Energie ze všech stran

| Kategorie: Sborník  | Tento dokument chci!

JAK SKLADOVAT ENERGII ENERGIE A JEJÍ PŘEMĚNY BYDLENÍ A ENERGIE ENERGIE A POČASÍ ELEKTRICKÁ DOPRAVA TRH SELEKTŘINOU SUPER NOVINKY

Autor: ČEZ

Strana 31 z 60

Vámi hledaný text obsahuje tato stránku dokumentu který není autorem určen k veřejnému šíření.

Jak získat tento dokument?






Poznámky redaktora
2. Jsou vodními nebo smíšený­ mi oblaky. Průmyslová obla- kajsou velmi zvláštním druhem oblaků. Nimbostratus šedá, často tmavá hustá oblačná vrstva, která vlivem vypadávání trvalých srážek (déšť nebo sníh) matný rozplývavý vzhled. Bývají často přízna­ kem rozpadu oblačnosti, zvláště kupovité. vzdu­ chové částice však působí ještě další síly: síla zemské rotace, odstředivá síla částice v blízkosti zemského povrchu též síla tření.Altocumulus skupiny nebo vrstvy bílých oblaků, majících vlastní stíny. Skládají z malých oblačných častí, které jsou navzá­ jem oddělené. Podle jejich slože­ ní vodní, ledová smíšená. 6. Oblaka cirrus, cirrocumulus cirrostratus jsou představiteli oblaků vysokého patra. součástí teplých studených front. Směrem větru rozumí směr odkud vítr vane. Všeobecná cirkulace (proudění) vzduchu vzniká podstatě důsledku nerovnoměrné­ ho rozdělení slunečního záření různých ze­ měpisných šířkách, zemské rotace, nerovností zemského povrchu jeho rozdělení pevni- 29 .vrstevnaté oblačnosti počínaje vysokou (cirrus, cirrostratus), pak střední (altostratus) konče nízkou oblačností (stratus, nimbostratus). 5. Proudění vzduchu, atmosférické útvary Vzduch atmosféře jen zřídka klidu. Vítr vzniká mezi dvěma místy odlišným tlakem vzduchu. 9. Nevypadávají z nich srážky. Známá jsou oblaka typu cumulus, která vznikala severozápadních Cechách nad elek­ trárnami Tušimicích Prunéřově době, kdy ještě nebyly vybaveny odlučovači. Jeho vrcholy čas­ to rozšiřují podoby kovadlin. Oblaka altocumulus altostratus jsou představitelé středního patra. Podle celkového vzhledu dělíme oblaka na deset základních typů: 1.Cumulonimbus mohutný hustý oblak velkého vertikálního rozsahu podobě hor nebo obrovských věží. Vertikální rozsah několik kilometrů, vrcholky mohou prorůstat tro- popauzou. teplé polovině roku vodní, zimní polovině často obsahuje ledové krystalky. většinou beze srážek. vyskytují v polárních oblastech km, střed­ ních zeměpisných šířkách tropic­ kých oblastech km. Vzniká většinou důsledku termické konvekce. Cirrocumulus menší nebo větší, tenké vrst­ vy bílých oblaků bez vlastního stínu. Jsou vodní nebo smí­ šené, mohou nich vypadávat slabší srážky až zemský povrch. Srážky nás teplé polovině roku obvykle nevypadávají. Mají značný vertikální rozsah. Bývají pří­ znakem blízkosti atmosférické fronty. 4. Podie vzniku vývoje rozeznáváme oblaka frontální, nefrontální, kupovitá, vrstevnatá, oro- grafická, průmyslová apod. 7. U větru odděleně sleduje směr rychlost. Základna bývá tmavá téměř vodorovná. Obvykle tak chápeme vodorovnou složku tohoto pohybu. Jsou něj vázány bouřky. Čás­ tice vzduchu jsou uváděny pohybu smě­ ru vyššího tlaku tlaku nižšímu.Cirrostratus průsvitný bělavý oblačný závoj, který úplně nebo částečně zakrývá oblohu dává vznik halovým jevům. Jsou složeny ledových krystalků, ale nevypadávají nich srážky. Strukturou se neliší mlhy. Často vyskytují studeném vzduchu před nebo ještě častěji přecho­ du studeného vzduchu. Za přízemní vítr meteorologii považuje vítr standardní výšce nad zemí, kde proudění vzduchu není bezprostředně narušo­ váno terénními překážkami. Jejich výskyt souvisí atmosférickými fron­ tami, zvláště studenými. Někdy má podobu roztrhaných chuchvalců. Většinou vznikají uvnitř vzducho­ vých hmot nebo studených frontách, na teplých frontách ranních hodinách. 3. Cirrus jemná vlákna nebo bílé plošky nebo pruhy, které nezeslabujísluneční, ani měsíční světlo. Slunce není vidět. Pohyb vzduchu atmosféře vzhledem zem­ skému povrchu nazýváme vítr. ob­ laku vyskytuje velké centrum záporného elektrického náboje dolní části oblaku a kladného náboje horní části oblaku. Skládají částic podobných dlaž­ dicím, oblázkům apod. Jsou oblaky ledovými nevypadávají nich sráž­ ky. Vertikální rozsah oblaku bývá velmi rozdíl­ ný. 10. Vyskytují převážně výšky asi km. Oblak bývá často tak tenký, lze pozorovat obrysy slun­ ce. Jsou zpravidla oblaky ledovými, někdy však mo­ hou obsahovat přechlazené vodní kapky. Bývají většinou smíšenými oblaky. Cumulus osamocený oblak, hustý, ostře ohraničenými okraji podobný „karfiolu“. Stratus šedavá oblačná vrstva jednotvár­ nou základnou, níž vypadává mrholení, ledové jehličky nebo sněhová zrna. Oblaka strato­ cumulus, stratus cumulus jsou představitelé nízkého patra. Pod touto vrstvou vyskytují nízké roztrhané oblaky „špatného počasí“. 8. V polárních oblastech vyskytují výškách 3 km, středních zeměpisných šířkách 5 tropických oblastech do 18 km. Jejich vznik vývoj totiž souvisí umělým uvolňo­ váním odpadního tepla, vodní páry, popř. Jsou součástí všech typů atmosféric­ kých front vyskytují oblastech výško­ vých cyklón brázd nízkého tlaku vzduchu. Stratocumulus šedé nebo bělavé menší nebo větší skupiny oblaků, které mají tmavá místa. Cumulonimbus vyskytuje napříč všemi výškovými patry nimbostratus dol­ ním středním patře. Altostratus šedavá nebo modravá oblačná vrstva vláknitou strukturou pokrývající úplně nebo částečně oblohu. růz­ ných znečišťujících příměsí při průmyslové čin­ nosti. typická součást oblačných systémů atmosférických front, zejména teplých