Elektrotechnika v teorii a praxi

| Kategorie: Kniha Učebnice  | Tento dokument chci!

Pro: Neurčeno
Vydal: PRÁCE, vydavatelství PRAHA Autor: Bohumil Dobrovolný

Strana 286 z 330

Vámi hledaný text obsahuje tato stránku dokumentu který není autorem určen k veřejnému šíření.

Jak získat tento dokument?






Poznámky redaktora
Prostá samohláska nepře­ tržitý zvuk, souhláska způsob, kterým tento zvuk začínáme nebo kon­ číme. Zvukové vlny jsou však jiného druhu. Náhlým nára­ zem vzduch uvede jeho pružností pohyb vzduch sou­ sední tento pohyb přenáší vzduchem jako pohyb vagó­ nů. Vnímáme tak zvuky asi 20000 kmitů za vteřinu. Předně to vytváření zvuku hrtanu, kde dvě blány, hlasivky, napínané svaly, tvoří úzkou štěrbinu chvějí se, proudí-li mezi nimi vzduch. Dále vytváříme stálý doprovod rychle proměnlivých zvuků změnou tvaru úst. hvízdání netopýrů, které mnohý člověk nikdy neuslyší. Poblíž horní hra­ nice slyšitelnosti např. 379. Doběhne-li vlna ucha, pohybuje bubínkem dopředu a zpět různým tlakem. Tím se podráždí nervy vnitřního ucha a máme dojem zvuku. Telefonie telefony Obr. Druhý vůz odevzdá svůj pohyb třetímu opět zastaví. 379. Hlubší tón delší vlnu. Napětím svalů se mění výška zvuku. První vůz posune druhému stlačí zpruhy nárazníků. Vzduch jistě pružnější než nárazníky (vzpomeňte pneumatiky) má hmotu, což cítíme, když proti nám vane vítr. Tím první vůz zastaví, ale pohybuje nyní druhý. Představme loko­ motivu posunující dlouhou řadu vagónů, která vrazí prvního vagónu a zastaví se. Protože vzduch lehký a pružný, proběhne jím vlna vzdálenost 1000 vte­ řiny.118. Tento zvuk sám sobě není řečí, pouze tón hlasu, který stoupá klesá přízvukem mluvené věty, nebo stálý při zpěvu. Tón pianu má kmitočet 256, obr. oblasti 500 1000 kmitů vteřinu rozdíl mezi nejslabším sotva slyšitelným zvukem nejsilnějším zvukem (který slyšíme bo­ lestivě) asi jedna miliónu. tedy rozmezí velmi veliké. Výška tónů určena počtem kmitů vteřinu (kmitočtem). Tón závisí na 283 . Zvuková vlna šíří vzduchem rychlostí 335 vteřinu. Pod názvem „vlna“ obyčejně představujeme vlnky pobíhající hladině vody, která se zvedá klesá. Mluvíme-li, vytváříme dva rozličné druhy zvuku zároveň. Stářím ztrácejí lidé schopnost slyšet vysoké tóny. Jazyk dělí ústa dvě dutiny, prvou jazykem otvorem mezi ja­ zykem patrem) druhou vpředu otvorem mezi rty). Ten představuje samohlásky souhlásky.Tak proběhne vlna pohybu celou řadou