Elektrotechnika v českých zemích a v Československu do poloviny 20. století

| Kategorie: Kniha  | Tento dokument chci!

Pro: Neurčeno
Vydal: Libri Autor: Marcela C. Efmertová

Strana 166 z 215

Vámi hledaný text obsahuje tato stránku dokumentu který není autorem určen k veřejnému šíření.

Jak získat tento dokument?






Poznámky redaktora
Elektrárenský svaz severošumavských okresů, (T). 3. Převody užívacích práv případné vyvlastnění určovaly paragrafy 11. Černé jezero. Západočeské elektrárny, (ZCE), Plzeň, 1926, vodní elektrárna Darová. Paragraf speciálně vymezoval práva a povinnosti při užívání nemovitostí patřících státu. Elektrárenský svaz okresů středočeských, (ESOS), Praha, 1925, vodní elek­ trárna Miřejovice, Krhanice. Jihočeské elektrárny, (JCE), České Budějovice, 1921, parní elektrárna Mydlo- vary, České Budějovice, vodní elektrárna Sokolovský ostrov několik malých nafto­ vých elektráren. Stříbro, 1922, malé vodní elektrárny Mži. 16) Soupis všeužilečných elektrických podniků území Československa: Cechy: 1. 165 . 6. Jednání sboru se členila výbory stálý, finanční technický. Poslední paragrafy obsahovaly všeobecná ustanovení, týkající bezpečnosti pníce, povinnosti bezplatného předkládání statistických údajů pro ministerstvo veřejných prací, založení některých dalších správních orgánů, přenosu elektrické energie hranice, ochrany přírodních historických památek při stavbách apod.základu, právo bezplatně používat železnice, cesty vodní kanály správě státu, korpo­ rací společností, založených státním účelům). Následující paragrafy uváděly způsoby náhrady škody způsobené založením elektrické stavby nebo vzniklé jejím průběhu. Všeužitečné podniky měly vedle výhod i řadu povinností vůči veřejným zájmům, které lze shrnout stručně takto: měly dodávat elektřinu každému spotřebiteli, sídlí území hospodářsky výhodném nebo nikoliv, odebírat energii státních nebo zemských vodních elektráren dále distribuovat, vzá­ jemně vypomáhat, striktně zachovávat podmínky státního zadávacího řádu, pečoval o technické zlepšování výrobních rozvodných zařízení prodával elektrickou energii podle stejných sazeb podmínek. Elektrické podniky hlavního města Prahy (EP), Praha, 1924, parní elektrárna Ho­ lešovice, spalovna Hloubětin, vodní elektrárna Štvanice. 13. 4. 2. sboru zasedali zá­ stupci zemí, korporací, vědy, zemědělství, průmyslu živností, odborných sdružení, elek­ trických podniků, odběratelů, úředníků dělníků všeužilečných elektrických podniků. Nespeky. Podle paragrafu byl při ministerstvu veřejných prací jeho elektrotechnickém oddělení, jež vedl ředitel Ústřed­ ních elektráren Praze Karel Vaňouček (1871-1937), zřízen poradní sbor podávání dob- rozdání zamýšlených prováděcích nařízeních technických předpisech opatřeních v záležitostech soustavné clektrizace elektrotechnického průmyslu. Další paragrafy uzákonily způsob, jakým měla být stavba elektrárny vede­ ní realizována, přípravných prací žádost schvalovacímu úřadu kolaudaci. Paragrafy zřídily zemské správní clektrifikační úřady Československu vy­ mezily obsah požadovaných dokladů, potřebných zřizování všeužilečných podniků. Cleny sboru jmenoval ministr veřejných prací dobu tří let počtu 45. Praha, 1922, parní elektrárna Ervěnice; vodní elek­ trárna Střckov Vrané. 5. V paragrafech byla stanovena užívací práva způsob jejich vykonávání (čestní právo užívání cizích nemovitostí dohodě: soukromých majetků odškodnění, ve­ řejných bezplatně, byly však povinny zaplatit majetkovou újmu vzešlou výkonu užíva­ cích práv vlastník byl podle nařízení omezován veřejném zájmu clektrizace státu) i způsoby, kde jak zřizoval elektrická vedení. Or­ gány byly zavázány dodržovat platný živnostenský řád. Ústřední elektrárny, (ÚE). čele sboru stál starosta hlavního města Prahy době vzniku Karel Baxa (1863-1938))