Od elektráren k mikroelektronice. Kdybychom měli rozsvítit stowattovou žárovku roztáčením dynamka ruční klikou, vydrželi bychom to jen krátkou chvíli. Teprve však po deseti hodinách takové úmorné dřiny bychom vykonali práci jedné kilowatt hodiny, za kterou platíme jen několik desítek haléřů. Každý z deseti generátorů sibiřské hydroelektrárny Sajano-Šušenskoje má výkon odpovídající výkonu svalů více než osmi miliónů lidí. Během příštího století lidstvo patrně spotřebuje více energie, než ji spotřebovalo za všechna předcházející tisíciletí své minulosti. Jedním z nejnaléhavějších úkolů vědy a techniky je tuto energii zajistit.
Není například
možné dopravní prostředek (letadlo nebo dokonce raketu) tak přecpat
elektronickým zařízením, aby nezbylo místo pro užitečný náklad. Při ruční výrobě nebylo možné tyto vady zcela vyloučit. Tisíce elektronek, které byly prvních
počítačích, nedovolovaly jejich použití širším měřítku. Zvětšovala výkonnost přijímačů
a zjednodušovala jejich obsluha.
To příčinou toho, proč starých elektronkových rozhlasových přijí
mačích muselo být tolik volného prostoru proč měly děrovanou zadní
stěnu. byly sice odhaleny nejpozději při zkoušce hotového
přístroje, ale znamenaly nemalé průtahy výrobě.však rychle změnilo.
Žádná elektronická součástka nepracuje věčně. studené spoje. Některé příčiny
těchto starostí zde uvedeme:
Hmotnost rozměry elektronických přístrojů zvětšovaly hro
zily překročením únosné míry. Tím však nutně rostla složitost
jejich konstrukce. rostoucím rozsahem elektronických
zařízení roste také spotřeba energie, proto bylo stále obtížnější ztrátové
teplo odvádět, aby nedošlo přehřátí součástek celého přístroje. Studené spoje často pro
jevují určité době provozu někdy jako náhodná, občas vysky
tující porucha. Ještě před druhou světovou válkou vzrostl počet
součástek rozhlasového přijímače více než 100.
Tento vývoj působil technikům nemalé starosti. Poruchy jsou tím
častější, čím více součástek přístroji pracuje. První televizní při
jímače měly 200 300 součástek. Každý spoj, každé místo připojení
se muselo ručně pájet. Podobně zvětšovala složitost
i elektronických přístrojů používaných průmyslu výzkumu. Tím vznikly četné zdroje chyb poruch. Ještě horší však byla
nedokonale spájená místa, tzv.
Ruční výroba, když byla rozdělena sled dílčích úkonů běží
cích pásech, nemohla stačit rostoucí potřebě elektronických přístrojů ani
79
. Spojo
vací vodiče byly sice značeny různými barvami izolace nebo pracovalo
s předem tvarovanými svazky vodičů, ale nemohlo zcela vyloučit
chyby zapojení. Řešení bylo jen zlepšo
vání spolehlivosti součástek prodlužování jejich doby života —
k čemu také byl přístroj, který musel být více opravě než
v provozu ?
Čím více součástek přístroji, tím více elektrických spojů
mezi nimi tím více bodů připojení. Dříve nebo později
se poruší, tím poruší funkce celého přístroje.
Převážná část elektrické energie spotřebované elektronickými pří
stroji mění neužitečné teplo
