Elektrotechnika v českých zemích a v Československu do poloviny 20. století

| Kategorie: Kniha  | Tento dokument chci!

Pro: Neurčeno
Vydal: Libri Autor: Marcela C. Efmertová

Strana 166 z 215

Vámi hledaný text obsahuje tato stránku dokumentu který není autorem určen k veřejnému šíření.

Jak získat tento dokument?






Poznámky redaktora
čele sboru stál starosta hlavního města Prahy době vzniku Karel Baxa (1863-1938)). Poslední paragrafy obsahovaly všeobecná ustanovení, týkající bezpečnosti pníce, povinnosti bezplatného předkládání statistických údajů pro ministerstvo veřejných prací, založení některých dalších správních orgánů, přenosu elektrické energie hranice, ochrany přírodních historických památek při stavbách apod. Ústřední elektrárny, (ÚE). 16) Soupis všeužilečných elektrických podniků území Československa: Cechy: 1. V paragrafech byla stanovena užívací práva způsob jejich vykonávání (čestní právo užívání cizích nemovitostí dohodě: soukromých majetků odškodnění, ve­ řejných bezplatně, byly však povinny zaplatit majetkovou újmu vzešlou výkonu užíva­ cích práv vlastník byl podle nařízení omezován veřejném zájmu clektrizace státu) i způsoby, kde jak zřizoval elektrická vedení. Elektrárenský svaz okresů středočeských, (ESOS), Praha, 1925, vodní elek­ trárna Miřejovice, Krhanice. Paragraf speciálně vymezoval práva a povinnosti při užívání nemovitostí patřících státu. Následující paragrafy uváděly způsoby náhrady škody způsobené založením elektrické stavby nebo vzniklé jejím průběhu. Or­ gány byly zavázány dodržovat platný živnostenský řád. Stříbro, 1922, malé vodní elektrárny Mži. Praha, 1922, parní elektrárna Ervěnice; vodní elek­ trárna Střckov Vrané. Nespeky. Černé jezero. Převody užívacích práv případné vyvlastnění určovaly paragrafy 11. 6. Jednání sboru se členila výbory stálý, finanční technický. Elektrárenský svaz severošumavských okresů, (T). 13. Další paragrafy uzákonily způsob, jakým měla být stavba elektrárny vede­ ní realizována, přípravných prací žádost schvalovacímu úřadu kolaudaci. 2. 5. Elektrické podniky hlavního města Prahy (EP), Praha, 1924, parní elektrárna Ho­ lešovice, spalovna Hloubětin, vodní elektrárna Štvanice. 3. Jihočeské elektrárny, (JCE), České Budějovice, 1921, parní elektrárna Mydlo- vary, České Budějovice, vodní elektrárna Sokolovský ostrov několik malých nafto­ vých elektráren. sboru zasedali zá­ stupci zemí, korporací, vědy, zemědělství, průmyslu živností, odborných sdružení, elek­ trických podniků, odběratelů, úředníků dělníků všeužilečných elektrických podniků. Cleny sboru jmenoval ministr veřejných prací dobu tří let počtu 45. Podle paragrafu byl při ministerstvu veřejných prací jeho elektrotechnickém oddělení, jež vedl ředitel Ústřed­ ních elektráren Praze Karel Vaňouček (1871-1937), zřízen poradní sbor podávání dob- rozdání zamýšlených prováděcích nařízeních technických předpisech opatřeních v záležitostech soustavné clektrizace elektrotechnického průmyslu. 4. 165 .základu, právo bezplatně používat železnice, cesty vodní kanály správě státu, korpo­ rací společností, založených státním účelům). Všeužitečné podniky měly vedle výhod i řadu povinností vůči veřejným zájmům, které lze shrnout stručně takto: měly dodávat elektřinu každému spotřebiteli, sídlí území hospodářsky výhodném nebo nikoliv, odebírat energii státních nebo zemských vodních elektráren dále distribuovat, vzá­ jemně vypomáhat, striktně zachovávat podmínky státního zadávacího řádu, pečoval o technické zlepšování výrobních rozvodných zařízení prodával elektrickou energii podle stejných sazeb podmínek. Paragrafy zřídily zemské správní clektrifikační úřady Československu vy­ mezily obsah požadovaných dokladů, potřebných zřizování všeužilečných podniků. Západočeské elektrárny, (ZCE), Plzeň, 1926, vodní elektrárna Darová