Někdy
má podobu roztrhaných chuchvalců. Obvykle tak
chápeme vodorovnou složku tohoto pohybu. Jsou vodními nebo smíšený
mi oblaky. Oblak bývá
často tak tenký, lze pozorovat obrysy slun
ce.
3.
4. Oblaka altocumulus altostratus jsou
představitelé středního patra.
Oblaka cirrus, cirrocumulus cirrostratus
jsou představiteli oblaků vysokého patra. Cumulonimbus vyskytuje napříč
všemi výškovými patry nimbostratus dol
ním středním patře.
Podle celkového vzhledu dělíme oblaka na
deset základních typů:
1.
Základna bývá tmavá téměř vodorovná. Podle jejich slože
ní vodní, ledová smíšená. ob
laku vyskytuje velké centrum záporného
elektrického náboje dolní části oblaku a
kladného náboje horní části oblaku. Cumulus osamocený oblak, hustý, ostře
ohraničenými okraji podobný „karfiolu“. Většinou vznikají uvnitř vzducho
vých hmot nebo studených frontách, na
teplých frontách ranních hodinách. Jsou součástí všech typů atmosféric
kých front vyskytují oblastech výško
vých cyklón brázd nízkého tlaku vzduchu. součástí teplých studených front.
7. Skládají z
malých oblačných častí, které jsou navzá
jem oddělené.Altocumulus skupiny nebo vrstvy bílých
oblaků, majících vlastní stíny. Cirrocumulus menší nebo větší, tenké vrst
vy bílých oblaků bez vlastního stínu. Čás
tice vzduchu jsou uváděny pohybu smě
ru vyššího tlaku tlaku nižšímu.
U větru odděleně sleduje směr rychlost.
Podie vzniku vývoje rozeznáváme oblaka
frontální, nefrontální, kupovitá, vrstevnatá, oro-
grafická, průmyslová apod.
5. Stratocumulus šedé nebo bělavé menší
nebo větší skupiny oblaků, které mají tmavá
místa. Skládají částic podobných dlaž
dicím, oblázkům apod. Bývají pří
znakem blízkosti atmosférické fronty. Jsou složeny ledových krystalků,
ale nevypadávají nich srážky. teplé
polovině roku vodní, zimní polovině
často obsahuje ledové krystalky.
Za přízemní vítr meteorologii považuje
vítr standardní výšce nad zemí, kde
proudění vzduchu není bezprostředně narušo
váno terénními překážkami. Známá jsou oblaka typu cumulus, která
vznikala severozápadních Cechách nad elek
trárnami Tušimicích Prunéřově době, kdy
ještě nebyly vybaveny odlučovači. Často vyskytují studeném
vzduchu před nebo ještě častěji přecho
du studeného vzduchu.Cumulonimbus mohutný hustý oblak
velkého vertikálního rozsahu podobě hor
nebo obrovských věží.
6.
Všeobecná cirkulace (proudění) vzduchu
vzniká podstatě důsledku nerovnoměrné
ho rozdělení slunečního záření různých ze
měpisných šířkách, zemské rotace, nerovností
zemského povrchu jeho rozdělení pevni-
29
.Cirrostratus průsvitný bělavý oblačný
závoj, který úplně nebo částečně zakrývá
oblohu dává vznik halovým jevům. Vítr vzniká mezi
dvěma místy odlišným tlakem vzduchu. Jejich
vznik vývoj totiž souvisí umělým uvolňo
váním odpadního tepla, vodní páry, popř.
9. typická součást oblačných systémů
atmosférických front, zejména teplých. Nimbostratus šedá, často tmavá hustá
oblačná vrstva, která vlivem vypadávání
trvalých srážek (déšť nebo sníh) matný
rozplývavý vzhled.vrstevnaté oblačnosti počínaje vysokou (cirrus,
cirrostratus), pak střední (altostratus) konče
nízkou oblačností (stratus, nimbostratus). Průmyslová obla-
kajsou velmi zvláštním druhem oblaků.
Pohyb vzduchu atmosféře vzhledem zem
skému povrchu nazýváme vítr.
V polárních oblastech vyskytují výškách
3 km, středních zeměpisných šířkách
5 tropických oblastech do
18 km. vyskytují
v polárních oblastech km, střed
ních zeměpisných šířkách tropic
kých oblastech km.
Směrem větru rozumí směr odkud vítr vane.
Vertikální rozsah oblaku bývá velmi rozdíl
ný.
10. Jsou
zpravidla oblaky ledovými, někdy však mo
hou obsahovat přechlazené vodní kapky. Mají značný vertikální
rozsah. Nevypadávají
z nich srážky.
8.
Srážky nás teplé polovině roku obvykle
nevypadávají. Cirrus jemná vlákna nebo bílé plošky nebo
pruhy, které nezeslabujísluneční, ani měsíční
světlo. Slunce není vidět. Bývají většinou
smíšenými oblaky. Vyskytují převážně výšky
asi km.
Jejich výskyt souvisí atmosférickými fron
tami, zvláště studenými. Jsou vodní nebo smí
šené, mohou nich vypadávat slabší srážky
až zemský povrch. Stratus šedavá oblačná vrstva jednotvár
nou základnou, níž vypadává mrholení,
ledové jehličky nebo sněhová zrna.
2. Vzniká většinou důsledku termické
konvekce. Pod
touto vrstvou vyskytují nízké roztrhané
oblaky „špatného počasí“. Bývají často přízna
kem rozpadu oblačnosti, zvláště kupovité. Jsou něj
vázány bouřky. Strukturou
se neliší mlhy. Jeho vrcholy čas
to rozšiřují podoby kovadlin. růz
ných znečišťujících příměsí při průmyslové čin
nosti. Altostratus šedavá nebo modravá oblačná
vrstva vláknitou strukturou pokrývající
úplně nebo částečně oblohu. Oblaka strato
cumulus, stratus cumulus jsou představitelé
nízkého patra. vzdu
chové částice však působí ještě další síly: síla
zemské rotace, odstředivá síla částice
v blízkosti zemského povrchu též síla tření. Vertikální rozsah několik
kilometrů, vrcholky mohou prorůstat tro-
popauzou. Jsou
oblaky ledovými nevypadávají nich sráž
ky.
Proudění vzduchu,
atmosférické útvary
Vzduch atmosféře jen zřídka klidu. většinou beze srážek
