6.
Podle celkového vzhledu dělíme oblaka na
deset základních typů:
1. teplé
polovině roku vodní, zimní polovině
často obsahuje ledové krystalky.
9. Vítr vzniká mezi
dvěma místy odlišným tlakem vzduchu.
4.
8. součástí teplých studených front. Bývají pří
znakem blízkosti atmosférické fronty. Mají značný vertikální
rozsah. Oblak bývá
často tak tenký, lze pozorovat obrysy slun
ce. Podle jejich slože
ní vodní, ledová smíšená. Jsou součástí všech typů atmosféric
kých front vyskytují oblastech výško
vých cyklón brázd nízkého tlaku vzduchu. Cirrocumulus menší nebo větší, tenké vrst
vy bílých oblaků bez vlastního stínu. Jsou něj
vázány bouřky. Obvykle tak
chápeme vodorovnou složku tohoto pohybu.Cumulonimbus mohutný hustý oblak
velkého vertikálního rozsahu podobě hor
nebo obrovských věží.
10.
Jejich výskyt souvisí atmosférickými fron
tami, zvláště studenými.vrstevnaté oblačnosti počínaje vysokou (cirrus,
cirrostratus), pak střední (altostratus) konče
nízkou oblačností (stratus, nimbostratus). Jeho vrcholy čas
to rozšiřují podoby kovadlin. Altostratus šedavá nebo modravá oblačná
vrstva vláknitou strukturou pokrývající
úplně nebo částečně oblohu.
2. vyskytují
v polárních oblastech km, střed
ních zeměpisných šířkách tropic
kých oblastech km.
V polárních oblastech vyskytují výškách
3 km, středních zeměpisných šířkách
5 tropických oblastech do
18 km. Pod
touto vrstvou vyskytují nízké roztrhané
oblaky „špatného počasí“. ob
laku vyskytuje velké centrum záporného
elektrického náboje dolní části oblaku a
kladného náboje horní části oblaku. Jsou
zpravidla oblaky ledovými, někdy však mo
hou obsahovat přechlazené vodní kapky. Cirrus jemná vlákna nebo bílé plošky nebo
pruhy, které nezeslabujísluneční, ani měsíční
světlo. Jsou složeny ledových krystalků,
ale nevypadávají nich srážky. Často vyskytují studeném
vzduchu před nebo ještě častěji přecho
du studeného vzduchu. Nimbostratus šedá, často tmavá hustá
oblačná vrstva, která vlivem vypadávání
trvalých srážek (déšť nebo sníh) matný
rozplývavý vzhled.Altocumulus skupiny nebo vrstvy bílých
oblaků, majících vlastní stíny. Vertikální rozsah několik
kilometrů, vrcholky mohou prorůstat tro-
popauzou.
Pohyb vzduchu atmosféře vzhledem zem
skému povrchu nazýváme vítr.
Vertikální rozsah oblaku bývá velmi rozdíl
ný.
Srážky nás teplé polovině roku obvykle
nevypadávají. Jsou
oblaky ledovými nevypadávají nich sráž
ky. Oblaka altocumulus altostratus jsou
představitelé středního patra. vzdu
chové částice však působí ještě další síly: síla
zemské rotace, odstředivá síla částice
v blízkosti zemského povrchu též síla tření. Slunce není vidět. Bývají často přízna
kem rozpadu oblačnosti, zvláště kupovité.
3. Jejich
vznik vývoj totiž souvisí umělým uvolňo
váním odpadního tepla, vodní páry, popř.
Všeobecná cirkulace (proudění) vzduchu
vzniká podstatě důsledku nerovnoměrné
ho rozdělení slunečního záření různých ze
měpisných šířkách, zemské rotace, nerovností
zemského povrchu jeho rozdělení pevni-
29
. Jsou vodní nebo smí
šené, mohou nich vypadávat slabší srážky
až zemský povrch. Skládají z
malých oblačných častí, které jsou navzá
jem oddělené. Většinou vznikají uvnitř vzducho
vých hmot nebo studených frontách, na
teplých frontách ranních hodinách. růz
ných znečišťujících příměsí při průmyslové čin
nosti. Vzniká většinou důsledku termické
konvekce.
Proudění vzduchu,
atmosférické útvary
Vzduch atmosféře jen zřídka klidu.
Základna bývá tmavá téměř vodorovná.
U větru odděleně sleduje směr rychlost.Cirrostratus průsvitný bělavý oblačný
závoj, který úplně nebo částečně zakrývá
oblohu dává vznik halovým jevům.
Podie vzniku vývoje rozeznáváme oblaka
frontální, nefrontální, kupovitá, vrstevnatá, oro-
grafická, průmyslová apod. Průmyslová obla-
kajsou velmi zvláštním druhem oblaků. Cumulus osamocený oblak, hustý, ostře
ohraničenými okraji podobný „karfiolu“. typická součást oblačných systémů
atmosférických front, zejména teplých.
Směrem větru rozumí směr odkud vítr vane. Někdy
má podobu roztrhaných chuchvalců.
Oblaka cirrus, cirrocumulus cirrostratus
jsou představiteli oblaků vysokého patra.
7. Cumulonimbus vyskytuje napříč
všemi výškovými patry nimbostratus dol
ním středním patře. Stratocumulus šedé nebo bělavé menší
nebo větší skupiny oblaků, které mají tmavá
místa. Stratus šedavá oblačná vrstva jednotvár
nou základnou, níž vypadává mrholení,
ledové jehličky nebo sněhová zrna.
5. Skládají částic podobných dlaž
dicím, oblázkům apod. Čás
tice vzduchu jsou uváděny pohybu smě
ru vyššího tlaku tlaku nižšímu. Bývají většinou
smíšenými oblaky. Nevypadávají
z nich srážky. Známá jsou oblaka typu cumulus, která
vznikala severozápadních Cechách nad elek
trárnami Tušimicích Prunéřově době, kdy
ještě nebyly vybaveny odlučovači. Oblaka strato
cumulus, stratus cumulus jsou představitelé
nízkého patra.
Za přízemní vítr meteorologii považuje
vítr standardní výšce nad zemí, kde
proudění vzduchu není bezprostředně narušo
váno terénními překážkami. Vyskytují převážně výšky
asi km. Jsou vodními nebo smíšený
mi oblaky. většinou beze srážek. Strukturou
se neliší mlhy
