ELEKTROMĚRY Technika a praxe

| Kategorie: Kniha  | Tento dokument chci!

Po seznání stručného účelu a přehledného rozdělení elektroměrů obírá se autor ve spise elektromagnetickými a elektrotechnickými měřickými základy, jež tvoří podstatu elektroměrové techniky i praxe, která se ve spise uvádí povšechným vývojem elektroměrů cizích i zdejších tak, jak je postupem času požadoval rozvíjející se elektrárenský provoz.Po dokonalém přehledu postupného vývoje elektroměrové techniky rozebírá autor velmi podrobně podstatu a činnost indukčních elektroměrů, nejrozšířenějších to měřicích přístrojů vůbec. Dále uvádí princip a ...

Autor: ESČ Praha Cyril Macháček

Strana 93 z 534

Vámi hledaný text obsahuje tato stránku dokumentu který není autorem určen k veřejnému šíření.

Jak získat tento dokument?






Poznámky redaktora
Indukční elektroměr AEG (vzor Ia) . 99), měřícího uspokojující přesností při libovolném fázovém posunu. Jeden původních návrhů pro zmenšení tření klidu, který sice dnes již ne­ užívá, ale stojí zmínku, pochází firmy Siem ens alske. Vlivem značného rozptylu magnetického toku napětí trojramenném jádru, jakož vlivem otevřeného jádra proudu se dosáhlo značného vzájemného posunu obou magnetických polí. U jiných konstrukcí elektroměrů užívalo pro zmenšení tření železných ná­ stavků nebo jazýčků, uložených jádru napětí natočených směru otáčení ko­ touče. Pod volným koncem perka byl malý elektromagnet, který svým střídavým magnetickým polem působil perko tak, chvělo na­ pomáhalo rozběhu kotouče. Jeho váha byla proti dřívěj­ ším konstrukcím již dosti malá (3‘6 kg). Vlivem nepatrné nesymetrie magnetického toku vznikl dostačující přídavný moment, který vyrovnával záporné chyby při malém zatížení (viz ohnutý jazýček u Raabova elektroměru obr. 92 . Již roce 1905 daly trh známé iem s-S rto závody novou dobrou konstrukci indukčního elektroměru (obr. Trojramenné jádro velkým rozptylem mělo středním silnějším rameni cívku napětí a obou krajních slabších ramenech cívky proudu. Přesný 90° posun na­ řizoval podle Belfielda posouvatelnou sponou na odporové smyčce, jež spojovala nakrátko několik závitů, navinutých středním rameni nad cívkou napětí. Elektroměr měl spodní ložisko uloženo volném konci pružného ocelového perka, jehož druhý konec byl upevněn kostře. Podobně jako elektrodynamických bylo nutné také indukčních elektroměrů od- lehčiti kotvu nevítaného tření. 4. 3.. Krajní ramena jádra, která byla tentokrát určena pro cívky napětí, uzavírala navzájem slabší příčkou, Obr. Původní 'indukční elektroměr Siem ens-Schuckert. 94) anebo vodorovným po­ sunem závitu nakrátko, který prostupován hnacím tokem napětí (General Electric Company obr. 93).Jako zvláštnost původních amerických elektroměrů stojí zmínku, svorky pro přívod odvod nebyly soustředěny jak obvykle společné svorkovnici vespod elektroměrového pouzdra, nýbrž byly umístěny obou bocích elektroměru. Váha pouhé­ ho kotouče osou byla však značně menší než váha kotvy vinutím kolektorkem, takže také tření klidu bylo znatelně menší. Téhož účelu také dosahovalo nepatrně zmen­ šenou mezerou směru otáčení kotouče (AEG obr. mezeře mezi jádrem a protipólem otáčel hliníkový kotouč. 98b). 99. Výstupek litinového spodku pouzdra, vyčnívající nad prostřední rameno, tvořil proti­ pól jádra napětí. Indukční elektroměr Siemens-Schuckert. V důsledku známého poznatku pro dosažení 90° posunu provedla také firma AEG úpravu svého dosavadního indukčního elektroměru. Elektroměrová technika Evropě nezůstala daleko Amerikou. Ježto dosavadní elektroměry již vykazovaly určitou přesnost registraci, musil nepříznivý účinek tření, projevující zejména při malém zatížení, vhodnou úpravou dobře vyloučiti. Magne­ tický tok cívek proudu prostupoval tedy vel­ ké části vzduchem