Skládají z
malých oblačných častí, které jsou navzá
jem oddělené.
Podle celkového vzhledu dělíme oblaka na
deset základních typů:
1.
8. vyskytují
v polárních oblastech km, střed
ních zeměpisných šířkách tropic
kých oblastech km.
Proudění vzduchu,
atmosférické útvary
Vzduch atmosféře jen zřídka klidu. Jsou součástí všech typů atmosféric
kých front vyskytují oblastech výško
vých cyklón brázd nízkého tlaku vzduchu. Podle jejich slože
ní vodní, ledová smíšená.
Vertikální rozsah oblaku bývá velmi rozdíl
ný. Jeho vrcholy čas
to rozšiřují podoby kovadlin. Nevypadávají
z nich srážky. Průmyslová obla-
kajsou velmi zvláštním druhem oblaků. Čás
tice vzduchu jsou uváděny pohybu smě
ru vyššího tlaku tlaku nižšímu. ob
laku vyskytuje velké centrum záporného
elektrického náboje dolní části oblaku a
kladného náboje horní části oblaku.
Všeobecná cirkulace (proudění) vzduchu
vzniká podstatě důsledku nerovnoměrné
ho rozdělení slunečního záření různých ze
měpisných šířkách, zemské rotace, nerovností
zemského povrchu jeho rozdělení pevni-
29
.
Základna bývá tmavá téměř vodorovná. Skládají částic podobných dlaž
dicím, oblázkům apod. růz
ných znečišťujících příměsí při průmyslové čin
nosti. Bývají většinou
smíšenými oblaky. Slunce není vidět. Jsou vodní nebo smí
šené, mohou nich vypadávat slabší srážky
až zemský povrch. Cumulonimbus vyskytuje napříč
všemi výškovými patry nimbostratus dol
ním středním patře. Oblaka strato
cumulus, stratus cumulus jsou představitelé
nízkého patra. Jejich
vznik vývoj totiž souvisí umělým uvolňo
váním odpadního tepla, vodní páry, popř.
2.
Pohyb vzduchu atmosféře vzhledem zem
skému povrchu nazýváme vítr. vzdu
chové částice však působí ještě další síly: síla
zemské rotace, odstředivá síla částice
v blízkosti zemského povrchu též síla tření. Vyskytují převážně výšky
asi km. Stratocumulus šedé nebo bělavé menší
nebo větší skupiny oblaků, které mají tmavá
místa.
4.
U větru odděleně sleduje směr rychlost.
Oblaka cirrus, cirrocumulus cirrostratus
jsou představiteli oblaků vysokého patra. Někdy
má podobu roztrhaných chuchvalců. Jsou něj
vázány bouřky. Nimbostratus šedá, často tmavá hustá
oblačná vrstva, která vlivem vypadávání
trvalých srážek (déšť nebo sníh) matný
rozplývavý vzhled. Cumulus osamocený oblak, hustý, ostře
ohraničenými okraji podobný „karfiolu“. Jsou
zpravidla oblaky ledovými, někdy však mo
hou obsahovat přechlazené vodní kapky. Oblak bývá
často tak tenký, lze pozorovat obrysy slun
ce. teplé
polovině roku vodní, zimní polovině
často obsahuje ledové krystalky. Většinou vznikají uvnitř vzducho
vých hmot nebo studených frontách, na
teplých frontách ranních hodinách.
10. většinou beze srážek.
Srážky nás teplé polovině roku obvykle
nevypadávají. Vítr vzniká mezi
dvěma místy odlišným tlakem vzduchu.
7.Cumulonimbus mohutný hustý oblak
velkého vertikálního rozsahu podobě hor
nebo obrovských věží.
5. Pod
touto vrstvou vyskytují nízké roztrhané
oblaky „špatného počasí“. součástí teplých studených front. Stratus šedavá oblačná vrstva jednotvár
nou základnou, níž vypadává mrholení,
ledové jehličky nebo sněhová zrna. Jsou vodními nebo smíšený
mi oblaky. Strukturou
se neliší mlhy. Oblaka altocumulus altostratus jsou
představitelé středního patra. Vzniká většinou důsledku termické
konvekce.Altocumulus skupiny nebo vrstvy bílých
oblaků, majících vlastní stíny.
9.
V polárních oblastech vyskytují výškách
3 km, středních zeměpisných šířkách
5 tropických oblastech do
18 km. Známá jsou oblaka typu cumulus, která
vznikala severozápadních Cechách nad elek
trárnami Tušimicích Prunéřově době, kdy
ještě nebyly vybaveny odlučovači.Cirrostratus průsvitný bělavý oblačný
závoj, který úplně nebo částečně zakrývá
oblohu dává vznik halovým jevům. Bývají pří
znakem blízkosti atmosférické fronty. Jsou
oblaky ledovými nevypadávají nich sráž
ky.
3. Často vyskytují studeném
vzduchu před nebo ještě častěji přecho
du studeného vzduchu. Cirrocumulus menší nebo větší, tenké vrst
vy bílých oblaků bez vlastního stínu.
Jejich výskyt souvisí atmosférickými fron
tami, zvláště studenými. typická součást oblačných systémů
atmosférických front, zejména teplých. Bývají často přízna
kem rozpadu oblačnosti, zvláště kupovité.
Podie vzniku vývoje rozeznáváme oblaka
frontální, nefrontální, kupovitá, vrstevnatá, oro-
grafická, průmyslová apod. Mají značný vertikální
rozsah.
Za přízemní vítr meteorologii považuje
vítr standardní výšce nad zemí, kde
proudění vzduchu není bezprostředně narušo
váno terénními překážkami.
6. Jsou složeny ledových krystalků,
ale nevypadávají nich srážky. Vertikální rozsah několik
kilometrů, vrcholky mohou prorůstat tro-
popauzou. Cirrus jemná vlákna nebo bílé plošky nebo
pruhy, které nezeslabujísluneční, ani měsíční
světlo. Obvykle tak
chápeme vodorovnou složku tohoto pohybu.
Směrem větru rozumí směr odkud vítr vane.vrstevnaté oblačnosti počínaje vysokou (cirrus,
cirrostratus), pak střední (altostratus) konče
nízkou oblačností (stratus, nimbostratus). Altostratus šedavá nebo modravá oblačná
vrstva vláknitou strukturou pokrývající
úplně nebo částečně oblohu
