S mohutným růstem socialistického průmyslu se mnohonásobně zvětšuje spotřeba elektrické energie. Plán socialistické výstavby je nerozlučně spjat s plánem elektrisace a autor se pokusil v úvodu k této učebnice nastínit, jak, zároveň s rozšiřováním průmyslové základny a s pronikáním elektřiny do všech oborů techniky roste i výroba nejen energie samé, nýbrž i těch zařízení, která ji nezbytně potřebují k svému provozu. Ukazuje v něm úspěchy, kterých při elěktrisaci dosáhl Sovětský svaz, a také cestu, kterou se dala a v budoucnosti se bude ubírat elektrisace u nás.
H
1. VÝBOJKY ZÁŘIVKY
Připojíme-li elektrodám upraveným trubici (obr. 299) naplněné
pod nízkým tlakem netečnými plyny: neonem, heliem, argonem nebo
i jen zředěným vzduchem nebo rtuťovými parami, stejnosměrné
napětí které postupně zvyšujeme, vznikne při určitém napětí
doutnavý výboj.
d tiv í
Napětí, při kterém výbojka zapálí, nazývá zápalné napětí.
Doutnavý výboj vzniká výbojce tím, uvolněné elektrony
obsažené plynu jsou elektrickém poli mezi elektrodami výbojky
přitahovány anodě.
Aby doutnavý výboj nepřešel výboj obloukový, který výbojku
zničil, připojuje výbojka zdroji přes ezovači odpor. podstatou konstrukce výbojek. Při svém pohybu narážejí atomy plynu, od
. ,
Provozní napětí výbojky, jehož velikost nastaví omezovacím
odporem, mnohem menší než napětí zápalné