Kdo zná první díl série „Elektronika tajemství zbavená“, již ví, oč tentokrát běží: díky grafům, schématům, fotografiím a především nesčetným pokusům máme popisované jevy jakona dlani. Tento druhý díl přichází vhod i těm, kteří neznají první díl, ale mají základní povědomí o elektronických součástkách. Mnoho experimentálních zapojení má praktické použitía vyplatí se postavit si je: různé zesilovače, domácí telefon, měřiče osvětlení a od nich odvozené spínače, regulátor vytápění, jednoduchý radiopřijímač atd. Kdo již má nějaké praktickézkušenosti, může si pro další pokusy postavit podle kapitoly 10 některý ze dvou popisovaných stejnosměrných zdrojů napájených ze sítě a tím se zbavit nutnosti používat bateriea zároveň zvýšit úroveň své experimentální laboratoře.Mnoho potěšení při čtení a především experimentování.
Přesto dost, aby celý děj mohl opakovat (opačným směrem): kondenzátor vybíjí,
cívka vede proud, kondenzá
tor znovu nabit.
Tento koloběh opakuje,
dokud špičkové napětí kon
denzátoru neklesne nulu. akrátko
je kondenzátor zase plný
a cívka bez proudu. Proud cívky stou
pá ěrně tom klesá
napětí kondenzátoru, do
kud nedosáhne nuly. Ovšem opačné polaritě, protože proud, dříve vybíjecí nyní nabíjecí, nezmě
nil svůj ěr. Podle vzorce pak im
pedance:
____ !____ __________ !_________ 637 \
2 500 kHz 500pF '
Stejnou impedanci cívka. Na
pětí kondenzátoru je
téměř -100 (i.
z\ o
I
T
*
. Pokud bychom mohli obé paralelní impedance sečíst, dostali
bychom přibližně 320 Tento výpočet však nejen chybný, nýbrž také velmi nepravděpo
dobný: jak mohlo anténní napětí, které jen námahou utáhne sluchátka impedanci 2000 Í2,
vybudit tak nízký odpor filtru? skutečnosti paralelní rezonanční obvod při rezonanční
frekvenci (to nastavená přijímací frekvence) velmi vysokou impedanci (řádově desítky
až stovky kfí).
Předpokládejme, kondenzátor půlvlnou anténního napětí právě nabit 100 |iV. obr. této
chvíli proud cívky maxi- Obr.
Toto napětí nyní ovšem
i cívce. umožněno schopností cívky kondenzátoru uchovávat energii. Cívka začíná vést,
a sice časovým zpožděním,
jak jsm viděli kapitole
„Cívky“.
mální. přes nulové napětí
kondenzátoru nemůže proud náhle skončit.114
Různé střídavé odpory (impedance) samotné však účinek filtru nevysvětlují, což snad
no dokázat. Střídavá napětí, jejichžfrekvence nerovná rezonanční
frekvenci kmitavého obvodu, jsou potlačena. Jednou vybuzený kmitavý obvod kmitá tlumenými kmity.V, neboť ener
gie, která zpočátku byla
v kondenzátoru oklikou
přes cívku stala zase
do kondenzátoru. Proud cívkou pokračuje, tak kondenzátor
nabíjí znovu. Zatímco tedy „normální“ frekvence mimo rezonanci jsou zatíženy střídavým
odporem cívky kondenzátoru, dostane samotná rezonanční frekvence přes kmitavý ob
vod téměř bez zátěže. Ovšem ne
celá, drátu
a pájených místech částečně přeměnila teplo; napětí kondenzátoru menší, kolem -95 |iV. Předpokládejme, při plně uzavřeném ladicím kondenzátoru, tedy kapacitě
500 pF, přijímáme frekvenci 500 kHz spodním konci pásma SV.
Obr. Kmitavý obvod nemá střídavé napětí sfrekvencí, která
se rovnájeho rezonanční, téměř žádný vliv. Nyní má
kondenzátor napětí asi 90
HV, plus, protože ob
novila původní polarita
