Diviš měl lak nejen množství vědeckých spolupracovníků, ale jejich prostřednic
tvím dozvídal nejnovějších poznatcích elektřině, dosažených cizině,
a pokusech svých kolegů Francii (Jean-Fran^ois ďAlibard Delor), Ně
mecku (Johann Heirich Winkler), Rusku (G. Moravy vyjížděl pouze krátkodobé pobyty Salcburku, Vídně ne
bo Holiče.
Druhá, ucelenější práce zachycuje popis krušnohorských dolů, organizaci mecha
nismy těžby způsoby zpracování rudy drcením, pražením tříděním hut
nění rudy rafiinaci kovů. Jeho korespondence však byla velmi četná.
Diviš byl vysvěcen kněze roku 1726 poté strávil podstatě celý svůj život
na jižní Moravě. století Diviš setkal jezuitou Jo
sefem Steplingem (1716-1778), který roku 1754 chodbách jezuitské akademie
v Klementinu Praze předváděl vedení elektřiny pomocí 800 dlouhých řetězů,
a Janem Křtitelem Boháčem (1724-1768), profesorem pražské lékařské fakulty,
a dokonce členem Královské londýnské společnosti, jenž prováděl pokusy elektro
léčbou. Působil jako farář Příměticích letech 1736-41 1742-65, kde
roku 1754 1760 postavil své dva povětrnostní stroje bleskosvody, nebo pracoval
v různých klášterních hodnostech jako učitel filozofických předmětů letech
1729-35, jako podpřevor, převor také zástupce opata Louce letech 1733-36
a 1741-42.
Diviš začal, jak dokládají jeho zápisky,6 pokusy statickou elektřinou okolo ro
ku 1748 rozdělil tří skupin: classis curiositatis (zvláštní, zajímavé), utilitaris
31
.dvě díla, Bermannus sivé metallica (Basilej 1530) metallica libri
XII (napsáno roku 1550, posmrtně vydáno Basileji 1556). Znal Pohlovu disertaci elektrických jevech,5 která byla vydána roku 1747. Některé části
lidského tělajsou elektrické, jiné elektrovatelné společně obstarávajípřirozené
elektrováníživota“* Diviš svůj zájem elektřinu znalosti jejích vlastností využil
také při sestavování hudebních nástrojů.2 První dílo Agrico-
la koncipoval jako tehdy oblíbený platónský dialog, němž hutník Bermannus vedl
rozhovor dvěma lékaři procesu získávání kovů prospekce zhutnění. Franklin), kteří též zabýva
li konstrukcemi přístrojů atmosférickou elektřinu. Vedle toho Prokop Diviš za
býval léčením pomocí elektřiny. Původně jmenoval Václav Divíšek (1698-1765), ale složení řehol
ního slibu roce 1720 přijal řádové jméno Prokop. Richmann, Lomonosov),
v Itálii (Giovanni Ballista Baccaria) Americe (B. Dopisoval významnými
učenci, jako byl jezuitský vychovatel Josefa II. polovině 18. (1741-1790), profesor matematiky,
astronomie fyziky vídeňské univerzitě Josef Franz (1704-1776), profesor lé
kařské fakulty pražské univerzity Jan Antonín Scrinci (1697-1773), wurttembcrský
evangelický teolog Friedrich Christopher Oetinger (1702-1782) nebo matematik
Leonhard Euler (1707-1783). své práci Magici naturalis uvádí: „Život člo
věka záletí přírodním ohni, kterýžje podstatou šťávy nervové balsamu elektric
kého, jejž ústrojů těla zavádí, tím přirozené elektrování způsobuje. Agricola zaznamenal přitažlivé schopnosti některých rud,
ale jevy, které popsal, nedovedl vysvětlit.
Nejznámějším experimentárorů elektřinou pokusném období českých ze
mích byl patrně kanovník premonstrátského kláštera Louka Znojma Václav Pro
kop Diviš. Vznikl tak například skříňový strunný pří
stroj Denis ďor, neboli Zlatý Diviš, simulující zvuky různých hudebních nástrojů.3 Proslavil nejen stavbou
bleskosvodu, ale dalších meteorologických strojů
