Po seznání stručného účelu a přehledného rozdělení elektroměrů obírá se autor ve spise elektromagnetickými a elektrotechnickými měřickými základy, jež tvoří podstatu elektroměrové techniky i praxe, která se ve spise uvádí povšechným vývojem elektroměrů cizích i zdejších tak, jak je postupem času požadoval rozvíjející se elektrárenský provoz.Po dokonalém přehledu postupného vývoje elektroměrové techniky rozebírá autor velmi podrobně podstatu a činnost indukčních elektroměrů, nejrozšířenějších to měřicích přístrojů vůbec. Dále uvádí princip a ...
Autor: ESČ Praha Cyril Macháček
Strana 74 z 534
Vámi hledaný text obsahuje tato stránku dokumentu který není autorem určen k veřejnému šíření.
mechanickém principu.
Nejlepších výsledků dosáhl Německu erm ron, který roku 1884 při
hlásil svou první konstrukci elektroměru, jež byla vlastně praKtickým výsledkem
původních studií anglických vynálezců Ayrtona Perryho. Většina návrhů byla však bez praktického výsledku vůbec ne
uplatnila nebo záhy zanikla.
Snad žádné jiné podstatné skupině elektroměrů nebylo tolik pracováno jako
právě této.
Rozdíl násobil určitou konstantou výsle
dek udával množství odebraného proudu Ah.
Připojila-li však kyvadlová cívka para
lelně pevné cívce proudu (aby dosáhlo
potřebného napětí, byl cívce proudu před-
řaděn příslušný odpor), měřilo elektrické
množství šlo pak ampérhodinový
elektroměr.
Tuto konstrukci prvního elektromechanického elektroměru vytvořil Aron jedno
duchým způsobem obyčejných kyvadlových hodin, jejichž kyvadlu dal místo
kovové čočky stálý magnet (obr.
Rozdíl dobách kyvu obou kyvadel byl tím
větší, čím silnější proud nebo větší výkon cívkami procházel.
V další úpravě kyvadlového elektroměru
užil Aron dvou kyvadlových hodinových stroj
ků, které, byly vázány diferenciálním převo
dem, jehož oběžného kolečka přenášel
pohyb příslušnými převody počítací strojek. 71).
Cívky kyvadel byly tak zapojeny, pů
sobením protékajícího proudu doba kyvu ky
vadla prvého strojku zrychlovala, kdežto u
druhého strojku doba kyvu zpomalovala.
a) ronovy elek tro . Pod
ním byla pevná cívka jíž procházel stejno
směrný proud. Veli
kost zrychlení určila rozdílu mezi správ
ným časem, udávaným přesně jdoucími hodi
nami, časem, udaným Aronovými hodinami. každém okamžiku
zaznamenával rozdíl kyvů počítací strojek, takže jeho údaj byl přímo úměrný
množství proudu, šlo-li ampérhodinový elektroměr, nebo byl úměrný spotřebované
elektrické práci, byl-li watthodinový elektroměr.
Aby zmenšila nepoměrná velikost kyvadlových elektroměrů, dělala ky
vadla později něco kratší. Tyto návrhy spočívaly tom, nějaké zcela mechanické
zařízení bylo své činnosti ovlivňováno vhodným elektrickým přístrojem.
Hodinové strojky nebyly již poháněny závažím, jak tomu bylo dřívějších
kyvadlových elektroměrů, nýbrž společným hnacím perem, které pozdějších
konstrukcí elektricky samočinně natahovalo.
Později místo magnetu dal Aron konec
kyvadla malou cívku mnoha závitech ten
kého drátu, niž připojovalo napětí. Poněvadž však doby kyvu obou krátkých kyvadel se
73
. Vzniklým magnetickým účin
kem zrychlovala cívka více nebo méně dobu
kyvu kyvadla, takže hodiny zrychlovaly
podle množství cívkou prošlého proudu. Ky
vadlový elektroměr takové úpravě měřil po
tom spotřebovanou práci nazýval proto
elektroměrem watthodinovým
