Od elektráren k mikroelektronice. Kdybychom měli rozsvítit stowattovou žárovku roztáčením dynamka ruční klikou, vydrželi bychom to jen krátkou chvíli. Teprve však po deseti hodinách takové úmorné dřiny bychom vykonali práci jedné kilowatt hodiny, za kterou platíme jen několik desítek haléřů. Každý z deseti generátorů sibiřské hydroelektrárny Sajano-Šušenskoje má výkon odpovídající výkonu svalů více než osmi miliónů lidí. Během příštího století lidstvo patrně spotřebuje více energie, než ji spotřebovalo za všechna předcházející tisíciletí své minulosti. Jedním z nejnaléhavějších úkolů vědy a techniky je tuto energii zajistit.
Rádiové signály, které nám pronikají vesmíru, mají vždy velmi
malou intenzitu, mnohotisíckrát miliónkrát menší, než mají signály,
které antény přijímají pozemských vysílačů jiných pozemských
zdrojů. Mohlo být podně
tem tomu, aby posádka lodi věnovala podrobnějšímu průzkumu
planety Země. Jejich existence byla předpovídána brzy
po začátku našeho století asi kolem 1930 byly tyto signály skutečně
zjištěny. 83). VLNY KOSMICKÉHO PROSTORU
N citlivější uši světa
Kdyby naší sluneční soustavě přiblížila své cestě kosmická
loď cizí civilizace, byl posádce lodi nápadný „rádiový hluk“ modré
planety, směs nesčetných těžko rozluštitelných rádiových signálů,
vysílaných nepochybně inteligentními bytostmi. Vlny délkou větší než asi odrážejí
od ionosféry (ve výšce asi km) nebo jsou silně tlumeny.
Ne všechny elektromagnetické vlny však mohou proniknout zem
skou atmosférou.11. Pro rádiové
spojení mezi Zemí vesmírem atmosféře otevřeno „rádiové okno“
pro vlnové délky asi (frekvence GHz) asi (frekvence
15 MHz) technickými prostředky nelze rozšířit. Počítáme-li však
s poměrem nejvyšší nejnižší propouštěné frekvence, toto „rádiové
okno“ asi tisíckrát širší než „optické okno“ pro světelné záření, jímž
astronomové pozorují vesmír pomocí klasických optických přístrojů
(obr.
Naopak nám zase neustále přicházejí elektromagnetické vlny
z mimozemských zdrojů. pochopitelné; přirozené zdroje elektromagnetického záření
ve vesmíru, něž radioastronomové zajímají, leží většinou velmi
velkých, pro nás těžko představitelných „astronomických“ vzdálenos-
158
. Její poznatky přinesly
velký užitek pro kosmické lety vyžadující spojení Zemí přispívají
k tomu, aby dávno vysněné utopické možnosti spojení mimozem
skými civilizacemi změnily reálné možnosti. roku 1946 jsou předmětem systematického průzkumu
a vznikla radioastronomie jako nový vědní obor. Vlny délkou menší než asi jsou téměř zcela
pohlcovány plyny parami troposféry (vrstvy atmosféry sahající
do výšky asi km)
