, sněhem nebo vzdušnou turbulencí. (Obrázek 7.13)
kde vlnové číslo konstanta:
vlnu).sférickou(pro0,50=
lnu),rovinnou v(pro23,1
K
K =
(7.14)
Relativní variance optické intenzity definovaná vztahem 2
22
2
,
I
II
relI
−
=σ kde je
optická intenzita představuje střední hodnotu příslušné veličiny.
Vyhodnocení takového procesu dělá empiricky