sloupce,
2:1∆ záporně vzatý determinant matice, která původní matice vznikne vynechání
1. „Živou“ výstupní svorku označíme pořadovým číslem Pro jednoduchost
budeme předpokládat, vstup výstup mají jednu (tj. Obvod však může
obsahovat závislé zdroje napětí proudu.
Uvažujeme, jsme uzlu přivedli proud nezávislého proudového zdroje. činitelem
přenosu napětí, tj. Řešením obvodu
vypočítáme vstupní napětí
1
1:1
1 IU
∆
∆
= 3. Uzly obvodu výhodné
očíslovat tak, „živé“ vstupní svorce přidělíme pořadové číslo „mrtvou“ svorku zvolíme
za referenční uzel.62 jako poměr tj. odpor, který bychom naměřili
mezi dvěma jeho uzly, např. „mrtvou“) svorku společnou.62 )
V těchto výrazech znamená:
∆ determinant vodivostní matice ,
1:1∆ determinant matice, která původní matice vznikne vynechání řádku a
1. Při
výpočtu předpokládáme, obvodu žádné další nezávislé zdroje nejsou. Ten se
objeví jako jediný nenulový prvek prvním řádku vektoru pravých stran. řádku sloupce.
Obecněji, pro algebraický doplněk ji:∆ jeho znaménko rovno ji+
− )1( kde řádek j
sloupec, které dané matice vypouštějí.Elektrotechnika 1
Výpočet vstupního odporu obvodu činitele přenosu
Často potřebujeme vypočítat vstupní odpor obvodu, tj.
Ze vztahu 3.61 pak vstupní odpor určíme jako poměr tedy
∆
∆
= 1:1
vstR 3. poměrem výstupního napětí napětí vstupu. Dále nás často zajímá, jak obvod zpracovává vstupní
signál jak jej přenáší výstupní svorky.64 )
Poznámka:
Determinanty 1:1∆ 2:1∆ (včetně příslušných znamének) nazývají jako algebraické doplňky.61 3. mezi uzly, kterým připojen zdroj vstupního signálu.
K výpočtu obou veličin použijeme metodu uzlových napětí. Pokud bychom tedy jinak stejných předpokladů
napájeli zdrojem proudu i–tý uzel, vstupní odpor vzhledem tomuto uzlu uzlu referenčnímu
by byl roven ∆∆= iivstR činitel přenosu napětí mezi i–tým j–tým uzlem iijiuK ∆∆= . obvykle charakterizováno tzv.61 )
výstupní napětí pak
1
2:1
2 IU
∆
∆
= 3.63 )
Činitel přenosu napětí určíme vztahů 3.
.
1:1
2:1
∆
∆
=uK 3
