Energetická účinnost v českých zemích za posledních 100 let

| Kategorie: Firemní tiskovina  | Tento dokument chci!

Vydal: Ministerstvo průmyslu a obchodu MPO

Strana 58 z 176

Vámi hledaný text obsahuje tato stránku dokumentu který není autorem určen k veřejnému šíření.

Jak získat tento dokument?






Poznámky redaktora
Proto také vznikající produkty vykazují proti vysokotepelné destilaci jiné chemické složení. Zbytek retortách byl pevný koks. Čtvrtý způsob zušlechťování uhlí byla hydrogenace. Smůly používá briketování. plynu vysoké procento CH4 malé množství koks méněcenný, křehký pórovitý, a obsahuje 12-16 těkavých součástí. olej asi 53,5% palivo pro Dieselovy motory, výrobě parafinu mazacích olejů; tvrdý parafin asi 8,0% výrobě svíček, náhradního vosku, parketových past, olejového papíru appretur; měkký parafin asi 2,0% výrobě různých vosků, impregnaci sirkových dřev; fresol obsahem 60-90% kreosotu asi 14,0% desinfekci, impregnaci, jako olej mazání os; koks pro zkokování smoly asi 3,0% jako surovina pro elektroprůmysl výrobě elektrod; zbytek jsou jiné produkty ztráty 14%. Prová- děla tím způsobem, jemné směsi uhlí dehtem, nebo dehtu samotného, spolupůsobení vhodného katalyzátoru, při teplotě 450 °C, tlaku 300 350 atm. Třetí způsob zušlechťování uhlí bylo doutnění, nebo ne- správně švelování podle německého schwellen. Plynu užívalo vytápění pecí, koksu výrobě generáto- rového plynu pro topení domácnostech ústředních tope- ních. první stupeň hydrogenace. Nejznámější průmyslová destilace kamenného uhlí byla výroba koksu koksárnách vý- roba plynu plynárnách. Výtěžek po- honných látek, získaný hydrogenací, mohl být 70-80 vzta- ženo množství použitého dehtu, takže dalo mluvit do- konalém rozřešení problému přeměny těžkých uhlovodíků v lehké. Dehet zpracovával chemicky, získával unikají- cích par buď chlazením nebo posledních letech v elektrofiltrech podle systému Siemens-Lurgi-Kotrell. Kapitola cích získal při něm podle povahy zplynovaného paliva a účelnou kombinací přídavného vzduchu páry buď plyn ge- nerátorový nebo plyn vodní, nebo směs obou, tak zvaný plyn smíšený. Získává se jako konečný výrobek hnědouhelných dehtů asi 35-45 ben- benzin asi 3,0% sloužící jako pohonná látka, event. tehdy přišli chemikové to, že při přehřátí získaných olejů určitého tlaku může nastat roz- klad olejových molekul, které štěpí jednak lehké uhlovo- díky plynné benziny, jednak nejtěžší jako smůla koks. Zařízení hydrogenační pro zmíněné vysoké teploty tlaky byla ovšem velmi drahá, nehledě značné spotřebě energie, nutné výrobě, přebytku těžko prodejného méněcenného koksu. Výhřevnost kolísala podle složení 1000 5000 kal. Zpracovával dříve destilací, v novější době mimo štěpením hydrogenací. Podobně jako při krakování bylo možno stupeň hydroge- nace libovolně regulovat, tím vyrábět konečné produkty v množství jakosti, podle požadavků konsumu. vzájemně sloučily. Vzniklý plyn dehet byly tvořeny směsí různých sloučenin, hlavně uhlovodíků, vzniklých chemickým rozkladem uhlí pů- sobením vysokých teplot, při čemž některé ještě částečně rozložily, event. Při tom byl vý- těžek lehkých pohonných látek vždy mnohem menší než olejů a ostatních destilačních produktů, nimiž továrny brzy ne- věděly rady. Dehet olejovitá tekutina hnědočervené barvy, charakteristického zápachu kyselině karbolové, po případě naftalinu. kyslíkatých sloučenin obsahuje fenoly, dále podle obsahu síry uhlí malé množství sírových sloučenin pyridinových zásad. Při po- kračujícím rychlém vzrůstu motorové dopravy pozemní, lodní i letecké rostla úměrně spotřeba pohonných hmot tím také nafty dehtu, jako suroviny pro jejich výrobu.58 3. stojatých ko- morových pecích vtlačoval vodík. 