elektronce rozhlasového přístroje běží
proud prostorem, něhož byl vyčerpán vzduch. Ani nedovedeme představit, drátem stalo, kdyby jím
tak rychle elektřina prolétla. Při elektrickém výboji nebo při
blesku proběhne proud vzduchem.
Právě tak když začne pracovat čerpadlo hned teče vzdáleném konci
potrubí voda, jiná voda, než kterou právě dodalo čerpadlo; potrubí je
plné vody čerpadlo svým tlakem vodu vytlačuje stále vpřed. Stejně si
představujeme, drát nějak „plný elektřiny“ nárazem jeden konec
je část elektřiny vytlačena druhém konci ven. toho plyne
zásada, vlastně elektřina (náboj) nedá „dělat“, vyrábět; náboje ne
vyrábíme, jenom přenášíme místa místo. Rychlostí 300 000 vteřinu tento náraz přenese druhý
konec drátu, tam hned „vytéká“ drátu jiný proud. Druh atomu, tím látky, určován
jádrem, velikostí jeho kladného náboje; počet elektronů kolem jádra není
stálý, několik nich může utrhnout nebo vymění jiné.
Drát celé délce plný, není něm dutina, kterou něco jako voda
protékalo. Proudový náraz (elektrické pole) však šíří
touto rychlostí drátem: jednom konci drátu přivedeme proud (impuls,
náraz). drátu, jímž prochází proud, nevidíme ani nejlepším
mikroskopem nic (jen trochu ohřívá). Jedi
ná důležitá změna ním stane: zahřívá průchodem proudu, jak vidíme
32
. Ani pod nejlepším mikroskopem nevidíme nic, drátem
pohybovalo, drát není těžší nebo nějak opotřebený průchodem proudu. Bylo zjištěno, proud je
takto přenášen velikým množstvím záporně nabitých částic, elektrony. Není týž proud,
řekněme tytéž elektrony, částice elektřiny, které jsme drátu přivedli. Elektrický proud
Abychom mohli proud, jeho účinky pozorovat, musíme jej přinutit, aby
tekl ven vodiče.12. Také kondenzátoru nebo akumulá
toru „nabrat“, říkáme nabít, elektřina. Proud jím však protéká znamenitě, přestane téci, jakmile drát
přerušíme.
Jak rychle běží elektrický proud drátem? Podivíte se: vláknem žárovky,
které svítí, když proudem rozžhaveno, běží elektřina rychlostí jenom
několika vteřinu; neběhá dráty úžasnou rychlostí 300 000 za
vteřinu. Ztrácí-li atom
nějaké elektrony, stává kladným; získá-li jich několik, převládá něm
záporná elektřina, záporný. Tro
chu vody můžeme nabrat nádobky. Drát průchodem proudu
nemění, jen podél něho pohybují elektrony.
Vědecký výklad úžasné rychlosti elektřiny složitý.
Atomy všech látek jsou složeny kladně nabitého jádra, kolem něhož víří
různý počet záporných elektronů. Pro praxi stačí, když
si elektřinu představujeme jako nějakou neobyčejně pohyblivou látku, která
teče měděným drátem jako voda teče trubkou (ač toto přirovnání není
přesné). Elektron záporného náboje nedá nijak
„oddělit“, tak jako nedá kladný náboj oddělit jádra. Vzniká tím elektrický proud, jako vody vzniká vodní proud
