Po seznání stručného účelu a přehledného rozdělení elektroměrů obírá se autor ve spise elektromagnetickými a elektrotechnickými měřickými základy, jež tvoří podstatu elektroměrové techniky i praxe, která se ve spise uvádí povšechným vývojem elektroměrů cizích i zdejších tak, jak je postupem času požadoval rozvíjející se elektrárenský provoz.Po dokonalém přehledu postupného vývoje elektroměrové techniky rozebírá autor velmi podrobně podstatu a činnost indukčních elektroměrů, nejrozšířenějších to měřicích přístrojů vůbec. Dále uvádí princip a ...
Autor: ESČ Praha Cyril Macháček
Strana 455 z 534
Vámi hledaný text obsahuje tato stránku dokumentu který není autorem určen k veřejnému šíření.
U každého druhu nařizovacího zařízení dlužno vyzkoušet! jeho rozsah působ
nosti, je-li pro praxi dostačující nikoliv., aby nezměnily svoji polohu při
zkratových proudech. skla krytu musí býti kotouč vzdálen nejméně mm
u elektroměrů jednofázových aspoň elektroměrů trojfázových.
29* 451
. Vždy několik vrstev býti proloženo fermežovým papírem nebo ještě
lepší prokládané vinutí bavlnou. Závit musí býti dostatečně jemný, aby mohl kotouč vzdu
chové mezeře přesně naříditi. Přívody nesmí svoji polohu samovolně měniti ani při zkratových
zkouškách. Musí
míti větší oválné otvory, aby bylo možné při povolení šroubů axiální posouvání
jádra napětí nebo jádra proudu (pro změnu vzduchové mezery, níž otáčí kotouč). Jejich přívody mají býti elektroměru kladeny tak, aby kovo
vých součástí navzájem mezi sebou byly natolik vzdáleny dokonale isolovány,
aby ani delší době nemohl vzniknouti zkrat, případě nebezpečný průboj na
kostru elektroměru. Jádra napětí mají býti proto tak
dělena, aby špatné cívky daly bez námahy vyměniti. Při malých vzdálenostech kostry mají býti též napouštěny
nebo jinak opatřeny isolací. Pozorně kontrolujme každou součást nejmenšího šroubku po
hlavní kryt elektroměru, při čemž přihlížejme vždy tomu, zdali jsou možné snadné
a rychlé případné výměny vadných anebo opotřebovaných součástek.
Uvedenými elektrickými zkouškami registrace vzoru, jakož kontrolou elek
trické jakosti získali jsme přehledný diagram jeho registrace všech možných
okolností náležitý obraz povšechných jeho elektrických vlastností. spodním ložisku třeba důkladně všimnouti,
jak usazen hrot kámen.
c) elezná napětí proudu jsou složena tenkých železných plechů,
magneticky isolovaně snýtovaných.
e) ívky jsou obyčejně uloženy nízké kostře lesklé lepenky. Při této pro
hlídce řiďme asi těmito směrnicemi:
a) podek lek tro bývá vytlačen železného plechu musí býti
dokonale vyztužen, aby nekřivil při upevňování krytu. Součásti ložisek, které opotřebují nebo poškozují,
musí dáti snadno vyměniti.
f) ožiska bývají buď kostry vešroubována pro možné samovolné po
otočení jištěna protimatkou anebo jsou kostře přitlačována perem, při čemž
aspoň spodní ložisko musí býti opatřeno závitem, aby bylo možné axiální posunutí
kotouče mezeře.
g) otouč elektroměru buď nalisován nebo přišroubován přírubě na
sazen hřídel.
Nyní všimněme každého vzoru stránce jakosti dokonalosti mechanického
provedení. Kotouč musí býti obvodu čelných plochách označen červenou
značkou, širokou asi cm. Cívky musí býti dokonale napouštěny vhodným
isolačním lakem. Je-li
elektroměr provozu, musí kotouč otáčeti vždy doprava. Podle normy jimi umožniti změna
registrace při zatížení 100% jmenovitého proudu. spodku elektroměru
musí býti trvanlivě vyznačeno výrobní číslo elektroměru (ne barvou). Při větším zasunutí křídla počítá elektroměr při zpožděném proudu méně. Jsou přišroubována kostře elektroměru. přívodech platí totéž jako cívek napětí. Vzdálenosti
se rozumí při úplně dotažených šroubech, jež připevňují kryt elektroměru.
d) ívky bývají navinuty emailovým nebo hedvábím opředeným
drátkem.
2.Zmenšením odporu rychlost kotouče vzrůstá, zvětšením odporu vznikají záporné
chyby jádra proudu tomu opačně). Kontrola mechanické jakosti.
b) stra lek tro bývá buď přišroubována nebo přinýtována spodku
elektroměru musí míti náležitou pevnost, aby nebylo možné bez násilí zkřiviti. Tento směr musí býti
vyznačen šipkou číselníku nebo vyražen krytu. Zá
vity musí býti navzájem upevněny (tkanicí pod). Jindy bývají tímto nařizovacím zařízením
měděná křídla —plíšky, jež dají zasouvati více nebo méně mezery jádru na
pětí.
Jejich výměna při poškození musí býti snadná