4. Pro toto uměle vyvolané štěpení molekul byl původní název krakování anglického „crack“, značící lámání molekul (tuto metodu první zavedl naftový průmysl Americe). nízkotepelný dehet nebo pradehet, velmi hodnotná surovina, nejcennější tohoto procesu, neporušená pyrogenetickým rozkladem při vysokých teplotách jako dehet plynárenský koksárenský. Byla době nejmodernější syntetická přeměna uhlovodíků dala vý- hodně kombinovat vysokotlakou hydrogenací, protože zpra- cuje bezezbytku koks, který hydrogenaci zbývá pro svou horší kvalitu těžko prodejný. Proto hledal způsob, jak zvýšit výtěžek pohonných látek na úkor ostatních produktů. čištění parafínu; solarový olej asi 1,0% dříve používaný místo petroleje, nyní jako pohonná látka rozpustidlo; žlutý olej asi 1,5% čištění, jako rozpustidlo, pohonu Diesel. Proto snažili chemikové řešení dokonalejší, které bylo nalezeno Fischer-Tropschově metodě. Druhý nejstarší nejznámější způsob bylo odplyňování uhlí, jinak též karbonizace neb destilace. Doutnění hnědého uhlí probíhalo speciálních pecích vytá- pěných plynem, kde uhlí pomalu zahřívá destiluje., používalo vytápění pecí hutnictví plynárenství, vodního plynu při tepelném zpracování kovů, vodního plynu o zvlášť vysokém obsahu vodíku hydrogenaci, konečně smíšeného plynu pohonu stabilních automobilních motorů na nasávaný plyn. Destilací hnědouhelného dehtu získá . Složením není jednotná látka, jež vlastně směs velkého počtu uhlovodíků jejich sloučenin různém bodu varu mezi 40-400 °C. Například jednoho litru zemního oleje získá pouze benzinu, ale 40-50 mazacích olejů. Tab. Zplodiny jsou vodní pára, která prchá, dále lehčí uhlovodíky plynné, dehet a polokoks. Rozdíl mezi oběma byl dán pouze přizpůsobením zařízení podmínek destilace hlavnímu účelu výroby, tj. Tento olej hydroge- nuje druhé znovu, změní lehké uhlovodíky kapalné, benziny plynné, butan propan, jichž užívalo stlačených v ocelových lahvích pod názvem pohonný nebo tekutý plyn k pohonu automobilů. motorů; plyn. Zato dehet, získaný doutněním, tzv.) Destilací uhlí dehtu získaly sice cenné látky, ale jen ne- patrné procento látek pohonných pro výbušné motory. paraf. Při tom nastává chemická reakce, kterou vodík chemicky váže mění uhlí těžké oleje. Jednalo destilaci za sucha, která spočívala zahřívání uhlí uzavřených retortách bez přístupu vzduchu, při čemž nastal vlivem stoupající teploty chemický rozklad složitějších uhlovodíků uhlovodíky jedno- dušší, které postupně vylučují, jednak formě plynné, jako koksový plyn nebo svítiplyn, jednak kapalné, jako dehet. vlastně také destilace sucha, jenže prováděná při teplotě mnohem nižší, 600 °C, takže vznikající destilační zplodiny nepodlé- hají ještě pyrogenetickému rozkladu jako plynárnách kok- sárnách, kde pracuje při teplotách 1000-1300 °C. (Tab. Zde místě obšírněji zmínit dehtu, středním tří výrobků destilace doutnění, který pro moderní chemii uhlí měl největší význam. plynárnách výrobě největšího množství jako- stního svítiplynu, koksárnách zase výrobě kvalitního koksu, v obou případech byl vedlejším produktem dehet. jedné tuny uhlí získalo doutněním 250 po- lokoksu, 100 dehtu, plynu asi 2,8 benzinu. Vzhledem k tomu, svítiplyn koks byly cennými bezdýmnými palivy, stala destilace důležitým procesem zušlechťování uhlí, pro- tože napomáhala odstranění kouře městské atmosféry tím ke zlepšení zdravotních životních podmínek obyvatelstva