Od elektráren k mikroelektronice. Kdybychom měli rozsvítit stowattovou žárovku roztáčením dynamka ruční klikou, vydrželi bychom to jen krátkou chvíli. Teprve však po deseti hodinách takové úmorné dřiny bychom vykonali práci jedné kilowatt hodiny, za kterou platíme jen několik desítek haléřů. Každý z deseti generátorů sibiřské hydroelektrárny Sajano-Šušenskoje má výkon odpovídající výkonu svalů více než osmi miliónů lidí. Během příštího století lidstvo patrně spotřebuje více energie, než ji spotřebovalo za všechna předcházející tisíciletí své minulosti. Jedním z nejnaléhavějších úkolů vědy a techniky je tuto energii zajistit.
Vyskytnou-li impulsy zřetelně
přesahující úroveň šumu dokonce periodicky opakující, téměř
senzační událost pokud ovšem dodatečně nezjistí, jak již mnoho
krát stalo, jde rušivé impulsy pozemského původu. Pro oba způsoby jsou
potřebné pomocné zdroje přesně definovaného šumu, realizované tzv. proto
nutné řešit obtížný problém oddělení vlastního šumu přijímací apara
tury sledovaného šumu vesmíru. dalekohledů. Signály jimi přijímané se
nijak nepodobají signálům pozemských vysílačů. Lze realizovat, zřekneme-li pohyblivosti
antény využijeme-li jejímu zaměřování otáčení Země. Vyžaduje více než „kriminalistický
čich“ mimořádně dokonalé technické vybavení. Obvyklé způsoby využívají jeden
ze dvou základních principů:
Nežádoucí šum kompenzuje pomocným signálem, který také
charakter šumu, takže výstupu přijímače dostane pouze užitečný
signál šum přijímaný sledovaného zdroje. ostrově
Portoriko Karibském moři byla rozměrné horské kotlině napjata
Šeptání vesm íru
161
.Radioastronomická zařízení tvořená anténou přijímačem nazý
vají radioteleskopy, což název odvozený optických přístrojů klasické
astronomie teleskopů, tj.
šumovými generátory známým řiditelným výkonem. Druhá možnost stří
davé přepínání přijímače anténu zdroj umělého šumu (obr. Tichý šum, jehož inten
zita závisí zaměření antény vyladěné frekvenci, většinou
vše, radioastronomové zachytí. Radioteleskop však zachycuje pouze elektromagnetické
vlny úzkém frekvenčním pásmu, které tvoří jen výsek zmíněného
„rádiového okna“ atmosféry, většinou jen velmi úzký výsek okolí
určité frekvence. Radioastronomie ani žádný jiný obor využití elektro
magnetických vln) nemá dispozici antény velkým směrovým účinkem
a velkým ziskem, které pracovaly širokém frekvenčním rozsahu.
Optický dalekohled umožňuje pozorování celé oblasti viditel
ného světla.
Takové zařízení velkých rozměrů vzniklo 1963.
Přijímače mají sice malý šum, nejsou ale zcela bez šumu.
Z tohoto šumu, tohoto šeptání vesmíru, vyvozují radioastrono
mové výsledky svého bádání.
Řekli jsme, průměr 100 dnes dosažitelným maximem pro
parabolické výkyvné antény radioteleskopů. 84)
s následujícím porovnáním záznamů signálů. Jsou však zapotřebí antény
s průměry mnohem většími
