ELEKTROMĚRY Technika a praxe

| Kategorie: Kniha  | Tento dokument chci!

Po seznání stručného účelu a přehledného rozdělení elektroměrů obírá se autor ve spise elektromagnetickými a elektrotechnickými měřickými základy, jež tvoří podstatu elektroměrové techniky i praxe, která se ve spise uvádí povšechným vývojem elektroměrů cizích i zdejších tak, jak je postupem času požadoval rozvíjející se elektrárenský provoz.Po dokonalém přehledu postupného vývoje elektroměrové techniky rozebírá autor velmi podrobně podstatu a činnost indukčních elektroměrů, nejrozšířenějších to měřicích přístrojů vůbec. Dále uvádí princip a ...

Autor: ESČ Praha Cyril Macháček

Strana 94 z 534

Vámi hledaný text obsahuje tato stránku dokumentu který není autorem určen k veřejnému šíření.

Jak získat tento dokument?






Poznámky redaktora
Obr. Vhod­ ným poměrem průřezu ramen, příčky počtu zá­ vitů cívek dosáhlo 90° posunu. tření odlehčovalo otáčivé ústrojí železným plíškem, posouvatelným podél příčky. Mezi brzdicím magnetem jádrem byl vložen stínicí plech, vylučující nevítané působení magnetu hnací ústrojí. Závit bylo možno posouvati po železném plechovém pásku, částečně spojujícím horní spodní pól proudového ramene. Jeho přesná hodnota nařizovala stejnými závity nakrátko obou krajních ramenech nad kotoučem. Magnetické silové čáry uzavíraly pod magnetem příčkou, umístěnou pod spodní plochou kotouče. Podobnou úpravu hnacího ústrojí užil známý vynálezce kyvadlového elektroměru prof. 100. Proti samovol­ nému chodu (při nezapjatém spotřebiči) měl elek­ troměr ose pod kotoučem železný drátek, který byl magneticky přitahován plechovému nástavku na rameni jádra napětí. 93 . Brzdicí moment způsoboval poměrně velký stálý magnet neobvyklého tvaru. Proti třem pólům společného jádra byla postavena příčka, mezi níž póly otáčel hliníkový kotouč. 100). Jedna část, tvaru obráceného písmene tvořila vlastní jádro napětí. * * * S rychlým postupem elektrisace stoupala pochopitelně výroba elektroměrů. nací ústrojí Aronova indukčního elektroměru. Aronův indukční elektroměr. Tření otočného ústrojí ložiskách vyrovnával plechový nástavek, umístěný směru otáčení jednom krajním rameni. Při velké výrobě kladly konstrukce mnohem větší požadavky, aby výroba sama byla hospodárnější, aby vznikalo málo odpadového materiálu aby jednotlivé pracovní úkony zjednodušily možná nejmenší míru ovšem bez újmy na elektrické jakosti dokonalosti výrobků. Podstatné části indukčního elektroměru (vzor Lla). on. protějším rameni byl pak na­ táčivý nástavek, jímž nařizovala potřebná veli­ kost přídavného momentu pro vyrovnání tření. 101). tvořící magnetický bočník (obr. Touto konstrukcí jádra bylo přibližně dosaženo 90° po­ sunu. Oddalováním nebo při­ bližováním příčky měnil brzdicí moment. 101. Tyto elektroměry továrního vzoru byly již dobrých vlastností, ale měly značnou vlastní spotřebu, zejména cívkách napětí. není zakreslen), zatěžujícím více nebo méně magnetický tok cívky proudu. Přesný posun, nezbytný pro správnou činnost elektroměru, se nařizoval posuvným závitem nakrátko obr. 5. Cívka proudu byla nasazena pouze středním rameni. Jádro skládalo dvou dílů (obr. Je pozoruhodné, tohoto elektroměru ne­ bylo užito brzdicího magnetu vodorovné poloze jako obvykle, nýbrž stálý magnet byl poloze svislé kotouč otáčel pod jeho póly. Potřebný rozptyl způsobovala druhá část jádra tvaru jeho svislém rameni byla nasazena cívka proudu.Obr