Cílem předmětu je seznámení se základními pojmy teorie elektromagnetického pole. Po prostudování modulu by měl student být schopen orientovat se v základní terminologii elektrotechniky, řešit elementární úlohy z elektro/magnetostatického pole, stacionárního a kvazistacionárního pole a měl by znát základní principy šíření elektromagnetických vln.
2.96 je
vuK
n
v
l
I
0ln
lim (2.2.202)
Jedná tedy limitní případ proudové hustoty pro
tloušťku desky tedy pro Celkový proud protékaný čarou povrchu tedy
l
S
l
dlI lnKnK (2.96
obr.
Prochází-li vodičem proud, musí něm být nenulová
intenzita pole dochází polarizaci. Vloţíme-li mezi
elektrody dva materiály podle obr.97
obr. Vzhledem k
(2.4). Tyto náboje vytvářejí pole tedy =
E.209)
obr. Aby byly elektrodách neustále doplňovány náboje, musí
být někde obvodu zařazen zdroj přídavným polem
rozdělujících sil (kap.95
. 2.
Proudové čáry přitom samozřejmě vycházejí z
elektrod kolmo prostoru vzdáleném okrajů
elektrod jsou kolmé rozhraní obou oblastí. Dále platí pro
stacionární proud
div div (2.205)
a homogenním prostředí vektor netvoří víry (plošné víry jsou pouze rozhraní). Potom popisujeme
proudové pole, jak jiţ bylo řečeno, plošnou hustou kde
podle obr. 2.206)
Porovnání vztahem div /o dokazuje, uvnitř vodivé oblasti není přebytek kladných nebo
záporných nábojů vodič celém objemu stále neutrální. Podobně příklad rozloţení
proudových čar dvojrozměrné oblasti, tj.204)
Proud vodivém materiálu příčinu přítomnosti
nábojů elektrodách.Vliv prostředí elektromagnetické pole
110
v zemi) obr.207)
a objemová hustota vázaných nábojů při
stacionárním proudění nulová.95.206) platí
div P div (2.208)
na rozhraní oblastí
|02| D2n D1n (2.97 (oblast 2),
musí obou rozhraní elektrodami) platit rovnost normálových sloţek proudové hustoty. Mimo zdroj pole potenciální -
grad tedy rot Proto platí i
rot E rot (2. 1. Velikosti volných nábojů površích elektrod musí být
rovny normálovým sloţkám indukcí
|01| D1n |03| D2n (2.3.94.203)
kde t
Vloţíme mezi elektrody velmi tenké vodivé vlákno, můţeme
analogicky psát
I v (2. 2.2.2. případě kdy s
= lh, kde obr
