Od elektráren k mikroelektronice. Kdybychom měli rozsvítit stowattovou žárovku roztáčením dynamka ruční klikou, vydrželi bychom to jen krátkou chvíli. Teprve však po deseti hodinách takové úmorné dřiny bychom vykonali práci jedné kilowatt hodiny, za kterou platíme jen několik desítek haléřů. Každý z deseti generátorů sibiřské hydroelektrárny Sajano-Šušenskoje má výkon odpovídající výkonu svalů více než osmi miliónů lidí. Během příštího století lidstvo patrně spotřebuje více energie, než ji spotřebovalo za všechna předcházející tisíciletí své minulosti. Jedním z nejnaléhavějších úkolů vědy a techniky je tuto energii zajistit.
Řešení bylo jen zlepšo
vání spolehlivosti součástek prodlužování jejich doby života —
k čemu také byl přístroj, který musel být více opravě než
v provozu ?
Čím více součástek přístroji, tím více elektrických spojů
mezi nimi tím více bodů připojení. Tím však nutně rostla složitost
jejich konstrukce. Podobně zvětšovala složitost
i elektronických přístrojů používaných průmyslu výzkumu. Ještě horší však byla
nedokonale spájená místa, tzv.
Ruční výroba, když byla rozdělena sled dílčích úkonů běží
cích pásech, nemohla stačit rostoucí potřebě elektronických přístrojů ani
79
. První televizní při
jímače měly 200 300 součástek.
To příčinou toho, proč starých elektronkových rozhlasových přijí
mačích muselo být tolik volného prostoru proč měly děrovanou zadní
stěnu. studené spoje.
Tento vývoj působil technikům nemalé starosti.
Převážná část elektrické energie spotřebované elektronickými pří
stroji mění neužitečné teplo. Poruchy jsou tím
častější, čím více součástek přístroji pracuje. Při ruční výrobě nebylo možné tyto vady zcela vyloučit.však rychle změnilo. Každý spoj, každé místo připojení
se muselo ručně pájet. Ještě před druhou světovou válkou vzrostl počet
součástek rozhlasového přijímače více než 100. Tím vznikly četné zdroje chyb poruch. Tisíce elektronek, které byly prvních
počítačích, nedovolovaly jejich použití širším měřítku. rostoucím rozsahem elektronických
zařízení roste také spotřeba energie, proto bylo stále obtížnější ztrátové
teplo odvádět, aby nedošlo přehřátí součástek celého přístroje. Není například
možné dopravní prostředek (letadlo nebo dokonce raketu) tak přecpat
elektronickým zařízením, aby nezbylo místo pro užitečný náklad. Studené spoje často pro
jevují určité době provozu někdy jako náhodná, občas vysky
tující porucha.
Žádná elektronická součástka nepracuje věčně. byly sice odhaleny nejpozději při zkoušce hotového
přístroje, ale znamenaly nemalé průtahy výrobě. Zvětšovala výkonnost přijímačů
a zjednodušovala jejich obsluha. Spojo
vací vodiče byly sice značeny různými barvami izolace nebo pracovalo
s předem tvarovanými svazky vodičů, ale nemohlo zcela vyloučit
chyby zapojení. Dříve nebo později
se poruší, tím poruší funkce celého přístroje. Některé příčiny
těchto starostí zde uvedeme:
Hmotnost rozměry elektronických přístrojů zvětšovaly hro
zily překročením únosné míry
