Elektrotechnická příručka 1986 obsahuje inform ace o elektrotechnických institucích v ČSSR, o nových elektrotechnických předpisech a normách, elektroinstalačních trubkách a lištách, instalačním materiálu do betonu a průmyslových zásuvkách. Pojednává o elektrických zařízeních v zemědělství,
elektrickém vytápění vyhřívacím i vodiči a topným i kabely, protipožární ochraně kabelových rozvodů, uzemnění elektrických zařízení a uplatnění mikroelektroniky v řízení, administrativě a službách. Dále obsahuje praktické rady a pokyny.
průtok potrubím
nebo směr rychlost větru okolí potrubí.
Posouzení ekonomické účinnosti energetické náročnosti
V této etapě zvažuje především vhodnost zavedení elektrického vytápění
a jeho ekonomická náročnost. počítají pro vytápěný prostor m-3), nebo
pro podlahovou otopnou plochu ~2), potrubí počítají jeden
metr délky potrubí 1). všeobecně známo, nejmenší insta
lované příkony mají přímotopné soustavy pro nepřerušované vytápění. Může totiž zásadně ovlivnit výslednou hod
notu celkového instalovaného příkonu.
Návrh režimu provozu uvažovaného vytápění
Provozní režim důležitým faktorem, který musíme brát úvahu ještě
před vlastním výběrem vhodného typu vyhřívacího vodiče nebo topného kabelu
a před návrhem topných okruhů. budov např.Stanovení tepelných ztrát
Ať jde vytápění, temperování nebo udržování potřebné teploty, vždy
jde vhodnou kompenzaci tepelných ztrát daného objektu nebo předmětu,
které tudíž nutné předem vhodnou metodou stanovit.
Pro stavební konstrukce existují jednak platné normy [16] dále některé
osvědčené postupy [17, 18], potrubí tepelné ztráty vypočítávají podle
vztahů platných pro radiální pole nekonečných válců [19, 31] berou se
v úvahu další veličiny ovlivňující výsledné ztráty, jako např. Pro elektrické vytápění objektů platí směrnice
FM 22/1977 24/1981, kde jsou uvedeny maximální hodnoty přípust
ných měrných tepelných ztrát pro různé typy objektů při jejich překročení
příslušné energetické závody nedovolí takovýto objekt elektricky vytápět,
pokud neprovedly žádoucí stavební úpravy zmenšení tepelných ztrát. jednodušších aplikací možné
využít vhodných nomogramů nebo stanovit přímo potřebný příkon odha
dem nebo podle zkušeností pak jej praxi experimentálně ověřit popřípadě
korigovat.
měrné tepelné ztráty qx(W m~3, m~2nebo nr*1podle projektovaného
objektu). zjištěných celkových tepelných ztrát pak vypočítají tzv.
U ostatních aplikací posuzuje celkový potřebný instalovaný příkon,
i ohledem předpokládaný režim provozu, dále předpokládané provozní
náklady potom zvažuje, zda některé jiné způsoby vytápění nebo
temperování nebyly rentabilnější. však
nejsou obvykle energetického hlediska nejvýhodnější jsme někdy nuceni po-
229
