Elektrotechnika v českých zemích a v Československu do poloviny 20. století

| Kategorie: Kniha  | Tento dokument chci!

Pro: Neurčeno
Vydal: Libri Autor: Marcela C. Efmertová

Strana 44 z 215

Vámi hledaný text obsahuje tato stránku dokumentu který není autorem určen k veřejnému šíření.

Jak získat tento dokument?






Poznámky redaktora
K velkým stavbám elektráren době mezi dvěma světovými válkami, které řídilo ministerstvo veřejných prací prosince 1922 také akciová společnost Ústřední elektrárny sídlem Praze, patřily Ervěnice (1923-26, 1929)16 výkonem MW a vodní stavby Střekově (1934) výkonem 8,7 MVA, Vraném (1936) vý­ konem 12,5 Štěchovicích Prahy (1943).Dalším sporným bodem stejně jako jinde světě bylo, zda vybudovat elek­ trárny střídavý stejnosměrný proud. K nim postupem doby přibývaly další menší elektrárny, které stavěly některé to­ várny (například strojírny Libni, Vysočanech, Karlině Smíchově). Stejně jako Praze vznikaly menší elektrárny také při výrobnách dodávaly proud veřejných sílí mlýnů, cukrovarů, některých textilek apod. Šestnáctičlenná správ­ ní rada nechala vypracoval nový návrh projekt holešovické elektrárny pro střída­ vý proud Karlu Domalípovi (1846-1909), profesorovi elektrotechniky pražské české technice, dodávku vybavení získala firma Emila Kolbena. době sporu vznikla usnesením sboru obecních starších dne 2.18 Vzhledem lomu, rychle rozvíjela elektroenergetika, rozšiřovala také na­ bídka osvětlovací techniky. Praze roku 1913 vznikly ještě dvě další elektrárny, vltavském ostrově Štvanici Tčšnově. V českých zemích zavádění osvětlení podílely přibližně stejnou měrou do­ mácí zahraniční firmy. Pohraniční oblasti Cech Moravy některé části Moravy s převažujícím německým obyvatelstvem dávaly přednost německým rakouským (vídeňským) uherským (budapešťským) firmám, centrální Cechy upřednostňovaly firmy české.15 Využití střídavého proudu podporoval pražský německý spolek Elektrotechnischer Verein, profesor elektrotechniky ně­ mecké pražské technice Ivan Puluj (1845-1918), zejména Emil Kolben. srpna 1897 správní rada Městských elektrických podniků. Mimo Pra­ hy, Jindřichova Hradce Písku získala elektrické osvětlení města Brno, Poděbrady, Nový Bydžov, Plzeň, Pardubice, Horažďovice postupem doby další místa. Stavby podružných měnících elektráren Karlově Malé Straně zú­ častnil Křižík, který přistoupil užívání střídavého proudu.), elektrické stroje (turbogenerátory, synchronní stroje, stroje stejnosměrné asyn­ chronní, transformátory apod. Stejno­ směrný proud hájili Křižík, Štěpán Doubrava František Bedřich Čecháč (1853-1905), asistent profesora fyziky české technice Karla Václava Emanuela Zengera (1830-1908). Rozvinul plně elektrárenský průmysl, který podstatně rozšířil vý­ robní program turbíny, zařízení pro přenos rozvod elektřiny (vodiče, izolátory, stožáry, kabely, rozvodny transformátory, spínací zařízení, vypínače, pojistky, jis­ tiče, měřící zařízení, ovládače regulátory, sdělovací zařízení pro energetiku apod. Postupně bylo třeba pomýšlel legislativní úpravy dodávek elek­ trického proudu, zejména vyhlášení clektrizace Československa roce 1919. Holešovická elek­ trárna byla uvedena provozu dne dubna 1900. roku 1921 byly obloukovky veřejném osvětlení 43 . Zají­ mavé je, stavbou meziměstské elektrické dráhy Tábor-Bechyně osvětlil Kři­ žík roce 1904 ulice Tábora. Vedle nich pracovaly malé soukromé obec­ ní elektrárny.), baterie elektrotechnický materiál (izolace, dielek­ trika, magnetické materiály, materiály vakuové elektrotechniky další).17 Další velké elektrárny vznik­ ly například Poříčí (1914), Spálově (1926), Andělské Hoře Liberce (1919, 1935) Oslavanech (1911, 1919).)