obvykle charakterizováno tzv.
.
Uvažujeme, jsme uzlu přivedli proud nezávislého proudového zdroje.
1:1
2:1
∆
∆
=uK 3. odpor, který bychom naměřili
mezi dvěma jeho uzly, např.62 )
V těchto výrazech znamená:
∆ determinant vodivostní matice ,
1:1∆ determinant matice, která původní matice vznikne vynechání řádku a
1.
Ze vztahu 3. Dále nás často zajímá, jak obvod zpracovává vstupní
signál jak jej přenáší výstupní svorky. řádku sloupce.61 3. Ten se
objeví jako jediný nenulový prvek prvním řádku vektoru pravých stran.61 )
výstupní napětí pak
1
2:1
2 IU
∆
∆
= 3. činitelem
přenosu napětí, tj. Pokud bychom tedy jinak stejných předpokladů
napájeli zdrojem proudu i–tý uzel, vstupní odpor vzhledem tomuto uzlu uzlu referenčnímu
by byl roven ∆∆= iivstR činitel přenosu napětí mezi i–tým j–tým uzlem iijiuK ∆∆= . mezi uzly, kterým připojen zdroj vstupního signálu. poměrem výstupního napětí napětí vstupu.
Obecněji, pro algebraický doplněk ji:∆ jeho znaménko rovno ji+
− )1( kde řádek j
sloupec, které dané matice vypouštějí.62 jako poměr tj.64 )
Poznámka:
Determinanty 1:1∆ 2:1∆ (včetně příslušných znamének) nazývají jako algebraické doplňky. sloupce,
2:1∆ záporně vzatý determinant matice, která původní matice vznikne vynechání
1.61 pak vstupní odpor určíme jako poměr tedy
∆
∆
= 1:1
vstR 3.Elektrotechnika 1
Výpočet vstupního odporu obvodu činitele přenosu
Často potřebujeme vypočítat vstupní odpor obvodu, tj. „mrtvou“) svorku společnou. „Živou“ výstupní svorku označíme pořadovým číslem Pro jednoduchost
budeme předpokládat, vstup výstup mají jednu (tj.
K výpočtu obou veličin použijeme metodu uzlových napětí. Obvod však může
obsahovat závislé zdroje napětí proudu. Řešením obvodu
vypočítáme vstupní napětí
1
1:1
1 IU
∆
∆
= 3. Při
výpočtu předpokládáme, obvodu žádné další nezávislé zdroje nejsou. Uzly obvodu výhodné
očíslovat tak, „živé“ vstupní svorce přidělíme pořadové číslo „mrtvou“ svorku zvolíme
za referenční uzel.63 )
Činitel přenosu napětí určíme vztahů 3
