Elektrotechnika v českých zemích a v Československu do poloviny 20. století

| Kategorie: Kniha  | Tento dokument chci!

Pro: Neurčeno
Vydal: Libri Autor: Marcela C. Efmertová

Strana 44 z 215

Vámi hledaný text obsahuje tato stránku dokumentu který není autorem určen k veřejnému šíření.

Jak získat tento dokument?






Poznámky redaktora
Pohraniční oblasti Cech Moravy některé části Moravy s převažujícím německým obyvatelstvem dávaly přednost německým rakouským (vídeňským) uherským (budapešťským) firmám, centrální Cechy upřednostňovaly firmy české.).), elektrické stroje (turbogenerátory, synchronní stroje, stroje stejnosměrné asyn­ chronní, transformátory apod. Šestnáctičlenná správ­ ní rada nechala vypracoval nový návrh projekt holešovické elektrárny pro střída­ vý proud Karlu Domalípovi (1846-1909), profesorovi elektrotechniky pražské české technice, dodávku vybavení získala firma Emila Kolbena.18 Vzhledem lomu, rychle rozvíjela elektroenergetika, rozšiřovala také na­ bídka osvětlovací techniky. K nim postupem doby přibývaly další menší elektrárny, které stavěly některé to­ várny (například strojírny Libni, Vysočanech, Karlině Smíchově). Zají­ mavé je, stavbou meziměstské elektrické dráhy Tábor-Bechyně osvětlil Kři­ žík roce 1904 ulice Tábora. Vedle nich pracovaly malé soukromé obec­ ní elektrárny. Holešovická elek­ trárna byla uvedena provozu dne dubna 1900. K velkým stavbám elektráren době mezi dvěma světovými válkami, které řídilo ministerstvo veřejných prací prosince 1922 také akciová společnost Ústřední elektrárny sídlem Praze, patřily Ervěnice (1923-26, 1929)16 výkonem MW a vodní stavby Střekově (1934) výkonem 8,7 MVA, Vraném (1936) vý­ konem 12,5 Štěchovicích Prahy (1943). V českých zemích zavádění osvětlení podílely přibližně stejnou měrou do­ mácí zahraniční firmy. době sporu vznikla usnesením sboru obecních starších dne 2. Rozvinul plně elektrárenský průmysl, který podstatně rozšířil vý­ robní program turbíny, zařízení pro přenos rozvod elektřiny (vodiče, izolátory, stožáry, kabely, rozvodny transformátory, spínací zařízení, vypínače, pojistky, jis­ tiče, měřící zařízení, ovládače regulátory, sdělovací zařízení pro energetiku apod. Praze roku 1913 vznikly ještě dvě další elektrárny, vltavském ostrově Štvanici Tčšnově.17 Další velké elektrárny vznik­ ly například Poříčí (1914), Spálově (1926), Andělské Hoře Liberce (1919, 1935) Oslavanech (1911, 1919). roku 1921 byly obloukovky veřejném osvětlení 43 .15 Využití střídavého proudu podporoval pražský německý spolek Elektrotechnischer Verein, profesor elektrotechniky ně­ mecké pražské technice Ivan Puluj (1845-1918), zejména Emil Kolben. Mimo Pra­ hy, Jindřichova Hradce Písku získala elektrické osvětlení města Brno, Poděbrady, Nový Bydžov, Plzeň, Pardubice, Horažďovice postupem doby další místa. Stejně jako Praze vznikaly menší elektrárny také při výrobnách dodávaly proud veřejných sílí mlýnů, cukrovarů, některých textilek apod.Dalším sporným bodem stejně jako jinde světě bylo, zda vybudovat elek­ trárny střídavý stejnosměrný proud.), baterie elektrotechnický materiál (izolace, dielek­ trika, magnetické materiály, materiály vakuové elektrotechniky další). Postupně bylo třeba pomýšlel legislativní úpravy dodávek elek­ trického proudu, zejména vyhlášení clektrizace Československa roce 1919. srpna 1897 správní rada Městských elektrických podniků. Stejno­ směrný proud hájili Křižík, Štěpán Doubrava František Bedřich Čecháč (1853-1905), asistent profesora fyziky české technice Karla Václava Emanuela Zengera (1830-1908). Stavby podružných měnících elektráren Karlově Malé Straně zú­ častnil Křižík, který přistoupil užívání střídavého proudu