Po seznání stručného účelu a přehledného rozdělení elektroměrů obírá se autor ve spise elektromagnetickými a elektrotechnickými měřickými základy, jež tvoří podstatu elektroměrové techniky i praxe, která se ve spise uvádí povšechným vývojem elektroměrů cizích i zdejších tak, jak je postupem času požadoval rozvíjející se elektrárenský provoz.Po dokonalém přehledu postupného vývoje elektroměrové techniky rozebírá autor velmi podrobně podstatu a činnost indukčních elektroměrů, nejrozšířenějších to měřicích přístrojů vůbec. Dále uvádí princip a ...
Autor: ESČ Praha Cyril Macháček
Strana 97 z 534
Vámi hledaný text obsahuje tato stránku dokumentu který není autorem určen k veřejnému šíření.
Indukční elektroměr Siemens-Schuckert (vzor W5) . Indukční elektroměr Siem ens-Schuckert (vzor 5):
a) zevnější úprava (bez hlavního krytu),
b) spojení tvar hnacího ústrojí.
V roce 1913 uvedly trh iem ens- erto závody novou konstrukci
jednofázového elektroměru vzoru (obr.
Proti samovolnému otáčení (nebyl-li elektroměr zatěžován) byla osa kotouče
magneticky brzděna železným jazýčkem, vybíhajícím středního ramene jádra
napětí přitahujícím železný praporek ose kotouče.Již slabým proudem, protékajícím cívkami proudu, překoná tato přitažlivá
síla elektroměr otáčí. Přesný 90° posun nařídil navinutím jednoho nebo několika
závitů nakrátko střední část jádra proudu.
Pro dobré elektrické praktické vlastnosti užívá tohoto elektroměru dodnes. Natočil-lise nástavek tak, posunul magnetickou osu symetrie hnacího
ústrojí směru otáčení kotouče, byl přídavný moment kladného smyslu naopak. Jeho úprava byla
dobře řešena, neboť při konstrukci bylo pamatováno to, aby dal při čištění nebo
případných opravách podle potřeby rozložiti opět snadno složiti.
Tento elektroměr, zvaný také
maloodběratelský, měl poměrně ma-
lou spotřebu malou váhu. 105a, 105b), který již zcela dobře plnil
v tehdejší době elektrárnami požadované podmínky.
96
.
Touto úpravou hnacího ústrojí byl již dán přibližný 90° posun mezi účinnými
magnetickými toky.
Obr. Pro vyrovnání vlivu tření mělo jádro
napětí železný můstek, zněhož vybíhal pod střední rameno výstupek, nesoucí řiditelný
nástavek. Litinová konstrukce dřívějších
vzorů byla něho nahrazena taženým nebo vyráženým plechem. Ježto trojramenné jádro napětí pů
sobilo kotouč směru tečny, říkalo také jádro napětí.
Požadovaný velký rozptyl magnetického toku napětí umožňovalo samostatné
trojramenné plechové jádro, jehož krajní ramena magneticky uzavírala slabšími
příčkami střední rameno, nesoucí cívku napětí Cn■Samostatné proudové jádro ve
tvaru bylo postaveno souměrně proti pólům jádra napětí mělo cívky proudu Cp. 105.
V mezeře mezi oběma jádry otáčel kotouč.
2
