2. Jsou vodními nebo smíšený
mi oblaky. Průmyslová obla-
kajsou velmi zvláštním druhem oblaků. Nimbostratus šedá, často tmavá hustá
oblačná vrstva, která vlivem vypadávání
trvalých srážek (déšť nebo sníh) matný
rozplývavý vzhled. Bývají často přízna
kem rozpadu oblačnosti, zvláště kupovité. vzdu
chové částice však působí ještě další síly: síla
zemské rotace, odstředivá síla částice
v blízkosti zemského povrchu též síla tření.Altocumulus skupiny nebo vrstvy bílých
oblaků, majících vlastní stíny. Skládají z
malých oblačných častí, které jsou navzá
jem oddělené. Podle jejich slože
ní vodní, ledová smíšená.
6.
Oblaka cirrus, cirrocumulus cirrostratus
jsou představiteli oblaků vysokého patra. součástí teplých studených front.
Směrem větru rozumí směr odkud vítr vane.
Všeobecná cirkulace (proudění) vzduchu
vzniká podstatě důsledku nerovnoměrné
ho rozdělení slunečního záření různých ze
měpisných šířkách, zemské rotace, nerovností
zemského povrchu jeho rozdělení pevni-
29
.vrstevnaté oblačnosti počínaje vysokou (cirrus,
cirrostratus), pak střední (altostratus) konče
nízkou oblačností (stratus, nimbostratus).
5.
Proudění vzduchu,
atmosférické útvary
Vzduch atmosféře jen zřídka klidu. Vítr vzniká mezi
dvěma místy odlišným tlakem vzduchu.
9. Nevypadávají
z nich srážky. Známá jsou oblaka typu cumulus, která
vznikala severozápadních Cechách nad elek
trárnami Tušimicích Prunéřově době, kdy
ještě nebyly vybaveny odlučovači. Jeho vrcholy čas
to rozšiřují podoby kovadlin. Oblaka altocumulus altostratus jsou
představitelé středního patra.
Podle celkového vzhledu dělíme oblaka na
deset základních typů:
1.Cumulonimbus mohutný hustý oblak
velkého vertikálního rozsahu podobě hor
nebo obrovských věží. Vertikální rozsah několik
kilometrů, vrcholky mohou prorůstat tro-
popauzou. teplé
polovině roku vodní, zimní polovině
často obsahuje ledové krystalky. většinou beze srážek. vyskytují
v polárních oblastech km, střed
ních zeměpisných šířkách tropic
kých oblastech km. Vzniká většinou důsledku termické
konvekce. Cirrocumulus menší nebo větší, tenké vrst
vy bílých oblaků bez vlastního stínu. Jsou vodní nebo smí
šené, mohou nich vypadávat slabší srážky
až zemský povrch.
Srážky nás teplé polovině roku obvykle
nevypadávají. Mají značný vertikální
rozsah. Bývají pří
znakem blízkosti atmosférické fronty.
4.
Podie vzniku vývoje rozeznáváme oblaka
frontální, nefrontální, kupovitá, vrstevnatá, oro-
grafická, průmyslová apod.
7.
U větru odděleně sleduje směr rychlost.
Základna bývá tmavá téměř vodorovná. Obvykle tak
chápeme vodorovnou složku tohoto pohybu. Jsou něj
vázány bouřky. Čás
tice vzduchu jsou uváděny pohybu smě
ru vyššího tlaku tlaku nižšímu.Cirrostratus průsvitný bělavý oblačný
závoj, který úplně nebo částečně zakrývá
oblohu dává vznik halovým jevům. Jsou složeny ledových krystalků,
ale nevypadávají nich srážky. Strukturou
se neliší mlhy. Často vyskytují studeném
vzduchu před nebo ještě častěji přecho
du studeného vzduchu.
Za přízemní vítr meteorologii považuje
vítr standardní výšce nad zemí, kde
proudění vzduchu není bezprostředně narušo
váno terénními překážkami.
Jejich výskyt souvisí atmosférickými fron
tami, zvláště studenými. Někdy
má podobu roztrhaných chuchvalců. Většinou vznikají uvnitř vzducho
vých hmot nebo studených frontách, na
teplých frontách ranních hodinách.
3. Cirrus jemná vlákna nebo bílé plošky nebo
pruhy, které nezeslabujísluneční, ani měsíční
světlo. Slunce není vidět.
Pohyb vzduchu atmosféře vzhledem zem
skému povrchu nazýváme vítr. ob
laku vyskytuje velké centrum záporného
elektrického náboje dolní části oblaku a
kladného náboje horní části oblaku. Skládají částic podobných dlaž
dicím, oblázkům apod. Jsou
oblaky ledovými nevypadávají nich sráž
ky.
Vertikální rozsah oblaku bývá velmi rozdíl
ný.
10. Vyskytují převážně výšky
asi km. Oblak bývá
často tak tenký, lze pozorovat obrysy slun
ce. Jsou
zpravidla oblaky ledovými, někdy však mo
hou obsahovat přechlazené vodní kapky. Bývají většinou
smíšenými oblaky. Cumulus osamocený oblak, hustý, ostře
ohraničenými okraji podobný „karfiolu“. Stratus šedavá oblačná vrstva jednotvár
nou základnou, níž vypadává mrholení,
ledové jehličky nebo sněhová zrna. Oblaka strato
cumulus, stratus cumulus jsou představitelé
nízkého patra. Pod
touto vrstvou vyskytují nízké roztrhané
oblaky „špatného počasí“.
8.
V polárních oblastech vyskytují výškách
3 km, středních zeměpisných šířkách
5 tropických oblastech do
18 km. Jejich
vznik vývoj totiž souvisí umělým uvolňo
váním odpadního tepla, vodní páry, popř. Jsou součástí všech typů atmosféric
kých front vyskytují oblastech výško
vých cyklón brázd nízkého tlaku vzduchu. Stratocumulus šedé nebo bělavé menší
nebo větší skupiny oblaků, které mají tmavá
místa. Cumulonimbus vyskytuje napříč
všemi výškovými patry nimbostratus dol
ním středním patře. Altostratus šedavá nebo modravá oblačná
vrstva vláknitou strukturou pokrývající
úplně nebo částečně oblohu. růz
ných znečišťujících příměsí při průmyslové čin
nosti. typická součást oblačných systémů
atmosférických front, zejména teplých
