vzdu
chové částice však působí ještě další síly: síla
zemské rotace, odstředivá síla částice
v blízkosti zemského povrchu též síla tření.Altocumulus skupiny nebo vrstvy bílých
oblaků, majících vlastní stíny.
Podle celkového vzhledu dělíme oblaka na
deset základních typů:
1. Cumulus osamocený oblak, hustý, ostře
ohraničenými okraji podobný „karfiolu“. Vítr vzniká mezi
dvěma místy odlišným tlakem vzduchu. Oblaka strato
cumulus, stratus cumulus jsou představitelé
nízkého patra.
Vertikální rozsah oblaku bývá velmi rozdíl
ný. Strukturou
se neliší mlhy. Vertikální rozsah několik
kilometrů, vrcholky mohou prorůstat tro-
popauzou.
Všeobecná cirkulace (proudění) vzduchu
vzniká podstatě důsledku nerovnoměrné
ho rozdělení slunečního záření různých ze
měpisných šířkách, zemské rotace, nerovností
zemského povrchu jeho rozdělení pevni-
29
. Jsou
zpravidla oblaky ledovými, někdy však mo
hou obsahovat přechlazené vodní kapky.
8. Stratus šedavá oblačná vrstva jednotvár
nou základnou, níž vypadává mrholení,
ledové jehličky nebo sněhová zrna. Cirrus jemná vlákna nebo bílé plošky nebo
pruhy, které nezeslabujísluneční, ani měsíční
světlo. Jejich
vznik vývoj totiž souvisí umělým uvolňo
váním odpadního tepla, vodní páry, popř. Podle jejich slože
ní vodní, ledová smíšená.
2.
6. Jsou vodní nebo smí
šené, mohou nich vypadávat slabší srážky
až zemský povrch. Jeho vrcholy čas
to rozšiřují podoby kovadlin.
U větru odděleně sleduje směr rychlost. Slunce není vidět.
Jejich výskyt souvisí atmosférickými fron
tami, zvláště studenými.
Podie vzniku vývoje rozeznáváme oblaka
frontální, nefrontální, kupovitá, vrstevnatá, oro-
grafická, průmyslová apod. Nimbostratus šedá, často tmavá hustá
oblačná vrstva, která vlivem vypadávání
trvalých srážek (déšť nebo sníh) matný
rozplývavý vzhled.
Směrem větru rozumí směr odkud vítr vane.
Za přízemní vítr meteorologii považuje
vítr standardní výšce nad zemí, kde
proudění vzduchu není bezprostředně narušo
váno terénními překážkami. Jsou něj
vázány bouřky. Cirrocumulus menší nebo větší, tenké vrst
vy bílých oblaků bez vlastního stínu. Skládají z
malých oblačných častí, které jsou navzá
jem oddělené.
V polárních oblastech vyskytují výškách
3 km, středních zeměpisných šířkách
5 tropických oblastech do
18 km. Stratocumulus šedé nebo bělavé menší
nebo větší skupiny oblaků, které mají tmavá
místa. teplé
polovině roku vodní, zimní polovině
často obsahuje ledové krystalky.vrstevnaté oblačnosti počínaje vysokou (cirrus,
cirrostratus), pak střední (altostratus) konče
nízkou oblačností (stratus, nimbostratus). Průmyslová obla-
kajsou velmi zvláštním druhem oblaků.
Proudění vzduchu,
atmosférické útvary
Vzduch atmosféře jen zřídka klidu. ob
laku vyskytuje velké centrum záporného
elektrického náboje dolní části oblaku a
kladného náboje horní části oblaku. Jsou součástí všech typů atmosféric
kých front vyskytují oblastech výško
vých cyklón brázd nízkého tlaku vzduchu. Bývají často přízna
kem rozpadu oblačnosti, zvláště kupovité. Oblak bývá
často tak tenký, lze pozorovat obrysy slun
ce. Jsou
oblaky ledovými nevypadávají nich sráž
ky. Skládají částic podobných dlaž
dicím, oblázkům apod. Čás
tice vzduchu jsou uváděny pohybu smě
ru vyššího tlaku tlaku nižšímu.
4. Někdy
má podobu roztrhaných chuchvalců.Cirrostratus průsvitný bělavý oblačný
závoj, který úplně nebo částečně zakrývá
oblohu dává vznik halovým jevům. vyskytují
v polárních oblastech km, střed
ních zeměpisných šířkách tropic
kých oblastech km.
Oblaka cirrus, cirrocumulus cirrostratus
jsou představiteli oblaků vysokého patra. Vzniká většinou důsledku termické
konvekce. většinou beze srážek.
9.
3. Často vyskytují studeném
vzduchu před nebo ještě častěji přecho
du studeného vzduchu. růz
ných znečišťujících příměsí při průmyslové čin
nosti. typická součást oblačných systémů
atmosférických front, zejména teplých.
7.
5. Známá jsou oblaka typu cumulus, která
vznikala severozápadních Cechách nad elek
trárnami Tušimicích Prunéřově době, kdy
ještě nebyly vybaveny odlučovači.Cumulonimbus mohutný hustý oblak
velkého vertikálního rozsahu podobě hor
nebo obrovských věží. Nevypadávají
z nich srážky. součástí teplých studených front. Altostratus šedavá nebo modravá oblačná
vrstva vláknitou strukturou pokrývající
úplně nebo částečně oblohu. Mají značný vertikální
rozsah. Jsou vodními nebo smíšený
mi oblaky. Cumulonimbus vyskytuje napříč
všemi výškovými patry nimbostratus dol
ním středním patře. Pod
touto vrstvou vyskytují nízké roztrhané
oblaky „špatného počasí“.
Pohyb vzduchu atmosféře vzhledem zem
skému povrchu nazýváme vítr. Obvykle tak
chápeme vodorovnou složku tohoto pohybu. Většinou vznikají uvnitř vzducho
vých hmot nebo studených frontách, na
teplých frontách ranních hodinách. Jsou složeny ledových krystalků,
ale nevypadávají nich srážky.
10. Oblaka altocumulus altostratus jsou
představitelé středního patra. Bývají většinou
smíšenými oblaky. Vyskytují převážně výšky
asi km. Bývají pří
znakem blízkosti atmosférické fronty.
Základna bývá tmavá téměř vodorovná.
Srážky nás teplé polovině roku obvykle
nevypadávají
