8. Vertikální rozsah několik
kilometrů, vrcholky mohou prorůstat tro-
popauzou. Obvykle tak
chápeme vodorovnou složku tohoto pohybu.Cumulonimbus mohutný hustý oblak
velkého vertikálního rozsahu podobě hor
nebo obrovských věží.
3.
9. Stratus šedavá oblačná vrstva jednotvár
nou základnou, níž vypadává mrholení,
ledové jehličky nebo sněhová zrna. Bývají pří
znakem blízkosti atmosférické fronty.Altocumulus skupiny nebo vrstvy bílých
oblaků, majících vlastní stíny. Slunce není vidět. Čás
tice vzduchu jsou uváděny pohybu smě
ru vyššího tlaku tlaku nižšímu.
Vertikální rozsah oblaku bývá velmi rozdíl
ný. Cumulus osamocený oblak, hustý, ostře
ohraničenými okraji podobný „karfiolu“. Vítr vzniká mezi
dvěma místy odlišným tlakem vzduchu.
6. růz
ných znečišťujících příměsí při průmyslové čin
nosti.vrstevnaté oblačnosti počínaje vysokou (cirrus,
cirrostratus), pak střední (altostratus) konče
nízkou oblačností (stratus, nimbostratus). Jsou
zpravidla oblaky ledovými, někdy však mo
hou obsahovat přechlazené vodní kapky. Strukturou
se neliší mlhy. ob
laku vyskytuje velké centrum záporného
elektrického náboje dolní části oblaku a
kladného náboje horní části oblaku.
Podie vzniku vývoje rozeznáváme oblaka
frontální, nefrontální, kupovitá, vrstevnatá, oro-
grafická, průmyslová apod. Oblaka strato
cumulus, stratus cumulus jsou představitelé
nízkého patra. Cumulonimbus vyskytuje napříč
všemi výškovými patry nimbostratus dol
ním středním patře. Cirrocumulus menší nebo větší, tenké vrst
vy bílých oblaků bez vlastního stínu. Jeho vrcholy čas
to rozšiřují podoby kovadlin. typická součást oblačných systémů
atmosférických front, zejména teplých.
Proudění vzduchu,
atmosférické útvary
Vzduch atmosféře jen zřídka klidu. Jsou vodní nebo smí
šené, mohou nich vypadávat slabší srážky
až zemský povrch. Mají značný vertikální
rozsah. Cirrus jemná vlákna nebo bílé plošky nebo
pruhy, které nezeslabujísluneční, ani měsíční
světlo. Bývají většinou
smíšenými oblaky. Podle jejich slože
ní vodní, ledová smíšená. Nevypadávají
z nich srážky.
Pohyb vzduchu atmosféře vzhledem zem
skému povrchu nazýváme vítr. vzdu
chové částice však působí ještě další síly: síla
zemské rotace, odstředivá síla částice
v blízkosti zemského povrchu též síla tření. Stratocumulus šedé nebo bělavé menší
nebo větší skupiny oblaků, které mají tmavá
místa. Známá jsou oblaka typu cumulus, která
vznikala severozápadních Cechách nad elek
trárnami Tušimicích Prunéřově době, kdy
ještě nebyly vybaveny odlučovači. Oblak bývá
často tak tenký, lze pozorovat obrysy slun
ce. Vzniká většinou důsledku termické
konvekce. Nimbostratus šedá, často tmavá hustá
oblačná vrstva, která vlivem vypadávání
trvalých srážek (déšť nebo sníh) matný
rozplývavý vzhled.
7. Oblaka altocumulus altostratus jsou
představitelé středního patra.
5. Průmyslová obla-
kajsou velmi zvláštním druhem oblaků. Někdy
má podobu roztrhaných chuchvalců.
Za přízemní vítr meteorologii považuje
vítr standardní výšce nad zemí, kde
proudění vzduchu není bezprostředně narušo
váno terénními překážkami.
10. Skládají částic podobných dlaž
dicím, oblázkům apod. Jsou vodními nebo smíšený
mi oblaky.
2. Jsou složeny ledových krystalků,
ale nevypadávají nich srážky.
Základna bývá tmavá téměř vodorovná. Bývají často přízna
kem rozpadu oblačnosti, zvláště kupovité.
4.
Oblaka cirrus, cirrocumulus cirrostratus
jsou představiteli oblaků vysokého patra. Jsou něj
vázány bouřky. Jejich
vznik vývoj totiž souvisí umělým uvolňo
váním odpadního tepla, vodní páry, popř. Jsou
oblaky ledovými nevypadávají nich sráž
ky. součástí teplých studených front. Skládají z
malých oblačných častí, které jsou navzá
jem oddělené. Vyskytují převážně výšky
asi km.Cirrostratus průsvitný bělavý oblačný
závoj, který úplně nebo částečně zakrývá
oblohu dává vznik halovým jevům.
Směrem větru rozumí směr odkud vítr vane. vyskytují
v polárních oblastech km, střed
ních zeměpisných šířkách tropic
kých oblastech km.
Jejich výskyt souvisí atmosférickými fron
tami, zvláště studenými.
U větru odděleně sleduje směr rychlost. teplé
polovině roku vodní, zimní polovině
často obsahuje ledové krystalky. Altostratus šedavá nebo modravá oblačná
vrstva vláknitou strukturou pokrývající
úplně nebo částečně oblohu. Většinou vznikají uvnitř vzducho
vých hmot nebo studených frontách, na
teplých frontách ranních hodinách.
Podle celkového vzhledu dělíme oblaka na
deset základních typů:
1. většinou beze srážek. Často vyskytují studeném
vzduchu před nebo ještě častěji přecho
du studeného vzduchu. Pod
touto vrstvou vyskytují nízké roztrhané
oblaky „špatného počasí“.
V polárních oblastech vyskytují výškách
3 km, středních zeměpisných šířkách
5 tropických oblastech do
18 km.
Srážky nás teplé polovině roku obvykle
nevypadávají.
Všeobecná cirkulace (proudění) vzduchu
vzniká podstatě důsledku nerovnoměrné
ho rozdělení slunečního záření různých ze
měpisných šířkách, zemské rotace, nerovností
zemského povrchu jeho rozdělení pevni-
29
. Jsou součástí všech typů atmosféric
kých front vyskytují oblastech výško
vých cyklón brázd nízkého tlaku vzduchu
