Fotonika je termín pro označení oboru vědy a techniky, který zahrnuje jevy a zařízení, ve kterých je kontrolovaným způsobem ovládaný tok fotonů. Vznikl analogicky k termínu elektronika. V případě elektroniky se jedná o oblast zabývající se jevy a zařízeními, ve kterých je řízen tok elektronů. Vznik fotoniky je důsledkem vývoje, který nastal v optice po třech velkých objevech: vynálezu laseru, zvládnutí technologie optických vláken a zvládnutí výroby polovodičových optických prvků (luminiscenčních diod, laserových diod, a fotodiod).
Závěr kapitoly byl věnován optickým solitonům, jejich podstatě významu.
Shrnutí kapitoly
Byly objasněny základní charakteristiky optických prostředí: nelineárních, disperzních
nehomogenních izotropních.
.
Známé pozorování solitonů šířících vodní hladině (viz ilustrační obrázek).Fakulta elektrotechniky komunikačních technologií VUT Brně
( sec expA A
t
z
v jz
z
=
−
⎛
⎝
⎜
⎜
⎜
⎞
⎠
⎟
⎟
⎟
0
0 04
h
τ
. Při solitonovém provozu
se podařilo přenášet optické solitony šířky vzdálenost několika tisíc kilometrů. Ukázány byly modely jednotlivých druhů prostředí vyjádřené
pomocí vztahu mezi vektorem polarizace prostředí vektorem intenzity elektrického pole.
V provedené analýze byly zdůrazněny jevy automodulace fáze disperze grupové rychlosti.
Obálkou solitonu symetrická zvonovitá funkce šířící rychlostí Maximální hodnota
amplitudy A0, šířka (pološířka amplitudy) plocha 2πA0τ0
